Veteran Mania: Stovka historických motorek se představuje na holešovickém Výstavišti

Svět se pomalu vrací do normálu. I ten motoristický. Závodní sezóna odstartovala a na rozhraní jara a léta se konečně rozbíhá i kolotoč dalších akcí. Na pražském Výstavišti začala v pátek 11. června Veteran Mania. Je zde k vidění stovka strojů převážně jednostopých, ale nejen těch. A na zajímavém místě: coby plocha totiž posloužily střechy Křižíkových pavilonů.

Takřka všechny stroje pocházejí ze soukromé sbírky Radka Uhlíře. Majitel chtěl původně otevřít muzeum, z plánu ale sešlo. Umístění každého stroje na jedno místo v České republice pak působí originálně, ale je obtížně realizovatelné... Nakonec jsou všechny pospolu na ploše kousek od sebe. Alespoň dočasně. Motorkám je minimálně padesát, tedy s několika málo výjimkami. Většinou se jedná o ty z meziválečné éry, doplňují je exponáty z doby krvavého konfliktu, dále z 50, 60. a počátku 70. let minulého věku.

České a slovenské motorky

Suverénně nejstarším strojem je řemenová „laurinka“, jinak Slavia typu B z roku 1903. Výstava nabízí ucelený přehled předválečné i poválečné produkce Jawy. Nemůže chybět ta úplně první, pětistovka OHV s přezdívkou „rumpál“. Navíc jde o úvodní sérii s trubkovou přední vidlicí, pozdější kusy dostaly lisovanou. Janečkova nuselská zbrojovka koupila licenci od německého Wandereru, dodnes ji připomíná samotný název Jawa (Janeček-Wanderer). Značku ale nese také jediný přítomný automobil typu 700. Tady šlo pro změnu o licenci DKW, jawy dostaly jen prodloužený rozvor. Prezentovaný exemplář má ještě koženkovou karoserii a je v nerenovovaném stavu, byť nepojízdný. Dýchá z něj skoro devět dekád života.

Nesmí tu samozřejmě chybět poválečné výrobky značky, ať už ty české, nebo z Povážských strojární. Na své si přijdou příznivci pionýrů, kývaček, panelek... Z Povážské Bystrice pochází ale i jednoválcový Manet M-90. Překvapí unikátním dvoupístovým motorem a i když se jich v letech 1947-1951 vyrobilo skoro 38 tisíc, na srazech je moc nepotkáte. A tříkolka pro invalidy. Hadraplán, hadrák, prchající stan. Velorexy jsou legendární, ten výstavní ovšem i specifický, protože má pouze jeden výfuk místo obvyklých dvou. Velorex stavěl i slavné sidecary, které se kombinovaly kupříkladu s Jawami 500 OHC. Jako protiklad je k vidění moderní jawa, ale nikoli z Týnce, nýbrž ta indická od Mahindry.

Pražské výrobní družstvo Ortopedia vyrábělo v padesátých letech také tříkolku s ručním ovládáním, za základ sloužil motocykl ČZ 150. Vozidlo mělo dlouhou tyč řízení a místa pro dva, případný doprovod však neseděl vpředu na lavici, nýbrž vzadu na klasickém motocyklovém sedle. Zcela otevřenou tříkolku si zájemci také mohou prohlédnout, byť ve stavu předrenovačním. Přítomny jsou i závodní a soutěžní jawy. „Kozí dechy“ ze Slovenska doplňovaly mopedy Stadion z Rakovníka a jejich dvojčata Jawetty z Nuslí s lisovanými rámy. Mnozí návštěvníci si vzpomenou na své mládí...

Strakonickou ČZ reprezentuje několik strojů. Velmi zajímavý je dvouválcový půllitr Tourist z třicátých let. Naštěstí nikoli v bílé barvě se zlatými linkami na způsob papežské gardy, ale v tradiční černé s bílými proužky. Jeden nebo dva stroje pro Vatikán měly navíc běloboké pneumatiky a bílé kožené sedlo, Překvapivě zde chybí motokola i větší 175. Skútr Čezeta ale nikoliv, legendární „prase“ sem zapadá...

Půllitrovým motocyklům společnosti Breitfeld & Daněk se dle zkratky říkalo „beďar“ a majitelé si k nim hojně dokupovali „lodičky“ od různých výrobců. Dílo geniálního konstruktéra J. F. Kocha přežilo i fúzi s „Kolbenkou“ a vytvoření ČKD. A tudíž i přechod pod značku Praga. Sám Koch ovšem na motocyklu v roce 1928 vykonal dálkovou jízdu, z Říma do Prahy to bylo tenkrát skoro 1500 km. Jednoválcová pětistovka měla rozvod DOHC a je zde k vidění ve těch exemplářích, nejstarší z roku 1927 nese ještě původní zkratku. Doplňuje je začátkem 30. let vyráběná třistapadesátka.

Továrna Autfit, dceřinka firmy Machek a spol. vyráběla ve Strašnicích motocykly Ogar. Bohužel na ni dopadly tvrdě poválečné změny a znárodnění. Jeden kousek je také k vidění, ještě s typickou nádrží v kombinaci chromu a tmavě červeného laku. Jde o dvěstěpadesátku typu 4 ročníku 1947. Značku Eska známe jako výrobce zejména dámských jízdních kol (a dopadla neslavně). Jenže na konci třicátých let z bran chebské továrny vyjížděla i motokola. Poháněly je jednoválce Fichtel & Sachs 98 cm³. Tyto stroje se uváděly do pohybu šlapáním, nemusely mít registrační značky, řídit je mohl kdokoli starší patnácti let a nepotřeboval k tomu žádné „papíry“. Na střeše Křižíkova pavilonu najdeme kus v původním stavu.. Mimochodem, továrna na jízdní kola Kastrup & Swetlick sice sídlila na československém území, ale o českou firmu vzhledem k názvu i lokaci nešlo. Kousek od esky stojí i Jawa Robot, její domácí konkurence

Stroje z Německa

Hojně je zastoupena německá produkce, nejen několika BMW různých výrobních ročníků včetně počátků s trojúhelníkovými nádržemi v rámu (pětistovka R 42 z roku 1927 a o dvě léta mladší velká sedmsetpadesátka R 63). Nechybí ani stroje značek Victoria a Diamant, Norimberská Victoria přežila do druhé poloviny 60. let. Saská továrna zase začala nejdříve s bicykly, v prvních letech 20. věku přidala motorové dvoukolky, později ji koupil Opel. Výroba jízdních kol se udržela dodnes, značka patří americkému Treku – proto tu najdeme i příklad ze současnosti. NSU měla podobný osud, na rozdíl od Diamantu vyráběla také auta. Motocykly reprezentuje 251 OSL (1938). Už dávno žádné dopravní prostředky pod touto značkou nevznikají... Společnost NSU GmbH v současnosti schraňuje hmotný historický odkaz a patenty na motory s krouživým pístem.

Zündapp naproti tomu už neexistuje. Tedy alespoň ten německý. Těžké motocykly K800 poháněl unikátní čtyřválcový plochý motor. Dvouválcové boxery řady KS odebíral wehrmacht, KS 750 měly poháněné i sidecarové kolo. Zündapp byl v armádních dodávkách úspěšnější než BMW. Po konfliktu se soustředil pouze na menší stroje a nepomohly mu ani sportovní úspěchy v motokrosu a na silnici. V roce 1984 přišel krach a stěhování výroby do Číny.

DKW RT 125 byla svého času snad nekopírovanějším motocyklem světa. Dokumentaci si rozebraly vítězné mocnosti, takže se deriváty objevily všude možně od Sovětského svazu přes Polsko, Británii (BSA Bantam) až po USA (Harley-Davidson Hummer). Kopií tohoto stroje začínala i motocyklová éra tří ladiček Yamahy. Na japonskou produkci však na výstavě nenarazíte.

H-D a ti další

Harleye samozřejmě nechybějí. Do sekce „Motocykly s příběhem“ totiž přispělo i pražské dealerství H-D. Ať už jde o stroj se sidecarem z roku 1918 či XR 1200 z Erzberg Rodea. Jeden motocykl reprezentuje období, kdy Američané převzali italskou Aermacchi. A třešnička na dortu. Vítěz středoevropského kola soutěže Battle of the Kings na jaře 2016. Motorka vypadá jako kývačka, ale na nádrži se skví nápis se slavnými dvěma písmeny. A v rámu dvouválcové véčko 883. Ne, Harley tedy Jawu nekoupil, to už dnes víme.

Jediným britským motocyklem na výstavě je Coventry-Eagle, značka původně vyráběla, jak jinak, bicykly a skončila s nimi v roce 1939. Sportovnější stroje nesly název Falcon. Ten přežil dodnes na nemotorových jednostopých vozidlech. Součást ostrovní Tandem Group nakonec vrátila na trh i původní značku.

Francouzský Monet & Goyon se dostal do bývalého Československa zajímavým způsobem. Po druhé světové válce na něm přijel domů voják, kterému jej věnoval venkovan, aby nemusel pěšky. Doklady tentokrát nikdo neřešil...

Akci pořádá Klasik Moto, Michal Šesták a Jaroslav Vavřina stojí například i za Prague Harley Days. Vstupenky jsou slosovatelné a hlavní výhrou je... zrenovovaná ČZ 125 T z roku 1949! Pokud se ale najde zájemce o koupi některého kousku, případně i celé sbírky, majitel se dohodě nebrání... Veteran Mania potrvá až do 5. září.

Zdroje: Tiskové zprávy Veteran Mania, Svět motorů, Wikipedia, archiv auto.cz, Ogarklub.cz,

Foto: Samuel Mareček