TEST Volkswagen Scirocco: První jízdní dojmy

Na nejvýznamnějším světovém autosalonu v Ženevě jsme jej mohli spatřit poprvé. Stálo tam, sebejistě, v dokonale padnoucím kabátku od mistrů z Italdesignu. Dlouhá kapota, klínovitý tvar karoserie, čisté linky, nízký postoj a 2,4 m dlouhý rozvor – sen mnoha automobilových fandů byl na světě. Psal se rok 1974 a první generace modelu Scirocco právě vykročila na svou úspěšnou cestu neklidnými desetiletími. A cesta to byla vskutku dlouhá, skončila totiž ukončením výroby druhé generace až v roce 1992.

Přesuňme se nyní do současnosti. Automobilka Volkswagen představuje nové Scirocco, postavené na základě konceptu IROC, který byl automobilové veřejnosti představen v Paříži v roce 2006. Pokud oba dva srovnáme, zjistíme, že IROC je v podstatě dokonalým předobrazem Scirocca s jedním nejzásadnějším rozdílem - u sériové verze byla přepracována přední maska. Ta byla u konceptu možná až příliš divoká (mnoha kolegům se ovšem zalíbila) a tak ji lidé od Volkswagenu nahradili maskou o něco konzervativnější, uhlazenější. Můj osobní názor je ten, že udělali dobře. Rozšklebených aut dnes vídáme čím dál tím více a Scirocco by se stalo pouze jedním z mnoha. Takto se vůz může pochlubit maskou, která je originální, není přehnaně agresivní ale úzká černá linka, kterou tvoří dvě žebra chladiče, dodává vozu decentní švih. Spolu s předními světlomety tvoří velmi zajímavou a neokoukanou tvář celého vozu, která jej navíc opticky snižuje a rozšiřuje, což je přesně to co kupci chtějí – malé, šikovné kupé, které ale vypadá jako velké, široké, dospělé auto. Řečí čísel řečeno: VW Scirocco je dlouhé 4256 mm, široké 1810 mm a vysoké 1404 milimetrů. Rozchod kol vpředu činí 1569 mm, vzadu je to o šest milimetrů více, rozvor náprav je relativně velký – 2578 mm. Zavazadlový prostor má v základním uspořádání velikost 292 litrů, po sklopení zadních sedadel se tato hodnota zvětší na 755 litrů. Standardem je například systém jízdní stability ESP, sedmnáctipalcová kola z lehkých slitin, šest airbagů a šestistupňová manuální převodovka.

Je také zajímavá paralela mezi uvedením Scirocca na trh tehdy a teď, protože v obou případech se nedlouho po premiéře „šíra“ chystá premiéra modelu Golf. Před 34 lety se jednalo o Golf první generace, my se můžeme těšit už na generaci šestou. Jediným velkým rozdílem je to, že při uvedení první generace Golfu na trh se od něj zázraky povětšinou nečekaly, zatímco o jeho šesté evoluci se předpokládá, že si podmaní evropskou nižší střední třídu.

Paleta pohonných agregátů je výhradně přeplňovaná a sahá od nejslabšího benzinového agregátu 1,4 TSI s výkonem 90 kW a 1,4 TSI o výkonu 118 kW, přes naftové TDI o výkonu 103 kW (příští rok by měla přijít verze s výkonem 125 kW) až po vrcholný agregát 2,0 TSI o výkonu 147 kW. S ním a ve spolupráci s dvouspojkovou automatickou šestistupňovou převodovkou DSG dokáže nové Scirocco zrychlit z klidu na 100 km/h za 7,1 sekundy. Do méně výkonného, kompresorem a turbodmychadlem přeplňovaného agregátu 1,4 TSI 118 kW je na přání možno zabudovat také automatickou převodovku DSG, tentokráte ale nové konstrukce (nová má spojky v suchém provedení, stávající využívá služeb olejové lázně) a se sedmi stupni. Oběma není v podstatě co vytknout, i když nová, sedmistupňová verze se zdá být přeci jen o kousek plynulejší a rychlejší. Naftový agregát spolupracuje se starší šestistupňovou převodovkou a kupci nejslabší verze s 90 kW si na automatickou převodovku DSG musí nechat zajít chuť zcela.

Jde se jezdit

První seznámení s novým Sciroccem proběhlo v Lisabonu, kde se uskutečnila oficiální prezentace tohoto vozu (poblíž tohoto města se totiž bude Scirocco vyrábět). Té se pochopitelně zúčastnila i naše redakce a tak vám nyní přinášíme naše první, bezprostřední dojmy z jízdy s tímto vozem. První zajímavou věcí je interiér, který působí opravdu mladistvým dojmem. Netradičně vyřešena jsou vnitřní madla dveří, jimiž jsou zakončeny loketní opěrky ve dveřích. Nesou trojúhelníkovitý motiv a jsou vystouplé, což působí až futuristickým dojmem, kromě toho je ovšem jejich provedení velmi praktické. Boční dveře jsou totiž velmi dlouhé a tak je nutno zajistit, aby na ně řidič při otevření dveří vždy dosáhl. Řidič sám se uvelebí do příjemně tvarovaných sedaček s dostatečným bočním vedením, která jsou velmi nízko nad podlahou. I přesto není vystupování či nastupování o mnoho obtížnější než do klasického Golfu a například mě osobně se do Scirocca nastupovalo a vystupovalo pohodlněji než do Passatu CC. Interiér se nese v klasickém duchu VW; bystré oko rozpozná mnoho dílů a součástek z jiných koncernových vozů, celek je ale poskládán s nejvyšší pečlivostí. Kvalita zpracování a materiálů v novém Sciroccu nezaostává, dovolím si tvrdit, ani za prémiovými vozy z podobných velikostních tříd. Jediné co budí menší rozpaky je vyklenutý kryt kapličky s přístroji před řidičem, který možná až moc agresivně zasahuje do čisté linky vysoké palubní desky. Zájemce o tento vůz si také musí být vědom zhoršeného výhledu z vozu a to jak dozadu (kvůli malému oknu) tak dopředu, kvůli tlustým a hodně skloněným A-sloupkům, které vadí zejména v ostrých zatáčkách na řidičovo levou ruku. Výhled vzad lze vyřešit příplatkovým parkovacím asistentem, výhled šikmo vlevo vpřed pouze zakloněním či předkloněním hlavy, což není rozhodně ideální, ale jediné řešení. Co se týče místa vzadu, tak tam se pohodlně usadí pouze maximálně průměrně vzrostlí jedinci, což je vzhledem k určení vozu pochopitelné a budoucí majitelé snad ani nemohou očekávat něco jiného.

Jako první si vybíráme modrý exemplář (metalická barva „Rising blue“) s nejsilnějším agregátem 2,0 TSI a šestistupňovou automatickou převodovkou DSG. Pomalu proplouváme poledním Lisabonem a zjišťujeme, že zase jednou budeme hledat chyby marně. V tomto režimu, se zařazeným D, Scirocco tiše pluje městem a jeho sportovně naladěný podvozek statečně žehlí občasné nerovnosti na silnici. Jak projíždíme přes nádherný most Vasco da Gammy, uvědomujeme si, že Scirocco je překvapivě pohodlné, čekali jsme podvozek ještě o něco tvrdší. Svištíme si to po téměř prázdné dálnici předpisovou stodvacítkou a motor si na šestku spokojeně vrní. Pak sjíždíme z dálnice na okresní silnice a přichází čas trochu těch 200 koní popohnat. Tady už režim D nestačí, při ostřejší jízdě se jeho reakce zdají nekonečně dlouhé a tak se ke slovu dostává režim S a pádla pod volantem. I když, pádla není to pravé pojmenování – spíše bychom měli říci pádélka, protože jsou opravdu malá a zejména v zatáčce, pokud jste nuceni přehmátnout z ideální pozice na volantu, budete jejich polohu hledat jen obtížně. Pokud řidič pomocí nich zvolí jiný převodový stupeň v klasickém módu D, zůstane převodovka v manuálním módu přibližně 5 sekund, po kterých se opět přepne do módu plně automatického. V režimu S se po čase sice přepne také, v manuálním módu ale vydrží o něco déle, tedy zpravidla minimálně do další zatáčky a tedy dalšího podřazení.

Scirocco je velmi mrštné a agilní, velmi dlouho drží stopu a jeho jízdní vlastnosti jsou velmi dobře čitelné. Stabilizační systém ESP je nastaven benevolentně a tak není třeba jej vypínat, protože pokud se s vozem nepřihodí něco opravdu nebezpečného, v podstatě vám svou přítomnost nedává nikterak najevo. Nízké těžiště dovoluje o něco rychlejší průjezd zatáčkami, než je tomu v případě stejně výkonného Golfu GTI a jak mě tak přítomným kolegům se zdá být Scirocco, minimálně co se týče zábavy na okreskách, o velký kus lepší. Když jsme projeli dvacetikilometrový úsek v blízkosti pobřeží Atlantického oceánu, upozorní nás zápach, že brzdy mají dost. A není se co divit, zatáčka střídá zatáčku, na teploměru svítí 35 stupňů Celsia a to je po chvíli i na dobře dimenzované (průměr 312 mm vpředu a 253 mm vzadu) a ventilované kotouče zkrátka moc. Zpomalíme a po čase zastavíme ve stínu (zchladíme brzdy) a jdeme se vykoupat do oceánu (zchladíme sebe). Já i kolega máme z našeho Scirocca výborný dojem. Poslušné, ovladatelné auto s velmi schopným motorem a krásně naladěnou koncovkou výfuku, která vyluzuje nádherný baryton při každém podřazení – co víc si přát. Možná snad jen menší apetit, který se při ostré jízdě dostává za hranici 20 litrů Naturalu. Klidná jízda zpět do Lisabonu ale vrátí spotřebu do únosných mezí a tak končíme den s průměrem lehce přes 14 litrů, což je hodnota dobrá.

Druhý den padá volba na téměř identický vůz, tentokráte v šedé metalíze (ale stejně, řekněte sami, není nejkrásnější zelenkavá Viper green?) a se systémem adaptivních tlumičů DCC, který upravuje charakteristiku chování podvozku podle přání řidiče. Protože pojedeme přes centrum, bude spousta času na porovnávání rozdílů mezi módy „Sport“, „Normal“ a „Comfort“. Vůz s klasickými pružinami, který jsme měli včera, bychom tak zařadili někam mezi „Normal“ a „Sport“. Režim „Comfort“ se výborně hodí do města a z našeho pohledu je dlouhodobý pobyt vozu ve městě jediným důvodem, proč si za tento systém připlácet, protože klasický podvozek je skutečně velmi dobrý. Nedokáže ale žehlit nerovnosti zdaleka tak dobře, jak to umí DCC ve svém komfortním režimu.

Resumé

Volkswagen se pokouší oživit legendu. Prvních dvou generací se dohromady vyrobilo přibližně 800 tisíc exemplářů, podobný úspěch ale od nového Scirocca nikdo neočekává. Vypadá to, že trh s kompaktními kupé vozy se rok od roku zmenšuje. Zatímco v roce 2000 se prodalo téměř 140 tisíc těchto vozů, minulý rok to bylo jen dvacet tisíc. To může znamenat více věcí, inženýři od VW doufají, že se jim povede obnovit s tímto modelem zájem mas o kompaktní kupé s uspořádáním sedadel 2+2 a prodejní čísla budou lichotivá. Uvidíme. Potenciál, daný velmi silným odkazem, kvalitní technikou i zajímavým designem, je velmi slibný. Počkejme si ještě na kompletní ceník. Zahájení prodejů u nás je naplánováno na listopad.