Volvo P1800S: Švédská klasika nestárne ani v zelené (video)

Dvoudveřové „osmnáctistovky“ z pera Pelle Pettersona byly elegantní, štíhlé, jemné a dnes se z nich stal doslova kult. Z 39,4 tisíc vyrobených se jich sice dochovalo relativně dost, některé mají najeté i šestimístné sumy, ať už v kilometrech, nebo v mílích. To svědčí nejen o příkladné péči jejich majitelů, ale i o spolehlivé technice Ale v běžném provozu s nimi už dnes jezdí opravdu málokdo, spíše je potkáte na veteránských a značkových srazech. Zajímavostí určitě bylo to, že první série vznikla převážně ručně v britském West Bromwichi u Jensenu, než se produkce přestěhovala „domů“, do Göteborgu, respektive Torslandy.

Kupé se správně jmenuje P1800S, ono písmeno na začátku znamená personvagn, ve švédštině osobní automobil. Mělo pod kapotami zážehové řadové čtyřválce 1,78 a 1,99 l. Pozdější a vzácnější třídveřové kombi (či spíše shooting brake) bylo značeno písmeny ES, vzniklo jich jen něco málo přes 8 tisíc. Jeden kousek kupé vlastní i generální ředitel Hagerty International pan Angus Forsyth. Člověk tak trochu z oboru, Hagerty přece pojišťuje veterány a klasické vozy!

Jeho exemplář s registrační značkou 2898 JN pochází z roku 1963, je stejně mladý jako jeho majitel. A tmavě zelený, vrací se tedy zpátky do Británie. Má tudíž tradičně volant vpravo, nezapomeňme však, že i v samotném Švédsku se jezdilo po logičtější levé straně silnice až do 3. září 1967! Pan Forsyth si jej koupil jako ojetinu v Suffolku v roce 1982 za 500 liber, ještě mu tedy nebylo ani devatenáct a měl čerstvý řidičák. Proč? Kvůli vzpomínkám na dětství, protože jeho dnes již nežijící maminka vlastnila identický model. Nikoli přímo totéž auto, ale to je přece vedlejší. Byl na něj zvyklý, vozil se v něm coby spolujezdec jako malý kluk a stará láska prostě nerezaví... A navíc, pořídil si jej jako své vůbec první v životě. Nedivme se, že mu pořád stojí v garáži a jezdí s ním. Takhle to má prostě být!

Zelené volvo je ve špičkovém stavu, dvouramenný volant i kruhové přístroje nás vrátí o půlstoletí zpátky. A střešní okno přivede do kabiny čerstvý vzduch. Interiér podle slov vlastníka voní pořád stejně a připomíná mu dětství. Forsyth vypráví i zajímavou příhodu, kdy mu při jedné cestě Londýnem při prudkém dešti natekla do nádrže voda. Jak? Otvorem ve víčku nádrže. Tu musel pochopitelně vypustit, jinak by zničil motor. Za třičtvrtě hodiny měl ale hotovo a znovu natankováno...