Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Výročí cesty Apollo 11: Připomeňte si lunární vozidla, co jezdila na Měsíci

David Bureš
Diskuze (4)

Zatímco sovětský lunochod kosmonauty nakonec na Měsíci nikdy nevozil, americký Lunar Roving Vehicle byl užit při třech expedicích.

Tento víkend je to přesně 50 let od mise Apolla 11, při níž se její posádka stala prvními lidmi, kteří kráčeli na Měsíci. Právě 21. července 1969 Neil Armstrong pronesl slavnou větu: „Tohle je malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo.“ Jestliže při misi Apolla 11 museli astronauti kráčet po Měsíci po svých, na pozdějších misích měli už k dispozici také vozidla. Pojďme si tzv. Lunar Roving Vehicle (zkráceně LRV) připomenout.

Lunar Roving Vehicle vznikl proto, aby členové posádek programu Apollo mohli zvětšit oblast, po níž se na Měsíci mohli pohybovat. Dokud museli chodit po svých, byl pro ně akční rádius kvůli objemným kosmickým oblekům velice omezený. NASA na něm spolupracovala s Boeingem, výrobce letadel nakonec zakázku získal místo automobilky Chrysler či výrobce letounů Grumman, které o ni měly také zájem.

Práce na vozítku začaly krátce po úspěchu mise Apollo 11. Boeing na vývoj dostal 19 milionů dolarů, úkolem bylo dodat první vůz do 1. dubna 1971. Plánovanou cenu ale nakonec dodavatel překročil dvakrát, vývoj nakonec přišel na 38 milionů dolarů. Za ně postavil čtyři exempláře LRV, tři pro mise Apollo 15, 16 a 17, poslední zbyl jako náhradní, když tento program byl ukončen. Další kousky pak vznikly pro potřeby testování. Muselo se třeba zjistit, zda vozidlo vydrží přistání na Měsíci, astronauti si navíc museli vyzkoušet jízdu s ním už na zemském povrchu.

Vozidlo přezdívané měsíční bugina bylo poháněno čtyřmi stejnosměrnými trakčními elektromotory od firmy Delco o výkonu 190 W. Energii čerpaly ze dvou 36V baterií ze stříbra, zinku a hydroxidu draselného, které nešly dobít. Dohromady poskytovaly 242 Ah, což postačilo na ujetí až 92 kilometrů. Tolik ale nikdy neujely, maximem bylo 35,9 kilometru LRV 3 na misi Apollo 17. Vozítko bylo projektováno na maximální rychlost 13 km/h, Eugene Cernan s ním ale zvládl až 18 km/h.

Základem byl tři metry dlouhý rám z hliníkové slitiny, nápravy byly od sebe vzdáleny 2,3 metru. Kola tvořil hliníkový náboj, speciální pneumatiky tvořila pozinkovaná tkanina z ocelových vláken s dezénem z titanu pro zajištění dostatečné trakce.

Lunar Roving Vehicle vážil 210 kilogramů, zvládl však uvézt až 490 kilogramů těžký náklad. Díky dvěma sedačkám s ním mohli jezdit dva astronauti, obě nápravy byly kvůli snadnějšími manévrování řídící. Ve výbavě nechyběla ani barevná televizní kamera, která byla dálkově řízená z pozemního řídicí centra, aby se jejím ovládáním nemusela posádka astronautů zdržovat.

Ovládání bylo jednoduché, ovladač ve tvaru písmena T stačilo pro jízdu vpřed stlačit dopředu. Pohybem páky doleva a doprava vozidlo zatáčelo, zatáhnutí páky zpět vozidlo zastavilo. Zpátečku aktivovalo speciální tlačítko, zatímco zatáhnutí páky úplně dozadu aktivovalo parkovací brzdu.

Lunar Roving Vehicle se během misí prokázal jako spolehlivé vozidlo. „Rover byl spolehlivým, bezpečným a pružným měsíčním průzkumným vozem, jak jsme očekávali. Bez něj by byly hlavní vědecké objevy Apolla 15, 16 a 17 nemožné a tím pádem i současné pochopení vývoje Měsíce,“ prohlásil o něm astronaut Harrisson Schmitt z mise Apollo 11.

Menším problémům se ale vozítko nevyhnulo. LRV 2 na misi Apollo 16 ztratilo zadní blatník, když do něj astronaut John Young omylem vrazil. Prach odlétávající od kola pak špinil posádku i komunikační přístroje. Něco podobného se stalo také LRV 3 při misi Apollo 17, Eugene Cernan tenkrát do blatníku omylem uhodil násadou od kladiva. Upadlý díl se nepovedlo znovu polepit, a tak jej posádka nahradila mapa a pár úchytek.

Trojice lunárních vozidel LRV po skončení misí zůstala na povrchu Měsíce, moduly by s nimi nemohly odstartovat zpět. Testovací exempláře a makety LRV však naleznete v několika amerických muzeích, zabývajících se Vesmírem.

Sověti měli Lunochod

Americký Lunar Roving Vehicle však není jediné vozidlo, které kdy jezdilo po Měsíci, byť je jediné, které tam vozilo lidskou posádku. Něco podobného chystali také v Sovětském svazu, někdejším hlavním rivalovi USA v dobývání Vesmíru, slavný lunochod byl totiž původně koncipován pro převoz posádky.

K tomu ale nakonec nikdy nedošlo, lunochod tak byl nakonec ovládán na dálku, z pozemského řídícího střediska. Osmikolové vozítko dlouhé 2,2 metru s výkyvným podvozkem se však nevyhnulo problémům. První lunochod se na Měsíc vůbec nedostal, zničil se v únoru 1969 během výbuchu rakety, která ho tam měla odnést.

Druhý (oficiálně nazvaný Lunochod 1, protože SSSR nehodu originálu zatajilo) už byl úspěšnější, mezi lety 1970 a 1971 ujelo na Měsíci přes 10 kilometrů a pořídilo na 20.000 snímků. Po 10 měsících se však jeho baterie vybily, a tak tato mise byla ukončena. To Lunochod 2 pracoval sice jen 4,5 měsíce, pořídil však 80.000 snímků a ujel 39 kilometrů. To je dodnes skvělá hodnota, kterou z vesmírných vozítek překonala jen sonda Opportunity, která na Marsu zvládla ujet 45 kilometrů. To Lunochod 3 se už na Měsíc nedostal a je dnes vystaven v Lavočkinově muzeu v Chimkách. 

Další stroje

USA a Rusko ale nejsou dnes jediné státy, které se snaží dobýt Vesmír. Aktivní je v tomto směru také Čína a Indie. Právě Číňané letos vypustili na Měsíci sondu Čchang-e 4, která tam dopravila robotické vozítko nazvané Nefritový králík 2.

To však v dnešní době není všechno, kromě Měsíce je dnes zkoumán také povrch Marsu. Tam dnes jezdí americká sonda Curiosity, která díky moderní technice dokonce umí analyzovat prach vyvrtaný z hornin. Sonda na Marsu přistála v srpnu 2012, její mise byla původně plánována na 23 měsíců, postupně ale byla prodlužována. Radioizotopový generátor dodávající potřebnou energii má prý fungovat až 14 let, a tak služba Curiosity (zvědavost) může ještě nějakou dobu trvat.

Lunárními vozidly se navíc začaly zabývat i samotné automobilky. Audi pomáhalo vyvíjet lunární vozidlo pro německou skupinu vědců PTScientists, která chtěla se sondou přistát na Měsíci, dosud se však cíl nepodařilo splnit, i kvůli jejím finančním problémům. Toyota zase spolupracuje s japonskou vesmírnou agenturou JAXA na přípravě lunárního vozidla poháněného vodíkem.

David Bureš
Diskuze (4)

Doporučujeme

22. 7. 2019 15:08
Re: loutka na lunarním vozidle
To je přesné a ta loutka byla mumie Josepha Vissarionovich Stalina, kterou krvežíznivým američanům prodala židovská mafie spolu se zednáři
22. 7. 2019 09:01
Re: loutka na lunarním vozidle
Nejenže byli, ale na odvráceně straně stále jsou celá nacistická města.
Něco k práně, chemtrails nebo iluminátech by nebylo?
Avatar - Katikakus
21. 7. 2019 18:53
Re: loutka na lunarním vozidle
Důkaz: https://media.makeameme.org/…d/boze-ty-si.jpg
21. 7. 2019 18:22
loutka na lunarním vozidle
Když se podíváte pozorně, a třeba i najiná videa jízdy lunárních vozidel, tak zjistíte, že na tom vozidle je přdělaná loutka, bez jakéhokoliv pohybu hlavou či rukou.... další dukaz , že lide na mesici nikdy nebyli......"ONE SMALL STEP FOR THE MEN - THE BIGGEST LIE OF ALL"