Willys z roku 1937 byl vrak za pár korun, teď je závodní speciál v muzeu

Počátky 60. let 20. století patřily slavné éře amerických výkonných speciálů alias dragsterů. Každý průměrně schopný kutil měl šanci přestavět sériově nezajímavé vozidlo na závodní prototyp dopovaný stovkami koní. Vrak potkal mladého závodníka jménem Dave Hales, který koupil od farmáře chátrajícího Willyse z roku 1937 odstaveného na poli v Marylandu.

Dave odtáhl vůz domů na Den díkůvzdání v roce 1962 a několik let s ním závodil. Toho času už patřil do závodního spolku S&S Racing Team z Falls Church. Opravený a především upravený Willys byl jedním z celkem 26 sponzorovaných vozidel. Dodnes zůstává posledním kompletním závoďákem od S&S, proto je vystaven v americkém muzeu rychlosti Speedway Motors Museum of American Speed.

Slavné automobilové muzeum muselo kvůli koronaviru zavřít. Nabízí virtuální prohlídky

Závodní modely přežívaly jen krátce, po vyčerpání maximálních sil v pár závodech se použitelná technika demontovala a dále používala, zatímco zbytek utrápených dílů putoval do šrotu. Surový přístup nebyl vzácností, velkoobjemové osmiválce od Fordu, Chevroletu nebo Chrysleru vystřídaly několik podvozků, než se úplně rozpadly.   

Hales postupoval stejně a dotažený vrak rozmontoval, aby mohla nasadit součástky z Oldsmobilu. Dále používal například vstřikovače Hilborn, zapalování Vertex a víka ventilů z Chevroletu Corvette. Během pětiletého vlastnictví Willyse vystřídal šest nebo sedm motorů postupně zvětšovaného objemu až téměř k pěti litrům.

Harley-Davidson má další úžasnou novinku. Inspiroval se dragstery

Kromě pohonné jednotky si domácí servisní mechanik zakládal na zrychlení vozu pomocí snižování celkové hmotnosti. Kvůli trakci nestačilo odstranit přebytečný materiál, ale nutností se stalo vyvážení vozu prostřednictvím zátěže nad zadními koly, která by se jinak při startu protáčela. „Jednou z věcí, které jsme udělali kvůli odlehčení, byla montáž malých předních brzd vyrobených z hliníku. Fungovaly, ale byly příliš nebezpečné na to, aby je bylo možné použít v praxi,“ prozradil Hales.

Nezatížená přední kola se mohla při prudké akceleraci dostávat do vzduchu mimo kontakt se závodní dráhou, což fascinovalo davy diváků, ale pro závodníka zcela pominula možnost ovládat směr jízdy. Na oko atraktivní moment nebyl vítanou vlastností odstrojených dragsterů.

Podívejte se, jak vypadá zrychlení z klidu na 500 km/h pod 4 sekundy z pohledu řidiče

Nápadité závodní exempláře z amerických stodol se přeprodávaly mezi účastníky sprintů, Dave prodal svůj zachráněný Willys po pětiletém soužití jinému pilotovi, kterého dobře znal. Najednou bylo více času na dokončení studia vysoké školy a následovalo klasické zaměstnání. Bývalý závodník ztratil přehled o kdysi milované disciplíně automobilového sportu, který proti sobě stavěl kutilské projekty vytvářené často metodou troufalého pokusu. Experimenty nahradily profesionální projekty, tím pádem se změnila skladba startovního pole a mnoho povedených prototypů bylo zapomenuto.

Po 33 letech od prodeje Willyse zavolal Halesovi několikátý vlastník vozu. Volající chtěl slyšet muže, který auto zachránil a postavil na startovní čáru pod vlajkami S&S. Nadšený Dave už za několik dní směřoval do Michiganu, aby se na vozidlo po třech dekádách mohl zase podívat. „Celé auto bylo neporušené,“ žasnul Hales. Podařilo se zachovat kostru, ochranný rám, sedadla, čalounění a prostě všechna vylepšení tvořena v dobách největší slávy kutilských dragsterů.

Hales se vrátil ve vzpomínkách a celý rok přemlouval volajícího, aby mu auto prodal zpět. Úspěšná epizoda předcházela dalším 16 měsícům, než se podařilo pěkný stav dotáhnout k absolutní dokonalosti. Restaurovaný Willys byl poté osobně nabídnut muzeím a výstavám, přičemž nejlépe zareagovalo vedení muzea rychlosti v Nebrasce. Kurátor uviděl krásný dragster a hned bylo jasné, že oranžový artefakt si zaslouží čestné místo.