TEST Z Hirošimy do Franfurtu s Mazdou 3: Den třetí

Po ujetí přibližně 1.500 kilometrů je jasné, proč na meziměstských silnicích vídáme v drtivé většině ojetá auta v nikterak uspokojivém stavu: ono to totiž jinak ani nemá cenu. Většina Mazd už má ve skle i laku památky na ostré kameny, které zdejší cestáři z neznámých důvodů nechávají na silnici. A to ani nemusíte jet za autem, stačí, když v protisměru projede ve vysokém tempu nákladní Kamaz a kamínky vás doslova osprchují.

Dnešní cesta vedla z převážné části po dobrých okreskách (silnice M-58), které bychom klidně brali i v Česku. Poprvé jsme například viděli souvislé úseky se svodidly. Samozřejmě není to jenom tak: asi desetikilometrový úsek jsme jeli po naprostém staveništi (doslova), místní průvodkyně říkala, že tenhle úsek chtějí stihnout dokončit do zimy. Při počtu strojů (odhadem 2x bagr a 3x lopata) o tom sice pochybujeme, ale co je v této zemi nemožné, že...

Znenadání se rozsvítila kontrolka signalizace nízkého tlaku v pneumatikách, takže jsme raději hned zastavili a zkontrolovali, co se děje. Pouhým okem ani tlakovou zkouškou (palcem do bočnice) nebyl zjištěn žádný problém, což natěšený tým z německé televize nesl s viditelným zklamáním. Na čerpací stanici jsme zkontrolovali tlak ve všech pláštích a pokračovali dál i přes nesmělé návrhy některých účastníků, ať pravé přední kolo (které vypadalo nejvíce podezřele) raději vyměníme. To tak, měnit „uprostřed ničeho“ kolo kvůli fotografům, tss...

TEST Z Hirošimy do Frankfurtu s Mazdou 3: Den druhý

Na benzince se nám přihodila i poměrně veselá příhoda. Objednávka tří ledových káv skončila předáním tří vařících plechovek – moje ruština je omezena na základní výrazivo a překlad jména „Jágr“, tohle jsem však vůbec nečekal. Při rychlosti, v jaké mi je paní prodala, je nemožné, aby si je odskočila ohřát do mikrovlnky, takže je prostě musí mít v nějakém „chladicím boxu“ naruby. Člověk se stále učí...

mazda jizdnidojmy reportaze

I přes lehce podhuštěné pneumatiky (právě kvůli kamenům) se celková spotřeba naloženého automobilu udržela na velmi hezkých šesti litrech naturalu na sto kilometrů. Multimediální systém má silné a slabé chvilky a jednou se dokonce úplně zaseknul, vzhledem k betaverzi software mu to ale musíme odpustit. Část cesty se také ozývalo lehké klepání z pravé poloviny palubní desky, pak však samo přestalo. Osobně se velmi těším na finální stav vozů po absolvování celé cesty, byť tipuji, že my jsme vyhráli jednu z nejvíce terénních částí.

Cestou na západ jsme také překročili jedno časové pásmo a jsme tak o hodinu „blíže“ domovu. Pořád však mám problém večer usnout a to i po čtyřech dnech. Tělo si zkrátka pamatuje, že by ještě mělo být odpoledne. Naštěstí návrat by měl být o něco příjemnější, protože do Prahy přilétáme večer...

Z Hirošimy do Frankfurtu s Mazdou 3: Den první

Vzhledem k vydatným dešťům se prý spousta zvířat vydala do vyšších poloh a tak máme dávat v lesních úsecích pozor hlavně na medvědy. Žádného jsme však neviděli, což navigace sarkasticky shrnula naučeným „bear left". Jediným zvířátkem byla přejetá veverka, bažant a roztomilí potulní pejsci a kočičky.

mazda jizdnidojmy reportaze

Dnešní noc strávíme v již zmíněném dvousettisícovém Blagověščensku. Z dvanáctého patra hotelu Asia mám hezký výhled na nedaleké čínské město Chej-che, se kterým tvoří Blagověščensk zónu volného obchodu. Zítra brzo ráno je v plánu malý průzkum trhů, jeden ze členů výpravy prostě musí koupit tradiční sošku kohouta. Ani zde neumí personál ani slovo anglicky, což se při ceně přes 200 dolarů za pokoj zdá být poměrně děsivé. Že by tolik rozlehlých pater hotelu obsadili pouze místní a čínští byznysmeni?

Možná ano, město jako takové je totiž výrazně „pokročilejší“, ale zase méně zelené, než třeba Chabarovsk. V ulicích vidíte spoustu drahých automobilů (vítězí Infiniti), Ferrari nevyjímaje, podél ulic jsou obchody značek jako NAF NAF, Ecco nebo s.Oliver. A navíc spousta nových či pěkně opravených budov – zkrátka ani kovaný Evropan se zde necítí nikterak zvláštně. I zde se však dají najít čtvrti malých dřevěných baráčků v obležení vysokých paneláků.

Mimochodem, když už jsme u budov: je docela zajímavé, a v Česku nevídané, aby velký bytový dům v prvních patrech už obývali lidé, v prostředních patrech chyběla okna a nejvyšší patra byla teprve nahrubo postavená.

Z této části Ruska se mi neodjíždí snadno: příroda je zde opravdu nádherná a člověk si zde může užívat pocitu jakési zvláštní svobody. Na druhou stranu, co si budeme povídat, doma je doma...