TEST Z Hirošimy do Frankfurtu s Mazdou 3: Den druhý

Birobidžan je město s necelými 80.000 obyvateli, založené na soutoku řeky Biry a Bidžanu. Ospalou vesničku, založenou roku 1915, mělo oživit zřízení Židovské autonomní oblasti v meziválečném období podle Stalinova plánu. Projekt však zkrachoval a v hlavním městě oblasti Birobidžanu je v současnosti židovská komunita velmi malá. Kdo by chtěl vědět více, doporučujeme film „L'chajim, soudruhu Staline“. Mimochodem, socha Stalina je na hlavní třídě dodnes (v blízkosti pečlivě udržovaných budov státní správy). A jenom kousek od ní je v parčíku tank, sloužící jako atrakce pro místní děti.

Druhý den naší cesty byl o poznání klidnější než ten první: na rozbité cesty jsme si již zvykli (z olejové vany naštěstí nic neteče) a neustálou blízkost čínských hranic či Transsibiřské magistrály bereme zkrátka jako fakt. Spotřeba se po dnešních asi 540 kilometrech lehce zvýšila na 6,1 litru naturalu (mimochodem, na benzinkách běžně koupíte palivo s oktanovým číslem 80 až 98). Může za to občasné stání na kraji silnice, kdy klimatizace stále pracuje na plné obrátky: dneska bylo 31 °C a vysoká vlhkost vzduchu. V Česku je ještě tepleji, ale rozhodně v naší kotlině není tak nepříjemné dusno.

mazda jizdnidojmy reportaze

Mimochodem, kotlina: Východně od hraniční řeky Ussuri, podél které jsme jeli na sever, se rozkládá ohromná rovina, plná roztroušených skupinek listnatých stromů, jezírek a vysokých travin. Jestli máte rádi takové ty dechberoucí záběry z pořadů o přírodě, tak zde byste si rozhodně přišli na své. Jak jsem byl poučen, tak v jezírkách rostou nejen lekníny, ale také lotosy.

Na silnicích je vidět neuvěřitelné množství policistů. Člověk by ani nevěřil, že jich tu v takovém „zapadákově“ může být tolik. Velmi často také měří rychlost, jak jsem však zatím vypozoroval, bývá to většinou v docela dobře obhajitelných místech jako před nepříjemnou zatáčkou, ve vesnici nebo na úseku s velkými dírami. Kéž by i u nás měřili na logických místech a byli v provozu vidět…

Z Hirošimy do Frankfurtu s Mazdou 3: Den první

Ale pojďme se také trochu více věnovat našemu automobilu: jedné z osmi hatchbacků Mazda 3 s dvoulitrovým čtyřválcem o výkonu 88 kW. Ten je příjemným společníkem pro klidnou jízdu, občas mu však zkrátka (i kvůli 340 kg, které má kvůli nám a našim věcem na starosti) odspodu chybí točivý moment. S tím si ale řidič rád poradí, protože šestistupňová manuální převodovka je opravdu parádní: přesná, s krátkými a skvěle vymezenými dráhami a mechanicky „poctivým“ pocitem v kulise. Nad čtyřmi tisíci otáček je motor ve svém živlu, řízení je přesné a automobil se v zatáčkách dobře drží silnice. I na šestnáctipalcových kolech jezdí hezky a hlavně komfortně. Nikde nic nevrže a tlumiče odvádějí nezáviděníhodnou práci pečlivě a tiše.

mazda jizdnidojmy reportaze

Multimediální systém ještě nemá konečnou verzi software, i přesto se s ním pracuje bez problémů a barevná obrazovka nejen dobře vypadá, ale je také čitelná i na slunci. Kéž by takovýto systém co nejrychleji dostala Mazda 6, která teď vypadá tak trochu jako chudý příbuzný. Co nás však velmi vytáčí je loketní opěrka s malinkým výběžkem měkčené gumy, na který se máte teoreticky strefit – není nám to ani trochu pohodlné. Uvidíme, zda s tím Mazda v sériových modelech ještě něco udělá. Designový výběžek středového tunelu pod levým kolenem spolujezdce je naprosto zbytečný, dobrou zprávou však je, že nám vadí jenom pocitově: naštěstí nikde netlačí.

Dnes jsme na oběd dorazili do Chabarovsku, který lze označit za perlu zdejšího kraje: ulice jsou čisté, velká část patrových domů má hezkou fasádu (to jsme mimo Vladivostok viděli snad poprvé) a všude je hodně zeleně. V čínské restauraci jsme dostali různá masa s hranolky a nezbytnou brusinkovou limonádu. Je bohužel nepsaným pravidlem, že i velká restaurace má jediný záchod s jedním pisoárem a jednou kabinkou! Náladu mi zpravil neuvěřitelně mocný tok řeky Amur, který jsme překonávali v místě, kde má na šířku zhruba 800 metrů. Zkrátka velká země, velké toky…

Mazda 3 je na cestě z Hirošimy do Frankfurtu, Auto.cz je u toho

Protože většinu čtenářů webu Auto.cz tvoří muži, cítím jako reportérskou povinnost podat alespoň základní informace o zdejších děvčatech. Na základě zběžného průzkumu (bližší průzkum byl partnerkou výslovně zakázán) jsou zde vskutku pěkná děvčata – drtivá většina z nich má hezkou postavu a je na první pohled jasné, že o sebe dbají. V diskuzi pod článkem z prvního dne se kdosi ptal na ozbrojený doprovod. Inu, nic takového nemáme, zato máme již zmíněného kněze a asi třicetiletou ruskou průvodkyni se zašpičatělými předními zuby.

Abych ale nekončil takto drsně: dnes jsme znovu potkali australského „kolegu“ se starým Volkswagenem Transporter, který si to z Vladivostoku namířil až do Londýna. Je to takový typický pohodář: je mu jedno kdy tam dorazí a vlastně ještě ani neví, co bude dělat potom a jestli se náhodou v Londýně neusadí. To my víme poměrně přesně, že zítra musíme být ve městě Blagověščensk na samé hranici s Čínou, do které se díky bezcelní zóně, doufejme, podíváme. Tak zase zítra!

TEST Z Hirošimy do Franfurtu s Mazdou 3: Den třetí

mazda jizdnidojmy reportaze