Z jednoho zbytečného rekordu Mercedesu je hned několik rekordů. Který ale brát vážně?

Z Wörthu přes Hamburg do Berlína, ve dvou řidičích a pěkně v pohodě, „langsam“, jak říkají Němci. Žádný spěch, rekord byl vlastně v kapse ještě dříve než se o něj oficiálně automobilka „pokusila“.

Po úspěšné jízdě přejel se silniční soupravou cílovou čáru v ulici In den Ministergärten v městské části Berlín-Mitte Andreas Gorbach, člen představenstva společnosti Daimler Truck AG odpovědný za techniku nákladních vozidel: „Chceme-li dekarbonizovat nákladní dopravu, potřebujeme technologie elektrického pohonu napájené jak ze sad akumulátorů, tak z palivových článků na vodík. Naše dnešní rekordní jízda má také připomenout, že pro dekarbonizaci nákladní dopravy potřebujeme kromě správných technologií pohonu další dva faktory: infrastrukturu pro zelené energie a konkurenceschopné náklady oproti konvenčním vozidlům.“  

Vodíkový Renault Master má půl tuny na střeše. Řídili jsme ho v ulicích Paříže

Vítězem je Saudská Arábie!

Před jízdou byl kapalný vodík do nádrží vozidla Mercedes-Benz GenH2 Truck načerpán z plnicí stanice společnosti Daimler Truck v jejím vývojovém a zkušebním centru ve Wörthu. Společností Air Liquide dodávaný vodík pochází z obnovitelných zdrojů, protože byl vyroben z biometanu s průkazem původu. Kapalný vodík, hluboce zchlazený na -251 stupňů Celsia, byl naplněn do dvou palivových nádrží schopných pojmout 40 kg paliva každá a uložených po stranách v rozvoru podvozku.

Díky mimořádně dobré izolaci palivových nádrží vozidla může být vodík uchováván při potřebné teplotě po dostatečně dlouhou dobu bez aktivního chlazení. Jen zhruba po 72 hodinách nečinnosti vozidla začne vodík valorizovat a z nádrží unikat. Jde o nepříjemnou, leč bezpečnou záležitost. Vodík je sice ve směsi s kyslíkem vysoce hořlavý, ale potřebuje k tomu poměrně vysokou koncentraci a nějakou iniciaci. Obě palivové/vodíkové nádrže byly před zahájením rekordní jízdy #HydrogenRecordRun zaplombovány organizací TÜV Rheinland. 

Tak to je všechno hezké! Ale o jaký rekord vlastně šlo? To, že konstruktéři automobilky postavili poměrně rychle vodíkové vozidlo s palivovými články (dva půl roku vývoje), to je jistě obdivuhodné. Mimochodem s touto technologií se ve Stuttgartu zabývají již více než 30 let. Tisíc kilometrů na jedno naplnění? OK! Na jedno naplnění nádrží motorovou naftou u tahačů vybavených legislativní kapacitou 1500 l ujede silniční souprava až 5000 km!

Vodík? Samozřejmě zelený! No tak kolik ho je k dispozici a kolik stojí? Velkoobchodně možná 6 eur/kg anebo také 12 eur/kg, maloobchodně až 25 eur/1 kg. Podle toho, za kolik by ho byl dopravce schopen nakoupit, stál by jeho jeden kilometr až 2 eura – tak to je potom opravdu rekord!

Vzhledem k tomu, že, jak v cílové rovince sdělila Marie Therese Bort z federálního ministerstva pro digitalizaci a dopravu, i poté co EU investuje stovky miliard eur do vybudování jakž-takž vhodné vodíkové infrastruktury bude Evropa v ohledu výroby a dovozu vodíku (jedno jaké barvy) vždy ze 70 % závislá na Saudské Arábii. Je tak pro zasmání, Saudská Arábie se snaží uzavřít v USA velký obchod jehož předmětem je výstavba pěti velkých atomových elektráren. Tak to je tedy opravdu rekord! Nutně mě napadá, že si tady někdo z nás tropí legraci. Kdo to asi bude, že by EU – bylo by to vůbec možné?!?

Autor: Milan Olšanský