TEST Za volantem: KTM X-Bow GT (+ video)

Zhruba v polovině minulého roku se rakouské KTM nechalo slyšet, že karbonová placka X-Bow se dočká civilnější varianty s plnohodnotným čelním sklem a dokonce i bočními dveřmi. Sklo máme, místo dveří jsou zde nahoru otevíraná boční okna a nic tak nebrání vyrazit s X-Box do ulic. Poprvé bez helmy.

Nejdříve ale malé představení verze GT, se kterou máme tu čest. Jenom 835 kilogramů vážící karbonový roadster je 3738 milimetrů dlouhý a 1915 mm široký: co to v kombinaci s výškou pouze 1202 milimetrů (a tedy i adekvátně nízkým těžištěm) znamená, se dozvíte později. Zhruba půl metru za zády posádky pracuje přeplňovaný dvoulitr TFSI o výkonu 210 kW a točivém momentu 420 N.m, který autu propůjčuje skvělou dynamiku. Z klidu na stovku zrychlí X-Bow GT za 4,1 sekundy a kdyby to snad nestačilo (a oželíte čelní sklo), můžete si pořídit verzi RR s turbomotorem 276 kW a začít prohánět ostatní ve značkovém poháru X-Bow Battle.

Vraťme se ale ke zkoušené (mimochodem kvůli sklu s přehledem nejdražší) verzi GT. Nenechte se zmást pojmenováním Gran Tourismo, pohodlíčko se nekoná. Po nasoukání se do karbonové skořápky, uvnitř které jsou dvě nepříliš měkká sedadla, se musíte zapnout do čtyřbodových pásů, nastavit si vzdálenost pedálů a pokud jste fajnšmekr (nebo méně obratný zákazník), musíte ještě zacvaknout vyndavací volant. Pak následuje startovací sekvence, při které nepotřebujete vyndávat klíček z kapsy, poslední stisknutí tlačítka Start a výfuk ostře zaburácí.

ktm jizdnidojmy

Sílu na zadní nápravu, vybavenou diferenciálem se zvýšenou svorností, přenáší manuální šestistupňová převodovka. Pozor ale s pedálem plynu: tohle auto je purista a žádná elektronika za vás brambory z ohně tahat nebude. X-Bow je taková přerostlá a hrozně, opravdu hrozně rychlá motokára. Řízení ani brzdy nemají posilovač, ABS také chybí a stabilizace je v tomhle případě téměř sprosté slovo.

A to je právě skvělé. Jenom vy a auto. Pro normálního řidiče (či jinak: pro každého řidiče) bude absence ABS v silném silničním autě ze začátku šok. Moc hezky se ukážou špatné návyky, kdy jsem včas nepustil brzdu a už už chtěl zatáčet do utažené zatáčky. KTM v tu chvíli řekne bezstarostné ne a začne klouzat. No a hned je veselo. Nenaposilované brzdy sice vyžadují razantnější práci (křehká slečna by je nejspíše neušlápla), jsou ale chirurgicky přesné a hlavně drtivě účinné. To samé platí o řízení. Řadicí páka je skvěle na dosah, má precizní chod a kraťoučké dráhy. Spojka překvapivě není kousavá, naopak, dá se s ní hezky jemně pracovat a v klidu popojíždět v zácpě. Tehdy oceníte silný větrák, který kokpit hezky profoukne, jinak byste se v létě při nízkých rychlostech doslova upekli.

Pěkně zpracované zasklení má samozřejmě stírač a je vyhřívané, plátěná střecha nebo odnímatelný úložný prostor střižený na míru jsou už za příplatek 1.490, respektive 1.990 eur. Na volantu najdete deset tlačítek, dvě z nich ovládají blinkry, další dálková světla a z červeného se vyklube klakson. Zvlášť ovládání blinkrů tlačítky je v zatáčkách nebo komplikovanějším provozu docela zábava.

ktm jizdnidojmy

V zatáčkách umí X-Bow pokořit dost možná všechny supersporty světa i s většinou neformulových speciálů. Boční přetížení, které dokáže bez sebemenšího problému ustát, je opravdu enormní. I základní verze dokáže na silničních pneumatikách nabídnout 1,5 g, vrcholné verze na slickách dokonce přes 2 g. Zkoušet limity auta na běžných cestách je mírně řečeno nerozvážnost, ostatně ani ostatní účastníci silničního provozu nejsou připraveni na nízkou střelu, která se jim zčistajasna objeví za autem.

KTM X-Bow R: Rychlejší eR

Zvuk motoru samotného sice není kdovíco, sytý hluboký chraplák výfuku však rázně ukončuje myšlenky na akustickou nudu a to hned při nastartování, kdy zlověstně vyštěkne. Rošťácké práskání při přeřazování je samozřejmě součástí sériové výbavy. Motor má síly na rozdávání, přičemž zadní devatenáctipalcové pneumatiky o šířce 265 milimetrů se s ní dokážou popasovat dobře. I když jsme měli z přeplňovaného motoru ze začátku obavu, nárůst síly není skokový a dá se s motorem pěkně pracovat.

Hodně dlouho však budeme z hlavy dostávat pocit, kdy na trojku držíte otáčky kolem čtyř tisíc a pak zadupnete plyn až k podlaze. Vystřelení z kanonu, které bezprostředně následuje, je vysoce návykové. Dodávat, že předjíždění je otázkou několika okamžiků je asi zbytečné, přesto pozor: sedíte hodně nízko, takže není dobře vidět přes horizonty a ostatní řidiči (když už vás vidí) někdy ze zvědavosti zapomenou řídit...

ktm jizdnidojmy