Za volantem VW Beetle 1303 GSR: Jeden z 3500 kusů

Původní VW Brouk (v angličtině Beetle, v němčině Käfer) zkonstruoval v roce 1938 rodák z Vratislavic nad Nisou Ferdinand Porsche. Bylo to na objednávku Adolfa Hitlera, který chtěl masově vyráběným „lidovým vozem“ motorizovat Německo.

I přes poněkud rozporuplný začátek si brouk získal srdce běžných motoristů po celém světě. Zatímco v Německu ve Wolfsburgu byla jeho výroba ukončena 1. června v čase 11:15 v roce 1974, v latinské Americe pokračovala produkce až do roku 2003. To už ale pět let vyjížděla jeho moderní reinkarnace New Beetle.

Superbrouci

Psal se rok 1973 a z bran závodů v německém Wolfsburgu vyjela čtveřice limitovaných edicí brouků. Kromě vyzkoušené sportovní verze GSR, které se také říkalo Yellow and Black Racer, to byla džínová edice „Jeans Beetle“, dále Big Beetle a konečně městský City Beetle.

Zůstaňme ale u vyzkoušené sportovní edice modelu. Na první pohled byla rozeznatelná podle žluto-černého laku karoserie. Vůz byl vlastně celý žlutý. Výjimku představovala přední a zadní kapota, vyvedené v černé. Černou ovšem naleznete také na boku karoserie, byť jen coby linku. Sportovní vzezření dále dotvářela specifická ocelová kola „pět a půl palců J15“ s ET 26, která obouvala pneumatiky Pirelli Cinturato Bereifung o rozměru 175/70 SR 15. V době uvedení vyšel tento sportovní brouk na 7.650 DM (západoněmecký marek).

Sport také uvnitř

Důraz na sport byl patrný rovněž v kabině. Po otevření dveří s relativně slabou aretací a překročení širokého vystouplého prahu nás vítala sportovní sedadla. Označení „sportovní“ by si ovšem z dnešního pohledu asi nezasloužila. Na někdejší poměry ovšem nabízela solidní boční vedení, byť ne tak výrazné, jako sedadla v nedávno vyzkoušeném ostrém Opelu Kadett B Rallye. Jejich střední část potáhli někdejší tvůrci příjemnou tkaninou, která nevyvolávala pocení ani při okolních teplotách přes 30 stupňů Celsia ve stínu. S látkou kontrastovaly vystouplé bočnice, potažené koženkou.

Vzhledem k tomu, že se jednalo o brouka ze 70. let, nechyběly na palubě bezpečnostní pásy. Na rozdíl od již vzpomínaného Rallye Kadetta B byly už automatické samonavíjecí. Skvěle tak obepínaly tělo a přitom vůbec neomezovaly jeho pohyb. A navíc třeba oproti obdobným ve Škodě 120 L z konce 80. let se zdály „na tělo“ mnohem příjemnější. Součástí výbavy sportovního brouka byl rovněž patřičně vyvedený malý volant, který oproti běžným verzím vystačil se třemi rameny. Jeho tlustý věnec padl skvěle do ruky, takže jsme z něj ani neměli pocit, že řídíme tak staré auto.

Vpravo a dole

Trochu jiný dojem jsme měli z ostatních ovládacích prvků. Ačkoliv se jednalo o sportovní verzi, chyběl otáčkoměr a také palivoměr. Řidič tak měl k dispozici pouze rychloměr.

Stáří auta prozrazovaly i další věci. Třeba pedály uchycené nikoliv nahoře, nýbrž dole, tedy u podlahy. Stejně to měly vozy Porsche 911 až do poslední vzduchem chlazené generace 993 z 90. let. Kinematika pedálů při jejich sešlápnutí je tak poněkud nezvyklá. Máte pocit, jakoby zajížděly nahoru pod palubní desku. Po chvíli si zvyknete, divného pocitu se ale hned tak nezbavíte. Navíc jsou pedály vyoseny hodně doprava, podobně jako u našich starých škodovek s motory vzadu.

Dlouhá řadicí páka nabízela kupodivu docela přesný a krátký chod. Myslíme si, že řidiči vozů Škoda s motory vzadu by byli příjemně překvapeni. Jedničku a dvojku volíte obvyklým způsobem, stejně jako trojku a čtyřku. Jen aretační pružina usnadňující nalezení střední polohy řadicí páky se nám zdála hodně slabá, respektive skoro žádná. K zařazení zpátečky musíte páku zatlačit stejně jako u všech moderních volkswagenů. Ovšem místo vedle prvního převodu ji řadíte k sobě dozadu, tedy vedle dvojky. Šlo to až překvapivě lehce a bez doprovodu nepříjemných zvukových efektů.

Hlava řadicí páky ovšem moc sportovně nepůsobila. Stály za tím její drobné rozměry. Za příplatek mohl někdejší kupující sportovní edice brouka zvolit mnohem masivnější hlavu vyvedenou ve dřevě.

To je ale pružnosti

Pod označením 1303 se ukrýval známý vzduchem chlazený čtyřválec s protiběžnými písty, v našem případě o objemu 1,6 litru a výkonu 37 kW, tedy postaru 50 koní. To se nezdá být mnoho. Však také ani sportovní brouk dlažební kostky při rozjezdu zrovna netrhá. Přesto se nám výkon jevil jako plně dostačující pro svižnou a bezpečnou jízdu.

Motor totiž nabízel vynikající pružnost. Opravdu bylo možné se z takřka nulové rychlosti rozjet plynule na dvojku, aniž čtyřválec škubal, či vyluzoval nepříjemné zvuky. A už z nejnižších otáček chraplavě zabíral. S jejich dalším zvyšováním však sil začalo ubývat. O žádný sportovní motor tady nešlo. Zásluhou své koncepce, uložení podélně za zadní nápravou a také vzduchového chlazení však dvojice chromovaných výfuků uprostřed auta vyluzovala libozvučné tóny na hony vzdálené dnešní automobilové produkci. Prostě starého brouka poznáte už podle „zpěvu“ jeho motoru.

I rozjezd byl až překvapivě snadný. Přitom stačilo dát opravdu jen nezbytně plynu k tomu, aby se auto dalo plynule do pohybu. To není u takto starých aut s karburátorem a tedy bez systému samočinného udržování volnoběžných otáček při zatížení, zcela samozřejmé.

Konstruovaný „na věčnost“

Původní brouk byl vozem navrženým tak, aby při minimální údržbě vydržel svému majiteli lidově řečeno na věky. I po letech působil vůz velice kvalitním dojmem. Třeba dveře se daly zavřít s vynaložením jen malé síly. Žádné „mlácení“ s dveřmi, jak to známe z vozů ze států RVHP. Také zvuk při jejich zavírání byl příjemně tlumený.

VW Beetle využívá rámovou koncepci karoserie a podvozku. Základem auta je tak páteřový rám s centrální rourou, k níž je připevněn podlahový rošt. V přední a zadní části se centrální roura rozvětvuje pro uchycení náprav a hnacího ústrojí.

Jistě i z toho důvodu působila karoserie vozu subjektivně jako docela tuhá. Ani na nerovnostech se tak pocitově nekroutila. Vůz se zdál jakoby lehce napružený, podobně jako třeba pravé off-roady. I ty totiž mají rámové šasi, byť koncepčně odlišné. Brouk tak mohl zdolávat i velmi špatné cesty, aniž by mu to nějak ublížilo. Současně však posádka jela v pohodlí. Zadní náprava se šikmými rameny využívala k odpružení příčné torzní tyče, které si kdysi nechal Porsche patentovat. Najdete je tak i na minulých vozech slavné značky vyrábějící sportovní auta. Vpředu využíval brouk již od roku 1970 vzpěry McPherson a tedy vinuté pružiny.

Jízdní vlastnosti se vyznačovaly nedotáčivou charakteristikou. Volant jako takový šel ztuha jen při otáčení za klidu. Jakmile se auto rozjelo, bylo to již mnohem lepší. Přirozeně se zvětšujícím se natočením kol do rejdu se zvyšoval vratný moment řízení, coby prvek jízdní stability. Verze 1303 GSR již nabízela vpředu kotoučové brzdy a samozřejmě dvouokruhový systém. Od roku 1970 je také hřídel sloupku řízení dvakrát lomený a tedy bezpečnostní.

I krátká jízda s nejpopulárnějším autem světa, navíc s jeho vzácnou edicí, dala jasnou odpověď na otázku, kterou jsem si kladl už dávno. A sice, v čem byl tento vůz tak výjimečný, že si získal srdce tolika řidičů? Jistě svým charismatickým jízdním projevem v kombinaci s již zmíněnou bytelnou konstrukcí. V neposlední řadě to byl určitě vzhled, neboť krásně kulaté tvary brouka lahodí oku dodnes.

2016 Beetle Sunshine Tour

Letošní víkendové dny od 19. srpna do 21. srpna patřily v německém Travelmünde na pobřeží Baltského moře již 12. srazu (nebo lépe sletu?) „brouků“ příznačně pojmenovanému Beetle Sunshine Tour. Letošního setkání se zúčastnilo 650 brouků všech tří generací. Převahu zde měla ovšem druhá generace, známá jako New Beetle a samozřejmě současné vydání, které je zase už pouze Beetle. Aby to bylo ještě zajímavější, tak většina aut navíc nebyla v sériovém stavu, nýbrž prodělala technické a zejména optické úpravy. V rámci setkání Volkswagen představil inovované modely Beetle a Beetle Cabriolet modelového roku 2017.

„Setkání Beetle Sunshine Tour podporujeme už více než 10 let. Je to sraz skutečných nadšenců, jimž je společná vášeň pro brouky,“ řekla ke 12. ročníku Beetle Sunshine Tour Martina Biene, vedoucí produktového marketingu u Volkswagenu.

V rámci setkání uvedl volkswagen kromě modernizovaných beetlů také speciální edici „Beetle Denim“. Vyvedení jeho střechy vypadá jako by bylo z džínoviny, čímž se edice odkazuje na výše zmíněnou sérii „Jeans Beetle“ z roku 1974. Pokud tedy máte brouka rádi a tohle auto neberete jen jako dopravní prostředek z bodu A do bodu B, určitě se příští rok vydejte na sever Německa. Čím víc brouků se sletí, tím lépe…

Česká vlajka na srazu nechyběla

Na Beetle Sunshine Tour jezdí vozy z celé Evropy, mimo jiné také z České republiky. Asi nejaktivnějším českým účastníkem těchto srazů je rodina Novotných z Karlových Varů. A jelikož si Novotní nenechali ujít ani letošní 12. ročník, mohli jsme jim položit několik otázek.

Pokolikáté jste na Beetle Sunshine Tour?

Tento sraz je už naším čtvrtým v řadě. Poprvé jsme tedy jeli v roce 2013. Vždy se snažíme sraz pojmout stylově, takže poprvé jsme byli za Hippies. Druhý sraz (2014) jsme navštívili v mexickém stylu. Na autě jsme měli zdařilou folii pojednávající o třech generacích brouků. Loni bylo téma „Slunce na pláži“. Dokonce o nás psali i v časopise, který si můžete přečíst na Stanicích Technické Kontroly. Moc nás to potěšilo. Na srazu jde o to být co nejvíce stylový a hlavně originální. To se tady hodnotí. V roce 2014 jsme získali druhé místo a jako odměnu jsme dostali na víkend k vyzkoušení Beetle GSR. Tedy limitovanou edici vyrobenou pouze v 3500 kusech. Zapůjčené auto bylo prvním vyrobeným exemplářem.

Dělají se podobné srazy brouků také v České republice?

I u nás se brouci slétají. Většinou je to v Brně, ale už jsme dělali setkání také v Karlových Varech. I ty se snažíme pojímat originálně. Třeba v Brně jsme byli převlečení za celebrity, konkrétně Freddieho Mercuryho, Naďu Urbánkovou a Johna Travoltu. Navíc jsme ušili červený koberec, který jsme před autem rozvinuli.

Jak dlouho New Beetle Cabrio vlastníte?

Vůz jsme kupovali ojetý z Německa a máme ho jedenáctý rok. Najeto měl v době koupě 24 000 km. Loni jsme s ním v rámci srazu Beetle Sunshine Tour najeli 3600 km. Pokračovali jsme z Travelmünde na sever a pak domů přes Polsko, konkrétně přes Varšavu. Vůz nemáme na denní ježdění. Občas s ním ale jezdíme i účelové cesty. Motor je 1.8 20V Turbo.

Jezdí na srazy v České republice také původní brouci?

Tuzemských srazů se zúčastňují i původní vozy s motory vzadu. My je a jejich majitele samozřejmě vítáme. Na druhou stranu, oni když mají sraz, tak nás mezi sebe moc nechtějí. My však vlastníme i původního brouka. Až jej zrestaurujeme, budeme jezdit i na jejich srazy.