Zagato Hyena (1992-1993): Extravagantně převlečená Delta Integrale
Hyena s logem Lancie je vzácným druhem. Vzniklo jich málo a s italskou automobilkou neměla kromě loga a použité techniky vůbec nic společného. Že je to dost? Ale dárce orgánů se jí zřekl...
Poněkud extravagantní projekt Hyena uvedla v život karosárna Zagato, ovšem nápad nevznikl ve Rho u Milána, kde se auta nakonec částečně rodila. S myšlenkou malosériového sportovního dvoudveřového kupé přišel nizozemský dovozce Lancie, jinak také restaurátor a sběratel veteránů Paul Koot na počátku roku 1990. V použité mechanice měl od začátku jasno: dárcem orgánů bude Delta HF Integrale.
Jenže u samotné Lancie nepochodil. Slavná značka, která tehdy ještě závodila v rallye, od celé záležitosti dala rychle ruce pryč. Manažeři majitele Fiatu shledali limitovanou edici ekonomicky kontraproduktivní. Prostě by se nevyplatilo nic takového vyrábět. Koot tedy pokračoval na vlastní pěst a obrátil se jinam. Konkrétně ke karosárně Zagato do Milána. Ta měla s produkcí takových aut zkušenosti, pracovali v ní lidé, kteří dokázali navrhnout nový „oblek“ a ještě udržovala dobré kontakty právě s Fiatem. Když to nešlo přímo, půjde to oklikou, že?
Se zetkem
Prototypy z prestižních autosalonů, ale i malosériové vozy od Zagata jsou dostatečně známé svými futuristickými tvary, mnohdy tak avantgardními, že byly vnímány až kontroverzně. Nezapomínejme, že dvojčata Alfa Romeo SZ/RZ, „fuori serie“ na základě klínovitých sedanů 75 se zadním pohonem byla přesně taková, ale pokračovala zároveň v tradici s využitím produkční techniky.
Malé kupé Hyena navrhl Marco Pedracini ze stylistického centra Zagata na podvozku Delty Integrale s rozvorem 2474 mm. I přes veškerou snahu karosárny se turínský koncern neobtěžoval dodat ani klíčové komponenty včetně motorů a převodovek, takže si v Miláně museli poradit sami a pro výrobu prototypu prostě koupit vlastní exemplář. Logo Lancie na něm ovšem bylo legálně, s tím Fiat souhlasil. Stylisticky štíhlá a svalnatá Hyena navazovala na starší kreace se stylizovaným Z a vnitřnostmi značky, která proslula v automobilových soutěžích. Jmenujme alespoň Fulvii Sport. Výchozí hranaté Deltě byla na hony vzdálená, aerodynamičtější, i když rozhodně ne prvoplánově krásná a elegantní.
Soutěžní střeva
Přídi dominovala tradiční mřížka, ovšem nikoli s chromovaným rámečkem, nýbrž v barvě karoserie. Nechybělo ani pro sportovní vozy Lancie typické logo HF (neznamená „high fidelity“, jak je mylně vykládáno, ale „horizon-full“). Bylo umístěno na levé straně mřížky, tedy z pohledu řidiče. Hranatá přední světla spočívala velmi blízko sebe pod společným krytem, což také odkazovalo na minulost. V kapotě motoru se nacházel přívod vzduchu k napříč uloženému přeplňovanému zážehovému čtyřválci 2,0 l (pro ctitele přesných čísel 1995 cm3.
Díky turbodmychadlu Garrett T3 s mezichladičem a overboostu tento motor dával až 250 koní, tedy 184 kW. Výchozí verze Evo 1 měla mimochodem 215 koní (158 kW). Stálý pohon všech kol sestával z mezinápravového planetového diferenciálu a viskózní spojky, vzadu bychom našli diferenciál šnekový. Ústrojí bylo převzato bez modifikací, z HF Integrale pocházela i pětistupňová manuální převodovka.
Všechna kola byla zavěšena nezávisle, přední na spodních příčných se šikmými vzpěrami, které doplňovaly „McPhersony“, zadní spočívala na dvojicích příčných ramen, podporovala je dále podélná a tlumičové vzpěry. O komfort se staraly vinuté pružiny a plynokapalinové „teleskopy“, nechyběly ani stabilizátory na obou nápravách.
Lehká díky kompozitům
Stylizované Z bylo umístěno na předních blatnících pod bočními ukazateli směru, za dveřmi se pak skvěla loga Hyena. Hrdlo palivové nádrže se nacházelo vlevo pod strmým zadním oknem. Koncové reflektory dávaly vzpomenout na Alfu Romeo. Interiér samozřejmě nenechal nikoho na pochybách, že tohle je opravdové sportovní auto. Přístrojová deska obsahovala kromě rychloměru a otáčkoměru sedm dalších malých kruhových přístrojů (ukazatel plnicího tlaku turba, teploměry chladicích kapalin atd.). Řidič seděl za klasickým tříramenným volantem, airbag v hlavě bychom hledali marně, ještě nebyl povinný. Coby „stavební materiál“ posloužily na „palubku““, výplně dveří a středový tunel uhlíková vlákna.
Využití kompozitních materiálů srazilo hmotnost jen 3986 mm dlouhého, 1740 mm širokého a 1240 mm nízkého auta na 1148 kg, oproti ostrým lanciím se tedy ušetřilo asi 170 kg. To znamená, že rozhodně pomalé nebylo, maximální rychlost sice končila u 230 km/h, ale z klidu na stovku akcelerovalo na 5,4 s! Prototyp se představil oficiálně na lednovém autosalonu v Bruselu v roce 1992 a nezůstal osamocený. Jenže...
Pětadvacet místo pěti stovek
Původně se hovořilo o pětistovce kusů. Velmi komplikovaný a nákladný výrobní proces srazil plán na 75 jednotek. Jenže ani toto číslo se nepodařilo bez oficiální podpory automobilky naplnit. Hyena navíc přišla i s nákupem původního vozu na v té době astronomických 210.000 švýcarských franků.
Koot měl po belgickém výstavním debutu přitom v kapse dvacítku závazných plus 55 nezávazných objednávek.
V letech 1992-1993 nakonec vzniklo pouhých 25 exemplářů (24 plus první prototyp) převlečených Integrale. Všechny si Zagato muselo opatřit samo nové přímo u Lancie.. Auta pak putovala do země tulipánů k odstrojení, zpátky do Milána, kde dostala novou hliníkovou karoserii a interiér se dokončoval znovu v Nizozemí. V katalogu byla i možnost výkonnějšího motoru s 280 koňmi (206 kW), zda ji někdo zvolil, bohužel není známé. Část produkce dostala zadní lavici, jinak byly vozy výhradně dvoumístné...
Ceny porostou
Celkem desítka jich putovala až do dalekého do Japonska, čtyři do Německa a tři za kanál La Manche. Doma v Itálii zůstala dvě, stejně jako v Nizozemsku. Po jednom pak odcestovalo do Belgie, Francie a Švýcarska. Většina byla červených a žlutých, ale barvu laku volil vždy zákazník, nečinilo problém mu namíchat jakýkoli odstín... Komerčně šlo tedy o naprostý propadák, což z nej ovšem v současnosti dělá sběratelskou raritu.
Jeden žlutý exemplář byl na prodej před dvěma lety v lednu, jednalo se o číslo 14 s najetými 21 tisíci kilometry. Částka 95 tisíc eur tehdy odpovídala zhruba 2,6 milionům korun. Černý stroj prodali RM Auctions v květnu 2012 v Monaku za 89.600 eur, tehdy v přepočtu skoro 2,2 milionu. Prošel renovací i několika úpravami, takže v motoru bylo až 300 koní (221 kW). V září 2015 se objevil zelený kousek v německém Düsseldorfu a za 170 tisíc eur našel nového vlastníka bez problémů! Na tachometru měl ovšem jen necelých 7 tisíc kilometrů. A ceny tohoto neokoukaného kupátka budou jistě léty stoupat výš...
