Záludnosti světových okruhů: Na co si dát pozor?
Závodní okruhy skrývají různé záludnosti, které nejsou z pohledu diváka čitelné. Podívali jsme se znovu na některá místa, jež by mohla zajímat milovníky počítačových her.
Počítačové hry jsou v současné době hodně sofistikované, ale navzdory dokonalosti nemohou vystihnout osobní prožitky ani zkušenosti závodních jezdců. Záběry z kamery za hlavou pilota jsou atraktivní. Ovšem ve skutečnosti sedí řidič níže a z formulového vozu vidí pouze na přední kola a krajní část předních křídel.
Co říká odborník
Požádali jsme o slovo Josefa Krále, který komentuje na stránkách Světa motorů formuli 1 i motoristický sport v jeho různých podobách. Už jednou vytipoval okruhy a jejich klíčová místa. Nyní své postřehy doplnil. Závodní tratě jsme znovu seřadili pro lepší přehled abecedně.
Abú Dhabí (Spojené arabské emiráty): Když přijedete na konec boxů, asfalt se prudce zlomí dolů, je to šílený padák. Jezdci s auty, která nemají zahřáté gumy, si musí dát zvlášť pozor. V osvětleném tunelu to hodně klouže. Je zázrak, že tam za šestnáct let nezůstalo žádné auto napříč.
Losail (Katar): Trať leží uprostřed pouště, ale problémy s pískem zde už nejsou. Z jedenácté do dvanácté zatáčky na pravou ruku se jede do kopce, v noci tam letíte doslova do černé díry a chybí vám referenční bod. Najednou před vámi vyskočí po levé ruce obrubníky, kterých se musíte chytit.
Brands Hatch (Velká Británie): Cílová rovinka je v podstatě kopec. Musíte na ni najet od začátku boxové zídky a pak namířit vlevo, abyste trefili pravou zatáčku přes horizont. Je to zvláštní smyčka. Při startu míří první řady do kopce a musí stát na brzdě. Naopak druhá polovina startovního pole se rozjíždí z kopce.
Eau Rouge (Belgie): V legendární zatáčce dochází současně k bočnímu i vertikálnímu přetížení, což se neděje nikde jinde, kde jsem závodil. Jedná se tady o prudkou změnu klesání a zlom do stoupání v rychlosti kolem 250 km/h. Nedoporučuji se před průjezdem Eau Rouge napít, jinak máte po průjezdu tímhle úsekem pocit, že v žaludku vezete kámen.
Monte Carlo (Monako): Od kasina směrem k zatáčce Mirabeau dělají jezdci oblouk. V tom místě je totiž přípojka na silnici (následuje přechod pro chodce), které se nelze vyhnout. Rozhodně se tady nevyplácí jet rovně, v rychlosti 150 km/h by to byl velký skok a hrozná rána. Na to byste museli mít rallyeové auto.
Monza (Itálie): Poslední, Jižní parabolická zatáčka vypadá nenápadně, ale důležité je trefit její nájezd. Pokud je jezdec příliš rychlý, musí hodně bojovat, což se dá prohrát a nabouráte jako letos Charles Leclerc. Když najedete pomalu, na rovince, kde se jede sedmnáct sekund plný plyn, značně ztrácíte.
Monza (Itálie): Tady je druhá záludnost. Zatáčka Lesmo 1, první po šikaně na konci cílové rovinky. Každý den ráno je tady problém, protože ze stromů padá listí, které se lepí na gumy, a asfalt je mokrý. Mám někdy pocit, že tady řídím saně.
Mugello (Itálie): Italská trať osvěžila dění ve formuli 1. Na plný plyn tady jedou piloti šestnáct sekund při přetížení 5G. Součástí tohoto úseku jsou rychlé zatáčky Arabiata 1 a Arabiata 2. Takhle extrémní hodnoty v souvislém čase nikde jinde nezažijete.
Nürburgring (Německo): Na vnitřní části první zatáčky po startu je prudký zlom, který na suchu tolik nevadí, auto dokážete uřídit. Za deště je tohle místo zrádné, snadno můžete dostat aquaplaning. V šikaně před dvěma cílovými zatáčkami jsou zase neskutečně vysoké obrubníky.
Pau (Francie): Městský okruh, kde se nevyplatí jezdit po přechodech, na nichž to hodně klouže. A za deště zvlášť. V jednom místě se na výjezdu ze zatáčky jezdí přes chodník, kde se dá snadno udělat defekt. Je to zvláštní pocit, když tam před závodem nebo po něm vidíte na stejném místě maminky s kočárky.
Red Bull Ring (Rakousko): Trať je jedna z nejtěžších na brzdy, které zde rychle odcházejí v kombinaci rychlých úseků a pomalých zatáček. Navíc jsou tady naprosto hloupé vysoké obrubníky v posledních dvou zatáčkách. Přejíždět přes ně se dá jen výjimečně, hodně trpí podlaha vozu a zavěšení kol.
Zandvoort (Nizozemsko): Okruh leží za písečným valem, který odděluje trať v bezprostřední blízkosti od moře. Když zaprší, na trati se objeví směs písku s vodou, která pekelně klouže. Zajímavá bude nová poslední zatáčka, která je klopená.
Mohou být počítače pomocí? Nebezpečné návyky
Josef Král má za sebou také zkušenosti jako lektor na Nissan Academy pro vozy GT ve Velké Británii. Před samotnou jízdou si vyzkoušel jízdu na simulátoru. Jak na tuhle zkušenost dnes vzpomíná v souvislosti s možnými zrádnostmi počítačových her?
„Po první zkušenosti s řízením na počítači jsem nevěřil vlastním očím, protože můj čas byly o čtyři sekundy na kolo pomalejší. Po několika dnech se mi podařilo přiblížit k nejlepšímu na sekundu a bylo mi jasné, že víc to nejde. Kluci nám ukazovali, jaké vychytávky na počítači dělají. Problém nastal, když usedli do závodního auta. Několikrát se ocitli mimo trať, protože za volantem dělali věci naučené z počítače. Nebylo snadné je přesvědčit, že realita za volantem je něco úplně jiného.“
