Zamyšlení: Auta, co se neměla přestat vyrábět
Jsou auta, co přijdou a odejdou a za pár let po nich ani pes neštěkne. Pak však existuje jistá skupina modelů, které byly něčím výjimečné. Až je skoro škoda, že čas neúprosně letí dopředu a výrobce se rozhodl ukončit výrobu.
Nejsme tak naivní, abychom si mysleli, že by auta let minulých obstála v konkurenci dnešních vozů. Možná leda v malých sériích pro fajnšmekry, což ale žádnou finančně gramotnou automobilku nevytrhne. Drahé místo ve výrobních halách prostě obsadí mladší a perpektivnější („ještě sportovnější“) generace.
Dovolili jsme si malé redakční vánoční zamyšlení: jakého modelu byla, podle nás, opravdu škoda?
Jiří Červenka, šéfredaktor | |
Pokud jste chtěli se Škodou 110 R Coupé jezdit rychle, museli jste zvládnout stejnou techniku jako řidiči klasických Porsche. |  |
Malé lehké kupé s koncepcí „všechno vzadu“, jednoduchým čtyřválcovým motorem a rozumnou cenou? Vlastně je dost neuvěřitelné, že takové auto přišlo na svět zrovna ve východním bloku. Když někdo o „erku“ mluví jako o českém Porsche, myslí to většinou jako výsměch. Skutečností ale je, že 110 R sdílí se starými devětsetjedenáctkami nejen základní koncepci, ale i základní jízdní charakteristiku: lehké řízení a klouzavou nedotáčivost, přecházející bleskurychle do terminální přetáčivosti. Pokud jste s erkem chtěli jezdit rychle – a vy jste chtěli! – museli jste podvědomě zvládnout stejnou techniku jako řidiči klasických Porsche: umírněný nájezd, lehké přibrzďování hluboko do oblouku, aby zůstala zatížená přední kola, a v apexu přenést váhu dozadu razantní akcelerací. Pokud jste to všechno dobře provedli a bylo trochu kluzko, opustili jste zatáčku graciézním stylem, s váhou na vnějším zadním kole a mírným kontra. A když se to nepovedlo? To vám budu vyprávět někdy jindy…
Jasně. Technikou, kvalitou ani zpracováním se Škoda 110R nemohla s Porsche srovnávat. O dynamice nemluvě. Vlastně to byl hrozný krám. Ale ve svátečním čase si snad můžu dovolit trochu nostalgie, ne?
Aleš Jungmann, editor | |
Nebudu chodit příliš daleko do minulosti: je velká škoda, že Alfa pohřbila model 159. |  |
Ano, vím, že tohle auto byl „přešlap“ i podle bosse Marchionneho. Vysoká hmotnost ve spojení s přinejlepším průměrnými benzinovými motory odradila hodně fandů. Alfa Romeo 159 sice nezopakovala úspěch takřka legendární Alfy 156, ale v Miláně to nevzdali. Během její životní dráhy výrobce vylepšil, co se dalo. Auto bylo odlehčeno a nové jednotky jako naftový 2,0 JTD (125 kW) nebo 1,8 TBi (147 kW) už se konkurenci mohly podívat zpříma do očí. Jistá charakteristická upapanost bohužel zůstala.
Dobrá, šlo o auto s chybami, ale stejně se mi po ní bude stýskat. Typicky italský kokpit zaměřený na řidiče nebo přední nekorejsky sebejistá maska a elegantní profil naznačovaly, že 159 vymýšleli lidé, co mají auta rádi.
Jak v sedanu, tak ve verzi kombi byla Alfa 159 vždy elegantní a chic. Zvlášť v červené šlo o jedno z nejfotogeničtějších aut střední třídy. No jen se na ni podívejte...nádhera, že?
Lukáš Vaverka, editor | |
Co třeba nadčasová klasika: Rolls-Royce Phantom VI? |  |
Tak jako Alešovi se mi stýská po Alfě Romeo 159, ale kdyby se vyráběla pořád dál, stejně jednou bude muset skončit. Škoda bude i novodobého Maybachu, ale nekonečný život si zaslouží něco ještě nadčasovějšího. Konkrétně mám na mysli Rolls-Royce Phantom VI – auto, které bylo vlastně zastaralé už v době, když se začalo vyrábět. Ale dodnes je symbolem maximálního luxusu a starých pořádků.
Šestimetrový kolos stojí na žebřinovém rámu, který vychází z modelu Silver Cloud z roku 1955, a má bubnové brzdy. U hyperluxusní limuzíny to ale nikdy nikomu nevadilo – hlavní je pohodlí, luxus a kvalita použitých materiálů. To všechno je u Phantomu nejspíš v nejlepším pořádku, monarchové po celém světě totiž toto auto používají dodnes. Navíc jde stále o ceněnou limuzínu: kdo by chtěl některý z 374 vyrobených kusů, bude potřebovat alespoň tři miliony korun. Takže nový Phantom VI by si určitě tu a tam někdo rád koupil.
Roman Beránek, videoeditor | |
Podle mého názoru je takovým autem Mercedes Benz W124. Je to nezmar, který slouží svým majitelům dlouhé desítky let, najezdí bez problémů statisíce kilometrů a navíc stále dobře vypadá. |  |
Model W124,nástupce rovněž legendárního "piána" W123, se vyráběl v letech 1985 až 1995. Když jsem byl nedávno na dovolené na Kanárských ostrovech, viděl jsem pár zachovalých kousků označených jako taxi stále v provozu. Nevím, kolik měly "nalítáno", ale vypadaly úžasně. Designer Bruno Sacco odvedl skvělou práci. Nadčasové tvary budoucího "éčka" si vyzkoušel už v roce 1983, kdy měl premiéru první "baby benz" - Mercedes 190, zakladatel dnešní třídy C.
Sám vlastním W124 300TE z roku 1991. Má ABS, ASD, hydraulicky odpruženou zadní nápravu s automatickou korekcí světlé výšky po zatížení (nivó), elektrické dovírání pátých dveří, klimatizaci, střešní okno a další "vychytávky". Z hlediska komfortu si nemám na co stěžovat. Řadový třílitrový šestiválec je nedostižný motor, čtyřstupňový automat si s ním dobře rozumí. "Pětikvalt" by byl samozřejmě lepší, ale ten ve svém autě nemám, i když později se dodával.
Staré W124 nereznou - tedy s výjimkou předních blatníků u blinkrů. To je jejich jediné bolestivé místo. Můj exemplář ale asi někdy dostal ranku na levý zadní blatník a v těchto opravovaných místech se koroze objevila. Říkal jsem si, že oprava by byla větší investicí a že bych se raději poohlédl po nějakém stejném, ale novějším kombíku z konce produkce, který už by nemusel být tak drahý. Verze TE se vyráběla až do roku 1996, od roku 1993 ve faceliftovaném provedení s menší maskou. A světe, div se - tahle šestnáct až devatenáct let stará auta v dobrém stavu a se servisní historií se v Německu stále prodávají za pět až deset tisíc euro! Mnohem dráž, než většina podstatně mladších nástupců řady W210. Za kvalitu se platí a jezdit se starou dobrou "stodvacetčtyřkou" není žádná ostuda. A vědí to i Němci.
Říká se, že W124 je poslední dobrý Mercedes. Je to samozřejmě nadsázka, ale něco na ní možná bude. Netvrdím, že kdyby se nepřestala vyrábět, trhala by dneska prodejní rekordy. Ale kdyby zvolil Mercedes podobnou strategii, jako výrobci "low-cost" modelů se starší technikou, W124 by i po 27 letech od premiéry měla fandům značky co nabídnout. To je ale utopie a tak jdu dál hledat na německých bazarových serverech...
