TEST Alfa Romeo 159 Ti 1.75 TBi: První jízdní dojmy

V ulicích Vídně a jejím blízkém okolí jsme si odbyli hned dvě premiéry – nový motor ve verzi stopadesátdevítky, kterou jsme zatím na auto.cz netestovali. Jde o luxusně-sportovní variantu Ti. Než se vrhneme na motor samotný, nejprve věnujme chvilku „téíčku“.

Nízký posaz v emotivně stylizované kabině 159 Ti dává řidiči těžko popsatelný pocit výjimečnosti, jenž asi v jiném autě střední třídy nezažijete. K tomu přispívá i perfektně tvarovaný volant, ostatně jako u všech Alf 159. Sedadla zůstala nezměněna, což znamená, že jsou spíš komfortní než sportovní, jejich boční vedení by mohlo být výraznější, i navzdory tomu, že jde spíše o GT než o sportovní náčiní. O 20 mm snížený podvozek je oproti sérii o poznání tvrdší, na čemž mají zásluhu nejen modifikované tlumiče a pružiny, ale i standardní 19" kola s opravdu nádherným designem. To ale dělá ze 159 spíše auto na efekt než na motoristické sportování. Náklony v zatáčkách jsou sice minimální, ale i na kvalitních rakouských silnicích se zdá být pérování už opravdu hodně tvrdé. Široké pneumatiky se postaraly o dostatečnou přilnavost, takže nedocházelo k hrnutí auta ven ze zatáčky, tendence k nedotáčivosti ale při ostrém jízdním stylu způsobovala neochotu vrhat se do zatáček. Řízení je přesné a ostré a precizní, i když trošku tužší chod má i řadicí páka šestistupňové převodovky.

Ale pojďme se již věnovat tomu nejdůležitějšímu – novému přeplňovanému motoru, jenž je prozatím k dispozici pro značky Lancia a Alfa Romeo. Italové se jinak zvlášť netají tím, že jde o jednotku s litinovým blokem, jenž je vlastně skoro stejný jako u motorů, které poháněly modely Coupe a Barchetta už dobře před 15 lety. Zřejmě je to pro příznivce italských aut pocitově lepší alternativa, než využívání techniky koncernu GM. Ale nepropadejte skepsi (ona i ta litina má své výhody) a zbytek čtyřválce už nese tu nejmodernější soudobou techniku, přímým vstřikováním počínaje, přes plynule proměnné časování sacích i výfukových ventilů až po hliníkovou hlavu a propracovaný motormanagement.

Tento, v automobilové branži poměrně neobvyklý objem motoru, má u Alfy velmi dlouhou tradici. Poprvé se objevil již koncem 60. let minulého století, takže zde nostalgie určitě zafunguje. Ale Alfa rozhodně nehodlá žít minulostí, o čemž napovídají parametry motoru, které lze bez nadsázky označit za špičkové. Maximálního výkonu 147 kW dosahuje motor už při 5000 otáčkách a maximum točivého momentu se nachází už ve 1400 min^-1. Zrychlení z klidu na 100 km/h je záležitostí pouhých 7,7 s a maximální rychlost činí 235 km/h.

Při rozjezdu z klidu se projevuje krátká jednička; motor se rozbíhá s intenzitou, kterou byste od robustně působícího sedanu nečekali, trošku to řidiče může zaskočit a je třeba si na to chvíli zvykat. Maximum newtonmetrů v nízkých otáčkách také funguje, sedan se těsně před 1500 min^-1 probere k životu a následně jeho otáčky plynule stoupají bez jakýchkoli pazvuků, cukání a jiných protestů. Ovšem co si budeme povídat, daleko lépe se cítí přece jen mezi 2500-3000 otáčkami.

Od tří tisíc už TBi akceleruje opravdu velmi slušně, ale červené pole otáčkoměru se blíží dost rychle. Začíná totiž už na 6000 min^-1, což je opravdu hodně nízko, navíc elektronika odpojuje vstřikovače ještě o 200 otáček dříve. Když vezmeme v úvahu, že jsou i turba, co točí 7500 otáček, drželi se inženýři Alfy pěkně při zdi. Pro rychlou jízdu tu ale i tak máme příjemné spektrum přibližně 3000 otáček, při nichž motor 1.75 TBi poskytuje alfě takovou dynamiku, jakou si její atraktivní vzhled zaslouží. Navíc právě oblast od 3000 do 3200 otáček je zlomová ještě jiným způsobem. Od těchto otáček totiž má turbo jen minimální prodlevu mezi sešlápnutím plynu a následnou akcelerací, v tomto ohledu má velmi blízko k obdobným vypiplaným jednotkám od VW. Pod touto hranicí ale už čtyřválec jistou prodlevu má. Sice není nijak dramatická, ale přece jen se zdá být větší, než u již zmíněných TSI motorů. To ale v zásadě není žádný velký problém, při ostré jízdě se otáčky většinou pohybují na druhé straně spektra a při pružném zrychlení z nízkých otáček to není až tak na závadu. Pochvalu naopak zaslouží dynamika stoupající s otáčkami, na nudnou "elektromotorovou" charakteristiku „téesíček“ rovnou zapomeňte.

Takže závěrečný souhrn dojmů? Fiat vytvořil přeplňovaný benzinový motor, který má na to, aby se zařadil mezi ty nejlepší přeplňované pohonné jednotky současnosti. Čtyřválce od VW jsou možná stále o krůček vpředu, zbývající přeplňovaná konkurence ale bude mít o jednu velkou starost více. Jak se s českými silnicemi vyrovná tuhé nastavení šasi Ti, na to si ale budeme muset počkat až do běžného silničního testu.