Arrinera Hussarya: Polský husar míří do série
První tmavě šedý prototyp supersportu od Arrinera Automotive S.A. s označením Venocara a kódem A.H.1 byl odhalen již v červnu 2011. Finální jméno Hussarya firma potvrdila v srpnu 2012, kdy také ukázala počítačové retuše auta, které se od originálního konceptu dost lišilo. Název nekradli Poláci u Horacia Paganiho, ale připomíná jednotky husarů. Problémem byl však design, který se pro změnu hodně odvolával na vozy Lamborghini a naši severní sousedé byli nařčeni, že se nejedná o nic jiného než o repliku. Nakonec se vše vysvětlilo, ale varšavský designér Pavlo Burkatskyy (sám zásadně používá anglický přepis svého příjmení) tvary pro jistotu přepracoval. Určitě jsou atraktivní a funkční, byť o nějaké extra originalitě se pořád nedá příliš mluvit. Ale ono když tvoříte supersport s ohledem na aerodynamiku, prostě se podobnosti s jinými nevyhnete.
„Husara“ pohání kompresorový vidlicový osmiválec 6,2 l umístěný, jak jinak, uprostřed před zadní nápravou. Ano, objem naznačuje, že pochází z vývoje General Motors, konkrétně ze starší Corvetty ZR1. Dává nakonec 485 kW (659 k) a 818 N.m se přenáší dozadu díky polosamočinné italské převodovce CIMA s řazením pádly pod volantem. Z nuly na 96 km/h auto zrychlí za 3,2 s, čtvrt míle (402 m) mu dle předběžných testů trvá 11 s a rozjede se až na 340 km/h. Prostě supersport jak má být, vždyť také váží jen 1315 kg, nebo je alespoň tato hmotnost cílem dalšího vývoje.
Podvozek s nezávislým víceprvkovým zavěšením je převážně z vysokopevnostní oceli a zkonstruoval jej známý Lee Noble, karosářské panely byly pro změnu vyrobeny z plastů vyztužených uhlíkovými vlákny. Mohou být ale i kevlarové nebo čistě karbonové. Arrinera počítá se silniční homologací, ale i s ještě lehčí verzí pro dovádění na okruhu, v příplatcích se objeví také noční vidění a nezbytné karbonové obložení kokpitu. Při představení prototypu před bezmála třemi lety společnost tvrdila, že auto bude stát asi 160 tisíc dolarů (necelých 3,2 milionu korun) bez daně! Nyní to ale vzhledem k dalšímu vývoji vypadá na větší částku.
Plány jsou smělé. Produkce začne během několika měsíců a pokud časem dosáhne 100 vozů ročně, bude se jednat o ideální stav. Takových projektů ale bylo v historii hodně a většina z nich skončila u postavení maximálně několika exemplářů. Ne že bychom to firmě nepřáli, to ne, ale nový výrobce bez zázemí velkého koncernu to má vždy velmi těžké. Již zmíněný Horacio Pagani byl jedním z mála, kteří se chytili. Arrinera ale sází na poměrně dostupnou techniku. Tak uvidíme, zda se objednávky z Evropy, USA, Číny i od arabských šejků jen pohrnou...