TEST Tohle není Audi 100, ale 5000! Všechno kvůli Američanům...

V roce 1981 začalo Audi vyrábět v Neckarsulmu novou generaci modelu 100, toho jména již třetí. Proto dostalo interní označení platformy C3. V nabídce byl od září následujícího roku klasický čtyřdveřový sedan a pětidveřové kombi Avant, které patřilo k nejprostornějším i díky velkým převisům karoserie. Audi se hodně zaměřilo na aerodynamiku a dosáhlo koeficientu odporu vzduchu Cx jen 0,30. Hlavně kvůli snížení spotřeby, aby benzín z 80 litrové nádrže tolik neubýval. A tak vedle krabicovité generace C2 vypadá tenhle „doutník“, jak se generaci C3 často přezdívá, opravdu moderně. Například okna byla jen minimálně zapuštěná, aby byl vnějšek auta co nejhladší. A to tehdy moc výrobců nepraktikovalo, teprve po uvedení stovky C3 se tím začaly inspirovat i jiné značky. Stejně byl navržen i design kol, které by někdo nazval "kanáldekly", anténa je však klasická a velmi dlouhá. Díky aerodynamice bylo navíc Audi rychlejší než konkurence se srovnatelně velkými motory. Americká verze má delší nárazníky a celkově se velmi blíží pěti metrům. A jistě, nápadná je hlavně ta béžová barva typická pro německé taxíky. Jenže v Kalifornii šlo o běžný odstín ze vzorníku.

Seriál: Evropské Automobily roku. Audi 100 C3 (1983): Už tehdy jako hybrid!

Velké a dlouhé auto nabídlo opravdu prostorný interiér. Šestiúhelníková přístrojovka je sice trochu retro, ale dodnes krásně přehledná. Ale není tu taková ta bohatá výbava, jako například kožená sedadla. Tady je naštěstí příjemná a měkká látka. Okna jsou pochopitelně elektrická, Američané by asi švihadla u prémiového sedanu nesnesli. Elektrická jsou i zrcátka, nechybí tempomat, centrální zamykání, rádio s Audi Sound Systémem a automatická klimatizace. Audi dodávalo i tzv. check panel, který například hlídá provozní kapaliny. Pět pasažérů odveze tenhle sedan velmi pohodlně, díky světlému koberci v interiéru vypadá ještě prostornější, než ve skutečnosti je. Kufr je i u sedanu slušně velký, 570 litrů je tak akorát na párek mrtvol nepohodlných obchodních partnerů. Zkrátka celkově velmi vydařený sedan, vlastně není divu, že Audi získalo ocenění Auto roku 1983.

Jistě jste si všimli, že tohle ale není přímo Audi 100, ale Audi 5000. Pod tímto názvem se prodávalo v USA, prý aby Američané pochopili, že výkonem zhruba odpovídá jejich pětilitrovým motorům. Prodej v USA probíhal v letech 1983 až 1987 a rozhodně nebylo levné. Pochopitelně dostalo automat, který řadí sametově a vůbec nemáte šanci jeho práci postřehnout. Jenže Audi s ním mělo problém, protože se tvrdilo, že samo zrychluje a tím bylo způsobeno i několik nehod. Točily se zaujaté reportáže a šest lidí dokonce automobilku žalovalo a spor mimochodem běží dodnes. Ukázalo se ale, že Američané nepoužívají automatickou převodovku zcela standardně a pletou si pedál brzdy a plynu. Audi převodovku upravilo a umožnilo přeřazení z polohy P jen při sešlápnuté brzdě. Vzdálenost mezi pedály byla také zvětšena, standardně se dodávalo ABS a po těchto úpravách šly prodeje velkého sedanu opět nahoru. Dalším americkým móresem je pípaní při otevření dveří, asi kdybyste si té velké díry vedle sebe nevšimli.

Motor byl vždy umístěn vpředu, poháněl přední nebo u verze Quattro všechna kola. Nabídka verzí však byla ohromná, od čtyřválcové osmnáctistovky až o řadový pětiválec o objemu 2,3 litru. Také si řidič mohl vybrat naftové pětiválce a vůbec poprvé se v tomto modelu u Audi objevil slavný TDI. Tady je pětiválec o objemu 2,2 litru s výkonem 110 koní, který je pro amíky spojený s třístupňovým automatem. Jde krásně tiše a klidně, prakticky ho během jízdy vůbec neslyšíte. Až teprve ve vysokých otáčkách se trochu projeví, stále ale jemně. Inu, asi je slušně vychovaný a ví, že v manažerském sedanu o projevy motoru nikdo nestojí, tady má být v interiéru klid. Ale ona je to vlastně škoda, pětiválce mají většinou krásný zvuk. Stejně klidná je i jízda, tak plynulá a příjemná, jako kdyby se snad ani nedotýkalo silnice. Pocitově navíc Audi klame, jako byste jeli mnohem pomaleji než ve skutečnosti. Rychlost se tady neodhaduje lehce. Přitom je řízení čisté a s okamžitou odezvou.

Audi 100 v Číně: Jak si soudruzi upravili audinu podle svého vkusu

Vtipné je, že tohle Audi znají jako sedan (a kabriolet!) velmi dobře i Číňané, na tamním trhu ale pod jménem Hongqi Mingshi. V Číně výroba běžela mezi roky 1988 až 2006. V Evropě se Audi loučilo už v roce 1991, kdy nastoupila nová generace C4. Generace C3 měla tou dobou na kontě necelý milión vyrobených kusů. Doutník si získal u fanoušků kultovní postavení a na jeho cenách je to dodnes vidět. Nedivím se, opravdu to není vůbec špatné auto. Je vyrobené naprosto precizně a bez kompromisů, jak se v prémiovém segmentu sluší, navíc je stylové a dostupné. Pětiválcové motory jsou velmi spolehlivé a pozinkované karoserie (od roku 1986) nemají tak velkou náchylnost ke korozi.