Chcete zbrusu nový Cadillac Allanté z roku 1993? Jeden nejetý je na prodej

Cadillac Allanté představoval už v době aktivní kariéry výjimečný model v tehdy poněkud konzervativní nabídce nejluxusnější značky General Motors. Příliš neuspěl, ale to je věc druhá. Americký koncern chtěl v 80. letech minulého věku konkurovat Untertürkheimu. Pochopitelně hlavně doma, respektive v celé Severní Americe... Potřeboval tedy luxusní auto se sportovním nádechem.

Z nejdelší výrobní linky světa

Výsledek, odhalený těsně před koncem sezóny 1986, se oficiálně veřejnosti představil na NAIAS 1987 a vzbudil náležitou pozornost. Dvoumístný roadster vypadal hodně evropsky. Aby ne, vždyť tvary dostalo na starost legendární turínské studio Pininfarina. V Itálii se auta také částečně vyráběla. Podvozky s elektronikou a dalším příslušenstvím, ale bez kol převážela letadla z Detroitu do Turína. V San Giorgio Canavese se na ně montovaly hotové karoserie a dovnitř kompletní interiéry. Polotovary se naložily zpět do tří speciálně upravených Boeingů 747, do každého se jich vešlo 56. Instalace pohonného ústrojí a oživení aut probíhaly opět za oceánem, v závodě v Hamtramcku na předměstí „Motor City“. Ano, výrobní systém byl dosti složitý...

Pro Allanté byla typická i odnímatelná pevná střecha (hardtop). Překvapivě nikoli laminátová, nýbrž z hliníku. Zkrácené šasi darovala tehdejší dvojčata Eldorado/Seville, která už měla přední pohon. Původní vidlicový osmiválec 4,09 l dával slaboučkých 127 kW (172 k). Skutečně nijak ohromující výkon. V modelovém roce 1989 se pod kapotou objevil přece jen silnější 4,5litrový nástupce se 149 kW (203 k).

Pro rok 1993 se Allanté dočkal nejvýraznějších změn. Motor Northstar V8 4,6 l s rozvodem DOHC nabídl už odpovídajících 220 kW (299 k). Podvozek dostal adaptivní tlumiče, které reagovaly na měnící se stav vozovky a podle něj samočinně nastavovaly charakteristiku odpružení. Dočkal se i nových kotoučových brzd. Vylepšením prošel rovněž interiér s kvalitnějšími materiály, to už však model pěl svou labutí píseň. Mocní muži General Motors očekávali šestitisícový roční odbyt. Ten se nakonec naplnit nepodařilo, v letech 1986-1993 našlo své majitele pouze 21.430 vozů, výhradně se čtyřstupňovými samočinnými převodovkami.

Lepší nejde sehnat

Jeden černý Cadillac Allanté nabízí dealer Paul Sadlon Motors v kanadském Barrie (provincie Ontario). Jde ovšem o zcela nové auto, přitom Hamtramck opustilo už v roce 1993! Ne, žádná replika, ty se nestaví. Není ani zaprášený a zničený, firma nezkrachovala, funguje nepřetržitě dál. Jak je možné, že přežil skoro čtvrt století naprosto netknutý? Jednoduše. Na samém konci výroby sice pořád ještě budil zájem, ale ti, kteří se na něj přišli podívat, nakonec odjeli v jiných vozech. V showroomu zůstal a zaměstnanci o něj pečovali s patřičnou pýchou. Celých 24 let. Nemá tedy ani registrační značky!

Auto přijde na 77.743 dolarů. Ovšem těch kanadských, takže v přepočtu 1.492.500 korun. Ano, necelých 1,5 milionu! Americko-italský exot je poměrně vzácný už i za mořem, natožpak v Evropě, kam se také dovážel. Jenže v USA se pořád prodávají málo jeté kusy za v přepočtu maximálně nějakých 350 tisíc korun, tedy čtvrtinovou sumu...

Černý exemplář představuje sběratelskou záležitost, i když ještě nedosáhl veteránského věku. Za pozornost svým jedinečným původním stavem rozhodně stojí... Požadovaná částka je však opravdu hodně vysoká, možná se dealer snaží jen vyvolat rozruch. Ale kdo ví, třeba mu ji skutečně někdo zaplatí, i když Allanté zatím v tuto chvíli není autem, po kterém by byla bůhvíjaká poptávka.

Problém, či alespoň háček? Nechybí. Vlastní silou se sice nehýbe, protože prostě takřka čtvrt století stál, ale jistě bude stačit maličkost, možná jen nová baterie. O tom, kolik kilometrů (Kanada používá metrický systém, nikoli imperiální) stačil najet, se tak můžeme pouze dohadovat, Allanté měly obvykle digitální palubní desku, která bez zapnutého zapalování nefunguje. Číslo by však mohlo být i jednociferné.