Chevrolet Camaro – svalnaté dvojče (1. část, 1967-1981)

Zatímco Mustang byl odvozen od Fordova kompaktu Falcon, vycházely vozy Camaro z kompaktu Chevrolet Nova. Že se nejednalo o skutečný sportovní vůz v evropském stylu dokazuje nejen využití podlahové plošiny „normálního“ cestovního vozu, ale i skutečnost, že Camaro používalo výhradně motory s rozvodem OHV.

První generace (1967-1970)

Chevrolet Camaro se představilo světu v září 1966 a do modelového roku 1967 vkročilo ve verzích kupé a kabriolet (v Americe nazývaném convertible). Podle oficiální verze pochází jméno „Camaro“ od francouzského výrazu pro kamaráda, ale lingvisté tvrdí, že je to ve skutečnosti španělský výraz pro určitý druh mořského ráčka.

Camaro dostalo samonosnou karoserii s pomocným ocelovým rámem vpředu. Přední kola měla nezávislé zavěšení s dvojitými trojúhelníkovými rameny, zadní tuhá náprava byla zavěšena na půleliptických pružinách. K standardnímu vybavení patřily bubnové brzdy na všech kolech, třírychlostní manuální převodovka a řadový šestiválec s objemem 3 767 cm³ (230 kubických palců) a maximálním výkonem 103 kW (140 k).

Základní vybavení v ceně 2 466 dolarů (kupé) si mohl zákazník za příplatek vylepšit „vzhledovým balíčkem“ Rally Sport (RS) nebo si objednat špičkovou verzi Super Sport (SS). Modely RS měly luxusnější interiér, skryté hlavní světlomety a odlišná parkovací a zadní světla. U verze SS se stal standardním motorem vidlicový osmiválec s objemem 5 733 cm³ (350 kubických palců) a maximálním výkonem 188 kW (255 k). V nabídce byl i „velký“ (big block) motor 6,5 litru (240 kW, později dokonce 276 kW). Zvenku se model SS poznal podle napodobenin vzduchových vstupů na kapotě, speciálních pruhů a začerněné masky. Obě příplatkové verze si bylo možné objednat najednou a získat tak Camaro RS/SS.

Právě takové Camaro RS/SS Convertible se stalo v roce 1967 zaváděcím vozem (Pace Car) na okruhu Indianapolis 500. Jednou z nejslavnějších verzí modelu Camaro se stalo závodně orientované Camaro Z-28, poháněné speciálním motorem V8 4,9 litru s vysokým kompresním poměrem a výkonem 213 kW (290 k). Z-28 bylo určeno pro závody Trans Am, mělo agresivněji nastavený podvozek a dosahovalo 225 km/h. V roce 1967 jich bylo vyrobeno přes 600 (ostatních verzí se vyrobilo skoro 100 tisíc).

U modelů 1968 došlo jen k několika menším změnám. Nepatrně se změnila maska chladiče a zmizela větrací okénka. Ta byla nahrazena průtokovou ventilací (Astro ventilace). Byla také přidána boční obrysová světla. Na podvozku došlo k úpravě zadního odpružení, zabraňující odskakování kol při prudké akceleraci. Modely Z-28 získávaly na popularitě, takže se jich v tomto roce prodalo 7 200.

K výraznějším změnám došlo u modelu 1969. Camaro dostalo nové blatníky, hlouběji zasazenou přední masku a zadní světla rozdělená do tří segmentů, takže vozy nyní vypadaly širší a nižší. Na bocích před zadními koly se objevily ozdobné „větrací“ mřížky. Vnitřek byl vylepšen novou přístrojovou deskou a pohodlnějšími sedadly. Dál se rozšířila nabídka motorů. Novinkou byl pětilitrový motor V8 (147 kW) a 5,7litrový V8 (188 kW). U ostatních motorů se mírně zvýšily výkony. Kabriolet Camaro SS se v roce 1969 stal opět zaváděcím vozem Indianapolis 500. Modely 1969 patří mezi sběrateli k nejoblíbenějším.

Zvláštní zmínku si zaslouží typ Camaro ZL1 se sedmilitrovým motorem V8 (427 kubických palců) a výkonem 313 kW (425 k). Tyto vozy byly navrženy pro závody NHRA Super Stock a s hliníkovou hlavou (první u Chevroletu) dosahovaly téměř 200 km/h. Celkem jich bylo vyrobeno 69 a jsou dnes největší raritou.

Druhá generace (1970-1981)

V polovině modelového roku 1970 přišel Chevrolet s druhou generací typu Camaro, která vydržela ve výrobě plných 12 let. Design byl tentokrát tak trochu inspirovaný Ferrari, především vysokou, dopředu vysunutou maskou chladiče. Camaro bylo nyní větší a těžší a přestalo se dodávat ve verzi kabriolet. Zcela nový byl i interiér. Proti první generaci byl luxusnější, ale méně nápaditý a na sportovní vůz příliš usedlý. Výkony nových modelů byly poznamenány palivovou krizí a emisními omezeními.

Na podvozku se toho mnoho nezměnilo, základním motorem se stal řadový šestiválec 4,1 litru (250 kubických palců) s výkonem 114 kW (155 k). Řadu motorů V8 tvořily motory 5,0/147 kW, 5,7/184 kW a 6,5/258 kW. V nabídce zůstalo provedení Rally Sport (RS) a Super Sport (SS). Hvězdou byl stále model Z-28, poháněný nyní motorem LT-1 (5,7/265 kW) a nabízený i s automatickou převodovkou.

V modelovém roce 1971 přišla pohroma v podobě přísných emisních předpisů. GM musel v důsledku používání bezolovnatých benzinů snížit kompresní poměry u všech motorů a zároveň zavedl novou klasifikaci výkonů (dříve „gross“, nyní „net“). Řadový šestiválec měl tak například místo dřívějších 155 koní (gross) jen 110 koní (net).

Další potíže nastaly v roce 1972. Továrna v Ohiu, kde se vyráběly všechny typy vozů Chevrolet Camaro a Pontiac Firebird, stávkovala plných 174 dní, čímž se značně snížil počet vyrobených vozů. Navíc muselo být vyřazeno 1 100 nedokončených vozů Camaro, neboť nesplňovaly federální bezpečnostní standardy. Když se k tomu přidala klesající prodejní čísla, volalo mnoho hlasů po ukončení programu Camaro. Chladné hlavy naštěstí převážily a Camaro zůstalo ve výrobě a dočkalo se dalších dvou generací. Vizuálně měly modely 1972 mírně upravenou mřížku chladiče s menším počtem svislých žeber a větší zadní spoiler.

Camaro 1973 mělo mírně upravené nárazníky a verze SS byla nahrazena modelem Type-LT, u kterého došlo ke sloučení různých luxusních doplňků do jednoho balíčku. Model Z-28 dostal poprvé klimatizaci. Následující rok dostalo Camaro vpředu i vzadu silné hliníkové nárazníky, splňující pětimílové nárazové zkoušky. Zvětšení nárazníků vedlo ke snížení masky chladiče. Pro modelový rok 1975 dostaly všechny modely nové zadní okno, zasahující více do boků. Novinkou byl dvoubarevný model Rally Sport. Camara se dobře prodávala (výroba překročila 145 000 vozů), takže modely '76 zůstaly prakticky beze změn.

V roce 1977 se znovu objevil předtím nakrátko vyřazený model Z-28 a Camaro poprvé překonalo v prodejních výsledcích Ford Mustang II. Další rok dostalo Camaro nový předek s nárazníky zabudovanými do karoserie. Verze Z-28 měla navíc na bocích za předními koly větrací otvory. Zpřísněné emisní předpisy v Kalifornii donutily Chevrolet, aby vyráběl dva druhy motorů, jeden pro Kalifornii a druhý pro ostatní státy USA.

V roce 1979 dosáhlo Camaro rekordu v počtu vyrobených vozů (přes 282 tisíc, z toho skoro 85 tisíc typu Z-28). Verze Type-LT byla nahrazena Berlinettou a všechny vozy dostaly nový přístrojový panel. Camaro 350 bylo mj. vyzdobeno efektním „vyboulením“ kapoty, které nade všechny pochyby prozrazovalo, že je zde ukryt výkonný motor 5,7 V8/127 kW.

Ve snaze o snížení spotřeby nahradil Chevrolet v roce 1980 letitý řadový šestiválec Camara novým motorem 3,75 litru V6 (84 kW/115 k), který vznikl oddělením dvou válců z motoru V8. Přesto klesl prodej typu Camaro na 152 tisíc kusů a v posledním roce druhé generace dokonce na 126 tisíc. Camaro z tohoto období nebyl žádný drobeček. Délkou se blížil pěti metrům (496 cm), šířka byla 189 cm, ale výška pouhých 125 cm. Druhá generace tak byla nejdelší a zároveň nejnižší v celé historii tohoto typu.

Odkazy:

Chevrolet Camaro – svalnaté dvojče (2. část, 1982-2002)