Chevrolet Camaro – svalnaté dvojče (2. část, 1982-2002)

Třetí generace byla menší a lehčí než předchůdce, čtvrtá zase trochu přibrala a ukončila historii tohoto typu podle hesla „v nejlepším přestat.“

Třetí generace (1982-1992)

Konstrukce Chevroletu Camaro třetí generace se poprvé obešla bez pomocného předního rámu a listových pružin zadního zavěšení. Na předku se objevilo modifikované odpružení MacPherson a vzadu dlouhé torzní rameno a vinuté pružiny. Poprvé také Camaro dostalo tovární vstřikování paliva, čtyřrychlostní automatickou a pětirychlostní manuální převodovku, čtyřválcový motor, 16palcová kola a karoserii typu hatchback.

V lednu 1982 se tedy představilo úplně nové Camaro, které bylo proti svým předchůdcům o něco menší. Karoserii navrhl Jerry Palmer a poprvé zvolil koncepci kupé s výklopným zadním oknem (na přání s odnímatelnými střešními panely) a sklápěcími zadními nouzovými sedadly. Přestože měl vůz na americké poměry kompaktní rozměry (477 x 183 x 126,6 cm), byl uvnitř prostornější.

Výběr motorů nebyl nijak oslňující. Základní Sportcoupé začínalo s 2,5litrovým čtyřválcem Iron Duke (66 kW/90 k), na přání se dodávalo s motorem 2,8 litru V6 (82 kW/112 k) nebo pětilitrem V8 (107 kW/145 k). Tento motor byl základem u verze Z-28, zákazníci si ale mohli objednat ještě výkonnější pohonnou jednotku (121 kW/165 k).

Po roce se nabídka motorů modelu Z-28 rozšířila o pětilitrový vidlicový osmiválec L69 s výkonem 140 kW/190 k. Pořádná novinka se ale objevila až v roce 1985, kdy Chevrolet představil verzi IROC-Z, pojmenovanou podle mezinárodního závodu šampiónů (International Race of Champions), kterého se vozy Camaro hojně účastnily. IROC-Z dostal efektní pětipaprsková litá 16palcová kola a nápis na boku. Dodával se s karburátorovou verzí 5,0 litru V8/146 kW (small-block) nebo jeho vstřikovou modifikací dosahující 158 kW (215 k) a nazvanou TPI (Tuned Port Injection). Vozy s těmito motory se dodávaly pouze se čtyřstupňovou automatikou.

Camaro ročníku 1986 se snadno rozpoznalo podle bizardního výstupku nad zadním oknem, ve kterém bylo umístěno brzdové světlo. Jeho umístění ve středu vozu a v předepsané výšce nařizovaly zpřísněné americké bezpečnostní předpisy. V modelovém roce 1987 se vrátily velké motory 5,7 V8/166 kW (na přání v modelu IROC-Z) a také kabriolety (poslední otevřené Camaro si bylo možné koupit v roce 1969). Pro Z-28 se stal standardním motorem 5,0 V8/122 kW a provedení Berlinetta nahradilo LT. Když se v roce 1988 stal pro všechny modely typu Camaro standardem zadní spoiler, přemístilo se zadní brzdové světlo do něj. Kupé IROC-Z si ale ponechalo spoiler sledující na bocích tvar koncových světel.

Na čas skončila éra modelu Z-28. Od ročníku 1988 se všechny výkonné verze typu Camaro jmenovaly IROC-Z. „Normální“ Camaro zdědilo z modelu Z-28 elegantní 15palcová pětipaprsková kola a motor 5,0 V8/125 kW se stal volitelnou pohonnou jednotkou pro Sportcoupé. Nejvzácnějším Camarem z této doby se stala verze IROC-Z s balíčkem úprav 1LE, která z Camara udělala díky zvětšeným kotoučovým brzdám, hliníkovému hnacímu hřídeli a upravenému zavěšení kol silniční závodní auto.

U modelů '89 se vrátily staré dobré verze RS (už se jim ale neříkalo Rally Sport) s motory V6 a V8. Rok 1990 byl posledním pro verzi IROC-Z, neboť sponzorování závodu šampiónů převzala značka Dodge. V tomto roce také vzrostl objem motoru V6 z 2,8 na 3,1 litru, takže výkon stoupl ze 135 na 140 koní. U všech modelů se začal standardně montovat vzduchový polštář na místě řidiče.

Konec třetí generace Camara se nezadržitelně blížil a tak jedinou novinkou modelového roku 1991 byl návrat typu Z-28 s velkým zadním spoilerem a trochu pozměněnými prahy dveří. Modely ’92 dostaly označení „25th Anniversary“ na přístrojové desce, připomínající čtvrtstoletí výroby typu Camaro.

Čtvrtá generace (1993-2002)

Poslední, čtvrtá generace americké legendy jménem Camaro se vzhledově dosti lišila od svého předchůdce, podvozkové díly ale zůstaly více méně beze změn. Nové bylo jen přední zavěšení a řízení. Nabídka modelů se zúžila na základní Sportcoupé poháněné motorem 3,4 V6/118 kW a Z-28 s motorem z typu Corvette (5,7 LT1 V8/202 kW). Výkony této silnější verze byly impozantní – zrychlení z 0 na 100 km/h za 6,4 sekundy a maximální rychlost 248 km/h. Spotřeba paliva podle normy Euromix se přitom snížila na přijatelných 11,7 litru/100 km. U převodovek bylo možné volit mezi čtyřrychlostní automatickou a pěti nebo šestirychlostní manuální. Standardem byla 16palcová kola a kotoučové brzdy na všech kolech.

Zcela přepracované karoserie kupé a kabrioletu (ten se vrátil do výroby od modelového roku 1994) se vyznačovaly elegantními oblými tvary s typickými protaženými kryty zpětných zrcátek, splývajících s plastovými předními blatníky. Přední okno mělo mimořádně velký sklon. Kupé se na přání dodávala i s odnímatelnými střešními díly (targa) a velkou oblibu si získaly modely Z-28 s černou střechou doplňující libovolnou barvu karoserie. Vůbec nejžádanější byly černobílé repliky zaváděcího vozu Indy 500 z roku 1993.

Kabriolety Camaro byly navrženy a stavěny v továrně GM v kanadském St. Therese (Quebec), kde se montovaly i ostatní typy F-cars. Proti kabrioletům předcházejících generací se vyznačovaly mnohem větší tuhostí karoserie. V modelovém roce 1995 byla nabídka motorů obohacena o vidlicový šestiválec 3,8 litru s výkonem 147 kW (200 koní). Ten se od roku 1996 stal jediným nabízeným motorem V6. Motory V8 posílily na 210 kW (285 k) a znovu se oprášil název SS pro vozy se 17palcovými koly a výkonnějšími motory (224 kW/305 k). Camaro tak opět prolomilo hranici 300 koní (poprvé v roce 1971, ale tehdy se výkony uváděly ve vyšších hodnotách „gross“).

30. výročí od zahájení výroby oslavilo Camaro speciální bílou verzí typu Z-28 s oranžovými pruhy, připomínající zaváděcí vůz (pace car) z roku 1969. Všechny modely dostaly v roce 1997 nová „tříbarevná“ koncová světla a byla vyrobena omezená série (106 kusů) modelů Z-28 SS s motorem Corvette LT4 V8 5,7 litru (243 kW/330 k).

K jedinému výraznému faceliftu čtvrté generace typu Camaro došlo v roce 1998. Změnily se přední světlomety a celá přední část dostala dravější vzhled. Novinkou pod kapotou modelu Z-28 se stal úplně nový celohliníkový motor z Corvette C5 LS-1 V8 (225 kW). Modely s šestiválcem V6 dostaly označení podle objemu v litrech 3.8 (jaký pokrok v přechodu na metrické jednotky). Camaro modelového roku 1999 se zvenku mohlo pochlubit jen malou úpravou prahů a uvnitř indikátorem životnosti oleje. Jedinou změnou v modelovém roce 2000 bylo přemístění ovládání rádia do volantu. Sériově se montovalo ABS a dvojice airbagů. V následujících dvou letech se vozy Camaro prodávaly bez výraznějších změn a začínalo být jasné, že dny typu Camaro jsou již sečtené.

Poslední Camara se vyrobila v roce 2002 a Chevrolet oslavil 35. výročí zahájení výroby speciálním vzhledovým balíčkem pro kupé a kabriolet Z-28 SS. Barevné pruhy a loga byly sice atraktivní, ale nezměnily skutečnost, že končí dlouhá a slavná historie jednoho z mála amerických sportovních vozů, které se svého času proháněly i na brněnském okruhu.