Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Daihatsu a jeho koncepty miniaut z 90. let: Od mini sportáku po „kachnu“

Tomáš Dusil
Diskuze (1)
Japonská automobilka Daihatsu, která je součástí Toyoty, se historicky vždy zaměřovala spíše na menší auta. V 90. letech její modely v domovském Japonsku kralovaly takzvané třídě kei car. Právě na jejich základě vznikly četné koncepty.

Zatímco v sousedním Německu má normální oficiální zastoupení, na českém trhu značka Daihatsu oficiálně nefiguruje. V minulosti však její modely u nás možné koupit bylo, často i zásluhou různých „šedých“ dovozců. Možná si vzpomene na elegantní liftback Applaus velikosti zhruba Hondy Civic či off-roady Feroza a Rocky. Nebo na zajímavý malinký roadster Copen. A pak jsou tu novější modely. Třeba podivná Materia či naopak vcelku konvenční Sirion. Asi nejznámější je v Evropě model Charade, případně Cuore.

Mnohem rozmanitější nabídku modelů má Daihatsu na domácím japonském trhu. Tady totiž plně využívá kategorie kei car. Jedná se o malá auta s daňovým zvýhodněním, přičemž aby mohlo být vozidlo zařazeno do třídy kei car, nesmí mít jeho motor objem větší než 660 cm3. V potaz se berou také rozměry vozu. Maximálně přípustná délka činí 3.400 mm, šířka 1.480 mm. Pro konstruktéry se jedná o dost svazující prvky, neboť pokud dané skutečnosti nedodrží, znamená to, že auta jeho majitele vyjde daňově na vyšší částku.

Asi největšího rozmachu dosáhla auta třídy kei car v 90. letech, o což se Daihatsu zasloužilo měrou vrchovatou. Kromě sériových modelů vytvářelo také koncepty, které se zdají být mnohdy až bizarní, a to nejen z dnešního pohledu.

Daihatsu Mira Milano Koncept (1991) – trochu jako „kachna“

Koncept Mira Milano vznikl v roce 1991 na technickém základě vozu Mira kei car. Tvarově připomíná Mira Milano tak trochu Citroën 2CV, neboli „kachnu“. Samozřejmě ve zmenšené podobě.

Proč koncept použil jméno italského velkoměsta? Zřejmě proto, že je spojeno s módou a odíváním. V průvodní brožuře se píše, že „vůz je řešen tak, aby to odpovídalo italskému módnímu vkusu“. A dále brožura uvádí: „užijte si komfortní jízdu, dokonce i v minisukni“. Opravdu by nás zajímalo, jak takové auto jezdilo. A fakt si nemyslíme, že by ženy v minisukni daly přednost tomuhle před jinými, mnohem konvenčněji řešenými auty. Však se také Milano výroby nedočkalo a asi je to i dobře. Na autosalonu pak vůz vystavili po boku zahradního nábytku hodného exkluzivní vily.

Daihatsu Hijet Dumbo (1989) – Maximum prostoru na minimálním půdoryse

Hijet Dumbo se coby koncept uvedl už v roce 1989. Ideově se jedná o jakýsi minivan, což dokazuje mimo jiné také druhý pár posuvných bočních dveří. Tvarově to nelze označit jinak než za auto podobné krabici. Přitom sériový model Hijet,vyráběný od roku 1990, je coby malinká dodávka po stránce tvarové oblejší.

Hranatá karoserie však byla jistě záměr tvůrců, neboť jen tak bylo možné na tak malé půdorysné ploše vytvořit nezvykle prostornou kabinu. Zajímavě působí zčásti zakrytá zadní kola, podobně jako tomu bývalo u Citroënů. Asi není divu, že zůstalo jen u konceptu, neboť jestli by tohle někdo koupil… no možná, že Japonci v té době ano.

Daihatsu Fellow 90 (1989) – Miniaturní targa

O poznání zajímavějším konceptem bylo Fellow 90. Jednalo se studii sportovního vozu s karoserií typu targa. Dlouhá přední část evokovala klasickou koncepci uspořádání pohonu, byť ve skutečnosti se počítalo jistě s motorem napříč a pohonem předních kol.

Kabina tohoto mini sporťáku byla navržena tak, aby pojala čtveřici cestujících včetně řidiče, byť toto berte se značnou rezervou. Barevně se interiér vyznačuje červeným čalouněním a prozrazuje, že koncept používal samočinnou převodovku.

Daihatsu Midget III (1995) – reminiscence na bublinová auta

Midget III svým názvem evokuje malý roadster britské značky MG. Ideově však koncept navazoval na takzvaná bublinová auta, jakým bylo třeba BMW 600 Isseta. V přední řadě tvůrci umístili pouze řidiče, do druhé řady se mohli posadit dva cestující. Ti dokonce využívali vlastních dveří na levé straně. Naopak řidič nasedal dveřmi vpředu vytvořenými na pravé straně vozu. Zajímavě působily vystouplé přední svítilny, opět evokující 40. a 50. léta, kdy se bublinová auta vyráběla.

Daihatsu Akindo (1997) – auto jako pojízdná skříň

V některých autech máte problém odložit si svůj svršek. Zejména pokud nosíte třeba sako, které nechcete mít zmačkané, a tudíž jej nemůžete jen tak položit na sedadlo. Akindo však představuje přesně opačným extrém. S vámi se svezl pouze jediný cestující, oba jste si však mohli s sebou vzít množství sak a košil odpovídající zaplněné šatní skříni. A ani se vám nezmačkaly.

Tam, kde jsou normálně zadní sedadla, případně zavazadelník, se napříč nacházely dva stojany na ramínka s oblečením, podobně jako někde v butiku či „sekáči“. Přístup sem byl možný jednak po vyklopení zadního víka, tedy jako kufru běžného hatchbacku či kombi, nebo z boku z levé strany. V tomto místě se do prostoru na šaty vstupovalo dveřmi vyklápějícími se vzhůru, podobně jako u dveří u slavného „racka“ Mercedesu 300 SL.

Daihatsu Personal 4 (1993) – předobraz pro Copen

Jak už jsme psali, ve třídě kei car bylo možné najít také sportovní auta. V roce 1993 zhmotnilo své představy o takovém voze Daihatsu v konceptu Personal 4. Atraktivně tvarované kupé s předními světlomety podobnými těm u vozů Porsche přerostlo v roce 2002 v již zmíněný sympatický roadster Copen. Pevnou střechu konceptu nahradila pevná skládací, design s kulatými předními svítilnami však inspiraci Copenu v Personal 4 nezapře. Navíc Copen se coby nový prodával oficiálně i na evropském trhu jako jeden z mála kei car, byť jen verze vyráběná do roku 2012, tedy první generace.

Daihatsu Naked (1997) – vypadalo jak postavené z lega

Naked, čili nahý. Podivné jméno pro zvláštní auto. Trochu připomíná některé starší modely Suzuki, například Ignis. Jeho hranatá karoserie zaujme výraznějšími spárami mezi jednotlivými panely či vystouplými panty dveří, takže vypadá jak postavené z dětské stavebnice. Spíše však mělo evokovat historická auta.

Auto zaujalo natolik, že jej Japonci nakonec v letech 2000 až 2004 vyráběli. A sice v jen mírně pozměněné podobě v porovnání s konceptem z roku 1997.

Tomáš Dusil
Diskuze (1)
Avatar - Stejsn
26. 7. 2018 10:35
Jo!
Ta zelená bedna na ramínka je náhodou výborná, tu by manželka na nákupy milovala! :yes: