Enzo Ferrari: Život otce rudých koníků se ocitne na filmovém plátně

Enzo Ferrari (1898-1988) byl automobilovým závodníkem, ale velkou hvězdou Grand Prix se nestal, vítězil jen v menších kláních. V jedenatřiceti letech tedy této činnosti zanechal, aby založil stáj Scuderia Ferrari. Ta se později stala reprezentantem značky Alfa Romeo, když tovární tým skončil. Po druhé světové válce mohla nést automobilka Auto Avio Construzioni (AAC) konečně jméno svého tvůrce, bránila mu v tom smlouva právě s Alfou. Vozy se vzpínajícím se koníkem ve znaku začaly vítězit ve Velkých cenách a vytrvalostních závodech sportovních prototypů.

Losangeleská produkční společnost Cecchi Gori Pictures se už přes dekádu snaží o to, aby vznikl film o „commendatorem“. Původně se začalo točit točit už v roce 2004 a roli Enza Ferrariho si vystřihl Al Pacino. Režie se ujal veleslavný Sydney Pollack, ale práce se táhly. Pollack nakonec v květnu 2008 zemřel bez toho, aby výsledek spatřili diváci. V jeho filmografii tak snímek nenajdeme. Scénář Troye Kennedyho Martina vznikl podle knihy amerického novináře a spisovatele Brocka Yatese „Enzo Ferrari: The Man, The Cars, The Races“ vydané v roce 1991. Pro nový film jej revidoval David Rayfield. Produkční tým spolupracuje s Yatesovou manželkou Pam, Generální ředitel Gecchi Gori Pictures Niels Juul řekl na festivalu v Cannes, že film bude „ve stylu Kmotra, ale se závodními scénami“, Určitě také beze zbraní a mafie. Juul dodal, že dílo rozhodně nemá být klasickým závodním filmem. „Je to krásný příběh boje mezi Ferrari a Maserati o nadvládu v rychlosti.“ Klasiku typu Le Mans Lee H. Katzina se Stevem McQueenem nebo Grand Prix Johna Frankenheimera tedy nečekejme.

Znovuoživený projekt je teprve na začátku. Není tedy zatím jasné, kdo jej má režírovat, i herecké obsazení zůstává v tajnosti. Jméno určitě amerického režiséra a název ale budou oznámeny v nejbližší době, podle Juula během jednoho, maximálně dvou měsíců. Nejsou zcela zajištěny ani finance, i v nich by mělo být do tohoto termínu jasno.

Nezapomínejme, že Enzo Ferrari vedl svou Scuderii pevnou rukou a řídil se při výběru pilotů spíše instinktem než jejich dosavadními výsledky. Na konci svého života například prohlásil, že se spletl v Michele Alboretovi, což snědého Itala, který stále oblékal kombinézu s koníkem, určitě nepotěšilo. Nesnášel cestování, Itálii opouštěl málokdy a závody prakticky nenavštěvoval. Mnozí jej považovali za extrémně arogantního. Již před válkou od něj dostal nabídku Rudolf Caracciola. Ve své knize Tempo! Tempo! napsal: „Znal jsem dobře toho pána a jeho způsoby a velmi jednoznačně jsem ji odmítl". Je pravdou, že jej značně ovlivnila i smrt syna Alfreda, který zemřel v roce 1956 v pouhých čtyřiadvaceti letech.

Yates ve své knize popisuje Ferrariho někdy až lyricky, ale zároveň používá neověřené informace z doslechu, spekulace a fámy. Podle něj manželka Laura i syn Dino zemřeli na syfilis, což nebylo nikdy oficiálně potvrzeno, chybějí svědectví i důkazy. Dino skonal na svalovou dystrofii. Spisovatel se zabývá také milostnými avantýrami slavného Itala, ale je známo, že Enzo ženy miloval, a to leckdy až za hranice slušného chování. Velmi známá je situace, kdy obtěžoval partnerku novozélandského pilota Chrise Amona při podpisu jeho smlouvy. Navíc i jeho jediný dosud žijící potomek Piero Lardi Ferrari je nemanželským synem, kterého mu porodila tehdejší milenka Lina Lardi. Tento muž v současnosti drží 10 % akcií automobilky z Maranella.

Co tedy od filmu můžeme očekávat? U nejen italských fanoušků bude určitě vzbuzovat kontroverze. Ale sám commendatore přece kontroverzní osobností byl!

Enzo Ferrari zemřel před 25 lety, toto je šest jeho nejlepších aut