Ferrari 512M: Velkolepý závoďák s dechberoucím zvukem

Ferrari 512M je jedním z nejznámějších sportovních prototypů počátku 70. let. Ne, řeč není o F512M, poslední reinkarnaci moderní Testarossy. Poháněno bylo mohutným pětilitrovým vidlicovým dvanáctiválcem o výkonu 455 kW (618 k), který našel svoje místo podélně před zadní nápravou. Účastnilo se mistrovství světa prototypů v roce 1971, ale žádný jeho podnik překvapivě nevyhrálo. Bylo sice kolikrát i rychlejší než Porsche 917 a tovární Alfy Romeo T33/3, ale v dosažených slušných výsledků mu zabránila za prvé nespolehlivost a za druhé občas i prostě smůla. I tak je velkolepé, atraktivní a zvuk jeho atmosférického motoru se vstřikováním Lucas i i po více než čtyřech dekádách vyráží dech.

Jednalo se o jednu z uzavřených modifikací řady 512, celkem na ni bylo přestavěno patnáct aut. Lehounký agregát měl rozvod DOHC, čtyřventilovou techniku a o přenos 544 N.m se starala pětistupňová manuální převodovka. Podvozek s rozvorem 2,4 m tvořily dvojité lichoběžníky a vinuté pružiny, deceleraci měla na starost čtveřice vnitřně chlazených kotoučů a řízení bylo hřebenové. Lehounké prototypy vážily jen 815 kg.

Atypicky modrý exemplář představuje na videu od Petrolicious David Hobbs. Tenhle pán s ním také závodil spolu se stájovým kolegou Markem Donohuem. Oba piloti byli tehdy součástí stáje Rogera Penskeho. Mladší generaci Hobbsovo jméno řekne na rozdíl od Penskeho málo, dnes komentuje v Americe formuli 1 pro NBC. Ale pětasedmdesátiletý Angličan toho za malým závodním volantem zažil opravdu hodně, Má na svém kontě sedmičku odjetých Grand Prix F1 v letech 1967-1974. Nezískal sice žádný bodík, ale šestkrát dojel a vždy v první desítce (bodovalo jen prvních šest jezdců v cíli). Vystřídal soukromé BRM, tovární Lolu-BMW F2 a Hondu, naposledy pak jezdil s McLarenem. V kokpitu M23 také dosáhl sedmého místa ve VC Rakouska 1974.

Čtyřikrát startoval v Indy 500 (nejlépe pátý v roce 1974) a dvacetkrát (!) v Le Mans. Na nejnižší absolutní stupínek vítězů vystoupil v ročníku 1969, parťákem mu byl proslulý špičkový motorkář Mike Hailwood a jeli s Fordem GT40. Zopakoval si ho po patnácti letech v kokpitu Porsche 956B. On tedy ale rozhodně žádné béčko nebyl, dvakrát také vyhrál na okruhu La Sarthe svou třídu.