Ford Ghia Focus (1992): Vetřelec, nebo loď?

Nejen Renault používá jména studií pro sériové modely. Totéž udělal také modrý ovál. Focus debutoval na autosalonu v Turíně 1992, ale s pozdějším kompaktem ještě neměl nic společného. Nesl navíc značku Ghia a každopádně vzbudil pozdvižení svými tvary. Slavnou turínskou karosárnu, ze které už dnes nezbylo vlastně ani to jméno, koupil koncern na počátku 70. let minulého věku od Alejandra de Tomasa. Název uplatňoval u nejluxusnější výbavy a konceptů, ke kterým se hodil.

Zajímavá studie vážila pouze 948 kg. Pracovaly na ní čtyři týmy, začínalo se modely v měřítku 1:10. Karoserie, na které měl největší podíl Taru Lahti. byla vyrobena ve finále z laminátu. Finský designér se ve spolupráci s Camilem Pardem opravdu odvázal. Nechal se údajně inspirovat nejen malými mořskými plavidly a 50. léty, ale i filmovým Vetřelcem Hanse Rudolfa Gigera. Připomínala také velrybu. Překvapila už zepředu, nejen projekčními a pozičními světly pod plastovými kryty a nizounkým čelním sklem. Spodní části nárazníku vyznávaly tvar kachních nohou.

Zvlněnou členitou záď doplňovalo lesklé víčko nádrže, Focus byl skutečně i dosti retro, nápis s typovým označením měl v zádi pod průhledným krytem nad centrální koncovkou výfuku, která však obvyklý díl nepřipomínala ani trochu. Korunu všemu nasazovala „rozdrobená“ koncová světla, která evokovala bubliny vzduchu ve vodě. Sám Giorgetto Giugiaro vysekl Lahtimu poklonu. Poté, co si vůz v Turíně prohlédl, řekl: „To není auto, ale umělecké dílo.“ Šéf návrhářů Fordu J Mays jej přirovnal k soše. Ocelová „lana“ táhnoucí se od dveří dozadu nepředstavovala pouze stylistický prvek, zastávala i ochrannou funkci, karoserie s kompaktními vnějšími rozměry 4135 x 1793 x 1224 mm v těchto místech odolávala ťukancům od ostatních třeba na parkovištích. Vysoké boky měly umožnit posádce přežít při převrácení.

Nasávací otvory ve vypouklé kapotě, které vypadaly jako nozdry, byly funkční. V útrobách se totiž skrýval šestnáctiventilový turbodmychadlem přeplňovaný čtyřválec z Escortu RS Cosworth s mezichladičem stlačeného vzduchu. Nedával standardních 220 k (162 kW) jako prodejní verze, nýbrž o sedm koní více (správně 167 kW). Focus používal celé šasi původně okřídleného a hodně slavného soutěžního speciálu včetně pohonu všech kol. Jen jej konstruktéři zkrátili o 100 mm. K dispozici bylo i 300 N.m točivého momentu. Dvoumístný sporťák na osmnáctipalcových kolech s pneumatikami Goodyear rozměru 225/45 a 255/40 se rozjel na 240 km/h a stovka mu z klidu trvala jen 5 s.

Měl dokonce střechu. Konkrétně hardtop, který šel uložit dozadu pod poklop, mohlo se ale klidně použít i klasické plátno, jak je vidět z dobových snímků. V neméně avantgardním kokpitu dominovalo dřevo: na podlaze, řadicí páce i věnci volantu. Kombinace s ocelí, ze které byly třeba asymetrické paprsky „kormidla“ a plovoucí středová konzola, se povedla. Plech se vyřezával a leštil ručně... Na konzolu navazovala druhá, stejná část, přecházející v řidičovu loketní opěrku. Sportovní sedadla a výplně dveří pokrývala pravá hovězí kůže. Analogové přístroje skutečně vypadaly jako kdyby pocházely ze starých lodí, případně ponorek, totéž se dalo říci o trojici kulatých pedálů.

Focus vydražil modrý ovál 16. června 2002 neznámému kupci po telefonu, peníze ovšem šly na charitativní účely. Výprodej celkem 51 konceptů z posledních třiceti let se uskutečnil k 99. výročí založení Ford Motor Company a právě tento vůz změnil majitele za největší sumu, 1.107.500 dolarů. To už se takřka čtyři roky vyráběl extravagantní bestseller stejného jména. Okázalý showcar na sériovou produkci šanci neměl, byl by příliš drahý...