Fotoreportáž ze srazu veteránů: Chateau Loučeň Concours d´Elegance

Výstavu Chateau Loučeň Concours d´Elegance jsem si nechal ujít jen poprvé, na dalších třech ročnících včetně toho letošního jsem už ale chybět nemohl. Návštěva jakékoli výstavy nebo srazu historických vozidel je vždy potěchou oka, ale tu loučenskou akci jsem si opravdu zamiloval, areál zámeckého parku propůjčuje akci úplně jinou atmosféru, než když se podobná akce koná někde na náměstí nebo okruhu.

Měl jsem po loňském vypuštění akce trošku obavy o její budoucnost, ale naštěstí se letos vrátila. Bohužel jsem se na místo vypravil až v neděli cestou z jiné akce, plně si vědom toho, že se musím vejít do zhruba hodiny, která mě dělila od příchodu pořádného lijáku, tentokrát to tedy nebylo moc „na kochačku“, ale ani tak jsem nelitoval.

Mám sice pocit, že vloni bylo vystavených aut více, letos se ukázalo pětašedesát klasiků, plus pár novějších kousků z portfolia českého zastoupení značky Ferrari, což není rozhodně málo. Hojná byla právě účast vozů se vzpínajícím se koníkem ve znaku, maranellská značka v Loučni účastí dvanácti vozů oslavila 70. výročí založení a k vidění taky bylo mimo jiné dino, daytona, testarossa, 250 GT Lusso a další fešáci. Italské emoce pak doplnila pětice vozů Maserati včetně bory a 3500 GT, zúčastnilo se ale i pár historických fiatů.

Reportáž: Concours d´ Elegance Chateau Loučeň 2015 – prospěla roční pauza?

Další části výstavy byly také tématicky rozděleny, prostor hned u vstupu obsadily americké a britské automobily, zastoupeny byly i české značky Tatra, Jawa, Praga, Walter, Wikov, skromná pak byla účast německých automobilů. Pokochat se ale bylo možné i vzácnými exempláři značek Bugatti a Lamborghini, ve zvedajícím se vichru jsem na samém sklonku své přítomnosti na výstavě zaslechl, že Nejkrásnějším autem byla zvolena nádherná replika Bugatti Atlantique.

Samozřejmostí byl doprovodný program v podobě výstav, prohlídek zámku stánků firem s produkty exkluzivních značek nebo třeba soutěže v rychlosti výměny kola monopostu formule 1, kterou pořádal Shell, potěšila i řada lidí v dobových kostýmech nebo alespoň v košili a s „bekovkou“.

Na bližší zkoumání ale tentokrát opravdu nebyl čas, bylo to těsné, málem jsem to stihl, ale co vám mám povídat, uschnul jsem až doma… Za mě tedy letos opět paráda, která za vstupné ve výši 500 korun rozhodně stála. Doufejme, že další ročník proběhne skutečně příští rok a se mnou mohou organizátoři opět počítat.