Historie dopravního značení: Jak se značky vyvíjely?

26. 1. 2019 • 09:41

Dopravní značení v Česku má už bezmála jedenáct křížků, výstražné, orientační a místní značky se ale na našich silnicích začaly masověji objevovat až na konci 20. let. Některé se za tu dobu změnily k nepoznání, jiné zmizely zcela.

Přestože je historie motorismu na našem území zmapovaná od konce 19. století, první pokusy avizovat blížící se nebezpečí na silnici se objevily až v závěru prvního desetiletí 20. století. Výstražné značení nejnebezpečnějších míst a železničních přejezdů se u nás začalo připravovat po roce 1908, kdy české místodržitelství rakousko-uherského mocnářství sumarizovalo místa vhodná k označení a shromažďovalo poklady pro výstražné značení silnic. Téhož roku se mu věnoval i kongres v Paříži. Shodu se nalézt nepodařilo, ovšem o rok později byla v témže městě uzavřena Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly, jež ukládala povinnost označovat nebezpečná místa na silnicích výstražnými dopravními značkami. Jednalo se tehdy pouze o čtyři kruhové značky: stružka, zatáčka, přejezd přes dráhu a křižovatka. K nim ještě před válkou přibyly další jako uzavřená silnice, celní úřad nebo most, dále nejvyšší povolená rychlost a v blízkosti hranic ještě informace o provozu, tedy zda se jezdí vpravo, nebo vlevo. Tak to zůstalo i ve 20. letech.

Základní pětka

Dopravní značení v dnešní podobě se u nás podle informací Autoklubu ČR začalo objevovat až ke konci 20. let minulého století. Prvních pět výstražných značek v podobě bílých symbolů na modrém podkladě mělo tvar rovnostranného trojúhelníku: rigol, serpentina, křižovatka, chráněný a nechráněný přejezd dráhy. Tabule odpovídaly návrhům silničního kongresu v Seville z roku 1923 a potvrzeným pravidly Mezinárodní úmluvy o jízdě motorovými vozidly, uzavřené v dubnu 1926 opět v Paříži. Na základě dohody s tehdejším ministerstvem veřejných prací z 11. května 1928 pak začal svislé tabule osazovat tehdejší Autoklub Republiky Československé.

Protektorát přinesl jízdu vpravo. První den byly v Praze desítky nehod

Tisíce exemplářů

Smlouva byla oboustranně zajímavá, Autoklub na státních silnicích sice instaloval výstražné, orientační a místní značky na svoje náklady, směl ovšem na všech tabulích umístit svůj znak, nápis, nebo i reklamu, a to i na sloupech mimo značky. „Značením státních silnic vykonal Autoklub Republiky Československé kus záslužné práce ve prospěch rozvoje a bezpečnosti našeho automobilismu, takže pokud se státních silnic týče, můžeme se v tomto ohledu směle rovnati západoevropským zemím,“ hodnotí tehdejší počin dobová brožura Autoklubu.

Jen do konce jara 1931 Autoklub postavil na celkem 8500 km státních silnic více než čtrnáct tisíc prvních dopravních značek – 5030 výstražných trojúhelníků, 4600 místních tabulí, 2800 dálkových orientačních značek a 1660 tabulí označujících města a obce. Pro představu pouze doprava materiálu potřebného pro toto značení by vyžadovala nákladní vlak o asi 80 vagonech.

A teď podle zákona

Legislativně bylo ovšem dopravní značení na silnicích tehdejšího Československa ošetřeno až přijetím zákona č. 85 O jízdě motorovými prostředky

z 26. března 1935 a následně vládního nařízení č. 203 (prováděcí vyhlášky) z 19. října 1935 s platností od listopadu 1935. Oficiálně bylo zavedeno prvních šest druhů výstražných značek prakticky totožných s těmi, které Autoklub instaloval od roku 1928: 1. Stružka, 2. Zatáčka, 3. Křižovatka, 4. Chráněný přejezd dráhy, 5. Nechráněný přejezd dráhy, nově byla zavedena značka číslo 6, upozorňující na „Nebezpečí jiná než 1–5“.

Proč se v Británii jezdí vlevo? A kdy se u nás začalo jezdit vpravo?

Roztržený pytel

Nezůstalo však jen u nich. Už v květnu 1938 byly zákonem č. 82/1938 Sb. O dopravních značkách pro silniční dopravu a prováděcím vládním nařízením č. 100/1938 Sb. uzákoněny tři skupiny dopravních značek. Jednalo se o výstražné (11 druhů), dopravní zákazy a příkazy (19 druhů), dopravní pokyny a všeobecné informační údaje (12 druhů). Jejich plné zavedení ovšem přerušila okupace Československa v březnu 1939 – na protektorát se vztahovalo tehdejší německé právo – včetně dopravních předpisů, značení a pravostranného provozu.

Vlevo, vpravo

Do konce meziválečného Československa se u nás jezdilo vlevo, ale změna na provoz při pravém okraji silnice už byla v té době stejně uzákoněna. Československo se k němu zavázalo v rámci dodatku k pařížské Mezinárodní úmluvě o jízdě motorovými vozidly už v roce 1931. I když přislíbilo zavedení do pěti let, uzákonil ji až Stálý výbor Národního shromáždění opatřením č. 275/1938 Sb. 10. listopadu 1938. Účinnost tohoto ustanovení byla stanovena na 1. květen 1939.

100 let republiky: Tohle jsou nejzajímavější auta Československa z každého desetiletí

Směrem k dnešku

Počínaje 1. listopadem 1939 se barevná podoba výstražných dopravních značek v Protektorátu Čechy a Morava změnila. Trojúhelníky sice zůstaly,

ale bílé symboly v modrém podkladě přešly na černé v bílém červeně orámovaném. I když po válce byl mezi obyvatelstvem silný odpor k černo-bílo-

-červenému značení jako k věci vnucené okupační správou, nakonec zůstalo v podobě známé do dnešních časů.

V následujících letech, například v roce 1961, 1967, 1976 či 1990, a i po roce 2000 postupně přibývaly nové druhy značek a u některých se měnila i podoba. Poslední nové značky jako Zákaz vjezdu osobních přepravníků (například segwayů) či Zóna pro cyklisty byly zavedeny v roce 2016. Svislých značek dnes slouží hodně přes dvě stovky.