TEST Honda HR-V 1.6 CVT - HRaVý miláček žen

Možná, že se právě jim líbí hravé HR-V více, než tvrdým chlapům, které zajímá spíše dospělejší CR-V, ale dost možná je to i díky samočinné převodovce CVT, s níž si HR-V také můžete pořídit.

Přestože jsme vám již testy HR-V, ve třídveřovém provedení s motorem 1,6 l/77 kW (najdete jej ZDE) i v pětidveřovém se silnější jednotkou 1.6 VTEC/91 kW ( ZDE), přinesli, přizvali jsme si tento vůz do testu ještě jednou, a to v kombinaci pětidveřové karoserie, slabšího motoru a co je hlavní, samočinné bezestupňové převodovky CVT (Continuous Variable Transmission). Vzhledem k tomu, že je tento automobil již dostatečně známý, budeme se věnovat především právě zmíněné převodovce, kterou ocení především ženy, jak jsme se o tom sami přesvědčili.

Samočinné ústrojí s proměnným převodem CVT si ponechává výhody samočinných ústrojí, ještě je ale dále rozvíjí. Pokud totiž patříte k těm kteří raději svěřují volbu rychlostních stupňů automatu, možná mu ale vytýkáte více či méně patrné škubání, které tento proces doprovází. Nutno také dodat, že naprosto neznatelnou změnu rychlostního stupně má skutečně jen několik málo špičkových převodovek u drahých automobilů. U CVT testované hondy tomu však bylo jinak. Zde žádné rychlostní stupně nejsou, takže odpadal problém se škubáním při jejich změně a jízda tak byla naprosto plynulá. Další výhodou převodovky CVT byla její okamžitá reakce na prudké sešlápnutí plynového pedálu, které se vyrovná automatům s nejrychlejším "kickdownem", a také zde platí, že jde o naprosto plynulou změnu. Jedinou nevýhodou tohoto ústrojí je větší hlučnost motoru. Pokud totiž chcete intenzivně zrychlovat, je třeba mít pedál plynu neustále šešlápnutý naplno, takže akceleraci po celou dobu provází stejný hluk, jako byste jeli na jediný rychlostní stupeň maximálními povolenými otáčkami, přičemž vůz zrychluje na požadované tempo postupně. Hlučnost pohonné jednotky však není nijak extrémní, takže lze tento proces absolvovat bez újmy na sluchu. Při jízdě vyrovnanou rychlostí navíc CVT najde optimální převod, takže při rychlosti 130 km/h točí příjemných 3500/min, při nichž o činnosti motoru téměř nevíte, tím spíše je ticho v interiéru při nižších rychlostech. Specialitou ústrojí u Hondy bylo na volantu umístěné tlačítko S sportovního režimu, při jehož aktivaci došlo okamžitě ke zvýšení otáček o 800/min, což výrazně usnadňovalo předjíždění, přestože byla pod kapotou šestnáctistovka se skromnějším výkonem 77 kW, která z malého SUV rozhodně nedělala raketu na kolech, byť byla pro jeho pohon zcela dostatečná. V průběhu testu si motor řekl o 9,1 na 100 km, což je s ohledem na hmotnost vozu, svižný styl jízdy a samočinnou převodovku příznivá hodnota.

Pro jízdu v lehčím terénu převodovka umožňovala zařazení režimu "Low", který držel motor v nižších otáčkách a zabraňoval tak prokluzu kol. Pokud k němu došlo (je třeba podotknout, že toho HR-V s poháněnou přední nápravou vyjede opravdu hodně), systém Real Time 4WD (RT4WD) vmžiku připojil i zadní nápravu a vůz pokračoval bez větších obtíží dál. Pokud nastala situace, kdy se protáčely obě nápravy, na vině nebyl RT4WD, jak by si mysleli skalní příznivci vozů se stálým pohonem všech kol, ale nedostatečná trakce silničních pneumatik. Pro zajímavost - HR-V jsme na zkušební terénní trati ve stejný den porovnávali s Fordem Ranger, vybaveným nejen stálým pohonem 4x4, ale i redukcí. Ten bez obtíží celou trať podle očekávání projel, HR-V mu však zdatně sekundovalo a přestože mu díky absenci zmíněných vymožeností a osazení silničními plášti zdolávání překážek trvalo o něco déle, dostalo se na všechna místa, kam zmíněný Ford.

HR-V dokázalo po zpevněných vozovkách jet bez obtíží rychlostí 150 km/h, a to i do dálničních kopců, po chvíli snahy se dokázalo rozjet na 155 km/h a krátkodobě s ním bylo možné držet rychlost těsně pod 160 km/h, nejlépe se však cítilo kolem 140 - 150 km/h. Překvapila nás přitom jeho dobrá směrová stabilita. Na co však HR-V může být opravdu hrdé, je ovladatelnost a jízdní vlastnosti. Naprosto precizně reaguje na pohyby volantu, v zatáčkách díky tvrdšímu pérování výborně sedí (pochopitelně v rámci kategorie SUV), a přitom obstojně tlumí přejezdy nerovností. Aerodynamický hluk byl ve voze i při vysokých rychlostech malý, stejně tak, jako hluk od kol. V zatáčkách se i přes svou značnou výšku příliš nenaklání a chová se přísně neutrálně, takže hraje zatím v kategorii SUV v tomto ohledu "první housle". Teprve při necitlivém stylu jízdy lze zaznamenat mírnou nedotáčivost.

V interiéru je dostatek místa pro všechny cestující a ve všech směrech, poněkud však překvapí pouze čtyřmístné uspořádání, které je však u malých japonských vozů poměrně běžné. Ne že bychom chtěli vzadu vozit za každou cenu tři pasažéry, přestože by se bez obtíží vešli, ale prostřední pás by jistě pro případ nouze neškodil. Zato má ale dvojice vzadu skoro stejný komfort jako ti vpředu, může si dokonce i měnit sklon opěradla. Vpředu pak potěší poměrně dobré boční vedení sedadel, spousta odkládacích prostorů včetně dvou /!/ schránek před spolujezdcem a boční kapsy v jeho opěradle. Líbilo se nám i modré ladění přístrojové desky a velikost a tvar volantu. Zavazadlový prostor nabízí skromných 285 l, což není mnoho, částečně to však lze vynahradit sklopením zadních opěradel. Šikovná je plastová "vana"pod jeho podlážkou, kde je možné převážet špinavé, nebo mokré věci. Pokud máte v plánu v HR-V převážet jakékoliv těžké předměty, jistě vás potěší vysoko umístěná nakládací hrana, která je v jedné rovině s podlahou zavazadelníku. Poněkud nás překvapilo, že se při aktivaci ostřikovačů nespustily stěrače, takže bylo nutné ostřikovat v režimu stírání.

Honda HR-V zaujme atraktivním designem i širokou možností využití. Má na svou kategorii vysoce nadprůměrné jízdní vlastnosti a ovladatelnost a prostorný interiér. Bezestupňová převodovka CVT spolu s motorem 1,6 l/77 kW pracuje bezchybně, jedinou nevýhodou agregátu je hlučnost motoru při akceleraci, kdy je důvodem permanentní chod jednotky v maximálních otáčkách. Nepotěší také pouze čtyřmístné uspořádání interiéru, malý zavazadlový prostor, a chybějící synchronizace ostřikovačů a stěračů, stejně tak jako vysoká cena 729 000 korun.