Lexus CT200h: První dojmy
Na první pohled z větší dálky to celé vypadá jako dozdobený a trochu protažený auris, ale na tom je pravdy méně, než by leckdo věřil. Ano, některé mechanické skupiny skutečně zůstaly a s hybridním aurisem je shodný dokonce i pohonný aparát, ale tím zásadní podobnosti končí. Liší se totiž nejen rozměry a design karosérie, ale i topologické uspořádání a také konstrukce podvozku.
Kvalitní jízdní vlastnosti totiž dostala na starosti prostorově náročná náprava se dvěma dvojicemi lichoběžníkových ramen, doplněná unikátními tlumiči bočních sil, vibrací kol a náklonů. Jízda by tak měla být klidnější a suverénnější, než v jakémkoliv jiném, srovnatelně velkém modelu. Délkou necelých 4,4 m totiž CT 200h zapadá mezi zavedenou neprémiovou konkurenci. Z ní ovšem vyčnívá nejen výbavou, ale i spotřebou 4,1 l/100 km a nezvykle elegantními tvary.
Na omezeném půdorysu se s pomocí klasických zásad totiž podařilo stvořit objekt sice obvyklých proporcí, ale s neobvykle zpracovanými detaily. Za všechny jmenuji neobvykle vyřezaný C-sloupek, poskytující důstojné ukončení jak zadnímu, tak bočním oknům, lemovaným decentní chromovou lištou. Bez zajímavosti není ani velký přední nárazník, budící dojem, že topologové si mohli dovolit plýtvat místem.
Podobný dojem ostatně čeká i v interiéru. Zatímco vpředu je dvojice dospělých doslova obklopena moderní technikou a ergonomií, vzadu se přidává i podélná a svislá stísněnost. Elegance si žádá své, a proto jsem se se svými 186 centimetry nejenže musel dovnitř téměř soukat (vpředu tou dobou seděla žena), ale narazil jsem temenem do stropu dříve, než na opěrku hlavy. A ačkoliv jsem byl doslova ze všech stran obklopen kvalitní kůží – byla nejen na dveřích, ale i na zadních stranách předních opěradel – nenašel jsem ani loketní opěrku, ani výdech klimatizace. Jen hodně obyčejnou typizovanou lampu na stropě. A neohromily ani rozměry sedačky 44 x 62 cm.
Vpředu to bylo samozřejmě výrazně lepší. Základní verze si sice musí vystačit s manuálním nastavením sedaček a i té dražší musí stačit změny jen základních parametrů, v dobře tvarovaných, komfortních polštářích se sedí velice komfortně, i když mají jen průměrných 48 (sedák) resp. 59 (opěradlo) centimetrů. První rozhlédnutí ovšem naznačuje, oč jde. Řidičova pravá ruka spočine na vysoké středové konzole, kde kromě neobvyklého stylového voliče směru jízdy čeká ještě lexusovská „myš“, tedy polohovací zařízení, fungující na principu výkyvů. A ještě velká spousta dalších ovladačů podle taktiky „pro každou funkci tlačítko“. A v neposlední řadě třípolohový otočný přepínač jízdních režimů, který kromě jiného mění otáčkoměr v měřič dobíjení, známý z jiných lexusů. Teploměr chladicí kapaliny ale chybí, zřejmě ho málo zatěžovaný zážehový motor tolik nepotřebuje. Lahůdkou je malý (368 mm) a prolamovaný volant s multifunkcemi. A nakonec kontrasty – s řadou typizovaných spínačů z levnějších toyot a lacinějšími detaily typu víčka schránky u spolujezdce koexistuje high-endový audisosystéme Mark & Levinson s neuvěřitelným zvukem. Ten je však, s řadou dalších prvků, už za příplatek. Politka „all inclusive“ totiž i v Japonsku pomalu odeznívá.
O praktičnost zjevně nešlo, proto má zavzadelník jen 82 cm dlouhou a 96 cm širokou ložnou plochu. Není to kvůli akumulátorům, těch totiž není tolik jako ve starších hybridech, navíc lze podlahu vyjmout a nakládat přes 65 cm vysoký práh do druhé, skryté schránky. Tu lze také vytáhnout, pak už ale čeká jen schránka na nářadí. Ještě že vyklopené víko na silně skloněné zádi nepřekáží. Na stěhování se zkrátka CT 200h nezrodil...