Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Maserati Barchetta: Za unikátní otevřenou placku na silnice i okruhy dnes dáte 6,5 milionu

Aleš Dragoun
Diskuze (3)
Maserati Barchetta vzniklo jako čistokrevný závoďák pro značkový pohár. Dnes je raritou, čemuž odpovídá cena. Také částky za servis korespondují s exkluzivitou a určením...

Maserati je dnes bráno jako luxusně-sportovní značka, která kromě kupé, otevřených vozů a sedanů s nezbytným flairem vyrábí i SUV. Už to není manufaktura jako na konci 80. let minulého věku. Tehdy patřila Alejandru de Tomasovi. Ten ji koupil v roce 1975 od krachujícího Citroënu, který se postupně spojoval s Peugeotem do koncernu PSA a „nechtěného“ italského dítěte se tak logicky zbavil. De Tomaso prodal v roce 1989 nadpoloviční podíl akcií (51 %) Fiatu, zbytek od něj Turínští koupili o čtyři léta později.

V mezidobí vznikla Barchetta, zrodila se přímo v hlavě bývalého automobilového závodníka původem z Argentiny. Vzpomněl si na závodní kořeny značky s Neptunovým trojzubcem ve znaku a pokusil se je oživit. Barchetta (v italštině to znamená loďka) navazovala na sportovní prototypy 350S a 450S z 50. let a Tipo 65 z poloviny další dekády. Měla primárně závodit ve značkové sérii, což se také stalo, šlo o první závodní maserati po více než čtvrtstoletí. Neúspěšné Biturbo skupiny A z roku 1987, které se pokoušelo prorazit ve světovém mistrovství cestovních vozů, představovalo víceméně soukromý počin ladičské firmy Imberti.

Barchetta neměla ani tak pozvednout image tradiční značky, spíše upozornit, že ještě pořád existuje. Po dekádách vleklých finančních problémů, klesajícího odbytu a zničené pověsti kvůli „citlivosti na údržbu“ se odrážela ode dna, i když se pořád její roční produkce počítala jen na stovky kusů a ne desetitisíce, jako je tomu v současnosti.

Otevřený sporťák nepotřeboval klasické čelní sklo ani střechu. Tvary navrhl Carlo Gaino ze studia Synthesis Design, který měl na svědomí i Lancii ECV2, projekt Alfa Romeo 155 GTA, De Tomaso Guarà a podílel se i na tvarech Lotusu Elise.

Biturbo

4050 mm dlouhou, 1965 mm širokou a jen 930 mm nizounkou Barchettu poháněl přeplňovaný vidlicový šestiválec umístěný podélně před zadní nápravou. Pocházel ze sériové produkce, konkrétně kupé Racing, záhy jej dostalo i Ghibli. Agregát typového označení AM501 (bylo změněno z původního AM490) měl devadesátistupňové rozevření, přesný objem 1996 cm3 (průměr 82 x 63 mm), rozvod DOHC, čtyři ventily na válec, elektronické vstřikování Weber a dvojici vodou chlazených turb IHI RHB 5.2.

232 kW (315 koní) dostupných v 6250 otáčkách bylo fantastických, nehledě k tomu, že auto nejen díky trojdílné karoserii z laminátu a uhlíkových kompozitů vážilo 775 kg, pravda, šlo o hmotnost suchou, tedy bez provozních kapalin, pohotovostní činila 905 kg. Točivý moment vrcholil 373 N.m a přenášela jej na zadní kola šestistupňová převodovka Getrag, případně ZF. Žádné polosamočinné, ale klasické přímo řazené!

Podvozek z hliníku a kompozitů používal centrální nosnou trubku s integrovanou palivovou nádrží, podobné šasi měl i rudý koncept supersportu Chubasco z prosince 1990. Zavěšení typu pushrod (vpředu) a pullrod (vzadu) s dvojitými trojúhelníkovými rameny, tlumiči a vinutými pružinami také prozrazovalo závodní účel, spolu s kompletním pohonným ústrojím spočívalo v pomocných rámech. Brzdy byly samozřejmě kotoučové, hřebenové řízení nepostrádalo posilovač, což u takového vozu možná překvapí...

Sedmnáct místo padesáti

U De Tomasa v Modeně bylo postaveno jen 17 vozů, z toho šestnáct závodních (Corsa – včetně jednoho prototypu). Snadno překročily 300 km/h, když z klidu na stovku vystřelily během 5 sekund. Původně se hovořilo o třicítce, nebo dokonce padesátce kusů, nejpesimističtější prameny jich uvádějí naopak pouhou desítku. Při představení 14. prosince 1991 výrobce ihned vyrukoval s astronomickou cenovkou 148 milionů lir. Automobilka si nevybrala datum náhodou, slavila 77. výročí založení původní boloňské dílny bratří Maseratiů.

Grantrofeo Monomarca Barchetta Maserati, jak se seriál oficiálně jmenoval, se uskutečnil pouze v letech 1992 a 1993, v první sezóně se jelo šest závodů výhradně v Itálii, ve druhé deset, přibyly i zahraniční okruhy. Fiat nechal šampionát dokončit, ale na dalším pokračování neměl zájem.

LLF

Zbylý sedmnáctý exemplář představovala silniční verze (Stradale), showcar s kódem LLF vystavovaný na autosalonech. Barchetty postrádaly tradiční výrobní čísla či VINy. Ten koupil Thomas Bscher, těm, kteří sledovali v 90. letech závody BPR Global GT, není toto jméno neznámé. Vyhrál dokonce celkově ročník 1995 spolu s Johnem Nielsenem na McLarenu F1 GTR. Bohatý bankéř závodil už předtím s historickými vozy, jel šestkrát 24 hodin Le Mans, kromě tří startů se zmíněným F1 také s Porsche 968 Turbo RS a dvakrát se spiderem BMW V12 LM.

Jezdeckou kariéru ukončily zdravotní problémy, beztak mu už tenkrát táhlo na padesátku, je ročník 1952. Známost s Berndem Pischetsriederem, který však přešel z Mnichova do Wolfsburgu, jej katapultovala do funkce výkonného ředitele Bugatti Automobiles (2003-2007). Bscher je také sběratelem vozů Maserati, právě proto si Barchettu tenkrát pořídil. Má britskou registraci, nicméně i ona závodila a kdo tak asi mohl sedět za jejím volantem, že? Byla patřičně upravena, dostala ochranný rám a velké křídlo na záď. Série byla určena hlavně amatérům, tedy „gentlemen drivers“.

Slušné výsledky

Bscher dojel v první sezóně třetí ve Vallelunze, čtvrtý ve Varanu a dvakrát pátý: v Levante a v Enna-Pergusa. V celkové klasifikaci skončil čtvrtý, vyhrál... John Nielsen! Dánská hvězda vytrvalostních závodů, která mimo jiné triumfovala v Le Mans 1990 s Jaguarem XJR-12, zůstala neporažena. Ročník '93 čítal osm podniků v Itálii, jeden v nizozemském Zandvoortu a jeden na dánském okruhu Jyllandsringen. Startovní pole bylo sice stále nepočetné, Nielsena však doplnili Jan Lammers, Oscar Larrauri (oba jezdili jak F1, tak sportovní vozy, Lammers vyhrál i Le Mans 1988 s Jaguarem XJR-9 LM), pamětníkům starého okruhu v Brně velmi dobře známý Carlo Facetti a dnes trochu pozapomenutý pilot F3000 Giampiero Simoni, později jezdil i cesťáky a gétéčka.

Bscher dorazil do cíle druhý v Enna-Pergusa a třetí v Mugellu, Magione a Vallelunze, to byly jeho nejlepší výsledky. Bývalý jezdec Autodelty, továrního týmu Alfy Romeo, také Lancie a Jolly Clubu Carlo Facetti (hlavně mistr Evropy cestovních vozů 1979 na BMW 3.0 CSL) absolvoval s Bscherovou Barchettou závod v Misanu a znamenalo to pro něj výbornou druhou příčku pod šachovnicovým praporkem.

Dražba

Právě jeho vůz vydraží RM Sotheby's ve středu 5. září 2018 v Battersea Evolution v Londýně. Rozmezí, za které by chtěla síň vůz prodat, bylo stanoveno na 225-250 tisíc liber (6,5-7,2 milionu korun). Není divu, jde o sběratelskou záležitost. Nedávno absolvoval kompletní servis u Rennwerk GmbH v Kolíně nad Rýnem, který vyšel na 36 tisíc eur (927.700 Kč). Lze s ním tedy jezdit i v běžném provozu, nejen na okruhu, nechybí kompletní dokumentace včetně italského „ CSAI Passaporto Tecnico“. Pro normální silnice bylo modifikováno i několik dalších vozů, dostaly tedy kupříkladu větší světla a druhou sedačku, ale ochranu proti nepřízni počasí neměl žádný.

Stejný konstrukční základ mimochodem sdílelo i zmíněné De Tomaso Guarà, které bylo ale určeno primárně pro silnice a nikoli okruhy. Představilo se v Ženevě 1993. To však bylo o 14 centimetrů delší, natáhlo se díky instalaci motoru BMW V8.

Maserati ohlásilo v roce 1996 návrat Barchetty, Stradale bylo schopné postavit na speciální objednávku. Už ji ale překvapivě nikdo nechtěl... a dnes trojzubec takové auto nevyrobí ani náhodou...

Foto: Maserati, RM Sotheby's

Aleš Dragoun
Diskuze (3)

Doporučujeme

21. 8. 2018 00:06
Re: Pěkná cena
Proč to sem vůbec píšeš ?

I duševní prosťáček pochopí, že to není věc pro strejdu v klobouku, aby s tím jezdil do háku, supermarketu a vo víkendu s tím vozil tchýni na chalupu.

Prozradím ti malé tajemství - tohle auto nikdy nebylo, není a ani nebude pro žádného normálně pracujícího člověka. ;-)
20. 8. 2018 21:37
cena
Cena je dobrá, za takovou exkluzivitu.. Cena bytu.. 70m2. Ale spíš to popojíždění v kolonách a brzdy na dálnicích ve 120.. to musí být peklo.
20. 8. 2018 20:25
Pěkná cena
Musím říct, že cenovka je opravdu pěkná >:D Zajímalo by mě kolik normálně pracujících lidí si něco takového pořídí? >:D