Mercedes-Benz 190 (W201): Baby-Benzu je třicet

O menším modelu uvažoval Daimler-Benz už na začátku 70. let minulého století. Vznikl dokonce prototyp, který připomínal zmenšeného .„žraloka“ W114/115. Následovaly další skici, modely a makety, některé se skutečně odvážnými tvary. Výsledek ovšem na první pohled zapadal mezi tehdejší produkty automobilky.

Novinářská premiéra tehdy nejmenšího modelu značky, který záhy dostal přezdívku Baby-Benz, se odehrála v listopadu 1982. „Kompaktní“ tříprostorový sedan střední třídy se stal třetí čistě osobní řadou po „piánu“ W123 a luxusním W126. U tohoto vozu byla zvolena jiná terminologie označování: všechny verze se jmenovaly 190, ač rozhodně neměly motor o objemu 1,9 l. Zaokrouhlená desetinná zkratka se přesunula až za pomlčku. Řada W201 se představila v provedení 190 a 190 E. Obě verze měly pod kapotami zážehové čtyřválce objemu 2,0 l. Slabší karburátorová dávala 66 kW (90 k), silnější vstřikovací „éčko“ pak 90 kW (122 k).

Tým návrhářů vedený proslulým Brunem Saccem odvedl skvělou práci, tvary „stodevadesátky“ vynikaly čistotou a tři dekády jasně ukázaly, že jsou i nadčasové. Součinitel odporu vzduchu 0,33-0,34 byl velmi slušný. Podobné linky vyznávala také větší série W124, ze které se nakonec stala třída E. Největší konstrukční novinku W201 přineslo zadní nezávislé zavěšení s pěti prvky pro každé kolo. Cenová politika Mercedesu byla zvláštní: marketing razil cestu co nejjednodušších výbav a patřičně drahých příplatků. Ale klienty to pochopitelně nijak neodradilo.

Takřka po roce, na podzim 1983, přišel na řadu „šeptající“ dvoulitrový diesel 190 D s 53 kW (72 k). Na tehdejší dobu byl skutečně tichý a navíc úsporný. Automobilka tehdy vrhla na trh i verzi z úplně jiného soudku: 190 E 2,3-16. Motor objemu 2,3 l se čtyřventilovou hlavou od Cosworthu poskytoval 136 kW (185 k). Už v létě 1983 překonaly tři aerodynamicky jen lehce optimalizované vozy světové rekordy na dlouhé vzdálenosti: 25.000 a 50.000 kilometrů, respektive 25.000 mil (40.225 km). 190 E 2,3-16 byla homologována také ve skupině A a pamětníci si určitě vzpomenou na poslední závod ME cestovních vozů na starém brněnském okruhu (1986), kdy se dvěma z nich (pravidla to tehdy umožňovala) jezdil Zdeněk Vojtěch. Tým Carlsson Motorsport vedl Václav Bervid.

Mercedesy řady 190 absolvovaly během svého dlouhého života dvě modernizace: v letech 1988 a 1991. Portfolio se postupně rozrůstalo. Američané se například dočkali verzí 190 D 2,2 a 190 E 2,3. V osmdesátém pátém měl premiéru pětiválcový diesel 190 D 2,5 s výkonem 66 kW (90 k) a benzinový šestiválec 190 E 2,6 se 122 kW (166 k).

Sportovní vrchol přišel se skutečně ostrou 190 E 2,5-16. Produkční auto debutovalo v roce 1988 se 143 kW (195 k). Vývoj pokračoval dále až ke 173 kW (235 k) a k řádně rozšířené a okřídlené verzi Evolution II. Homologační speciál pro německé mistrovství cestovních vozů DTM vznikl v roce 1990 jen 502 exemplářích pro běžný silniční provoz (minimum bylo 500) a jeho čtyřválec poskytoval 245 Nm. S vývojem závoďáku pomáhali u AMG a Klaus Ludwig byl nejlepší v sezóně 1992.

„Stodevadesátku“ nahradila v květnu 1993 první generace třídy C (W202). S tou zároveň Mercedes-Benz zavedl nový systém označování, kterého se drží dodnes. W201 tak strávila na výrobních linkách v Sindelfingenu více než jednu dekádu. Produkce zde byla zastavena v únoru téhož roku, v Brémách však pokračovala ještě do srpna, hlavně na export. Oba závody opustilo celkem 1.879.629 aut.

Před třemi lety vznikla v režii továrny přestavba jednoho zážehového 190 E 2,6 Sportline ročníku 1992. Do jeho útrob se nastěhoval nový přeplňovaný vznětový čtyřválec 2,14 l s výkonem 150 kW (204 k) včetně šestistupňvé převodovky a do zavazadlového prostoru „krabička“, která simulovala elektronické signály řídicí jednotky i ABS.