Mercedes-Benz MB 100 D AMG (1987-1989): Když AMG tunilo dodávky
Ladič AMG, dnes „sub brand“ Mercedesu, potažmo Daimleru má za sebou bohatou, více než půlstoletí dlouhou historii, padesátiny slavil loni. Na přelomu 80. a 90. let ladil vskutku zajímavá auta. Některá dokonce nenesla ani trojcípou hvězdu, nýbrž tři diamanty, ale o těch zase někdy jindy. Klasikou je Hammer, tedy kladivo, brutalita na bázi Mercedesů série 124, ovšem s vidlicovými osmiválci o objemu od pěti do šesti litrů. V roce 1986 se pustil do zajímavého projektu, ale z úplně jiného soudku. Vytunil totiž... dodávku. Tedy samozřejmě v osobní verzi, ale pořád šlo primárně o užitkové auto.
Španělka dostala turbo
Řada MB 100 alias série 631 se vyráběla ve španělské Vitorii. Hranaté „dělníky“ z let 1987-1996 známe dobře i z našich silnic, právě v osmdesátém sedmém dostaly novou karoserii. A právě tenhle model se v Affalterbachu rozhodli řádně vyšperkovat. Zdá se vám to divné, až šílené? Přece jenom se dovnitř vešlo devět lidí a stroje poháněly atmosférické naftov0 motory: dýchavičné čtyřválce OM 616 2,4 l z „piána“ W123 a nástupnické pětiválce OM 602 2,87 l.
V jiných verzích byla tahle auta určena hlavně k práci. Jenže u AMG je přetvořili v luxusní minivany. Předně přidali sekvenční turbo, takže se z předkomůrkových dieselů podařilo vydupat 70, respektive 95 kW. Chcete-li postaru a nenormovaně: 95 a 129 koní. První hodnota byla k dispozici při 4000 otáčkách. Na lehký van tenkrát slušná porce, byť žádné stovky koní ani newtonmetrů se nekonaly, ty přišly až později...
Luxus pro devět
Jenže auta posilu potřebovala, protože uvnitř se usídlila luxusní výbava včetně čalounění světlou Alcantarou v béžových a zelených odstínech. Televize s videem a palubním telefonem nescházela. Tříramenný volant s nezbytným emblémem byl potažen kůží, za další příplatek i sedačky, které měly výraznější boční vedení. Ve dvou prostředních řadách mohly být otočeny proti sobě, mezi nimi se nacházel malý stolek. Hudbu přehrávalo špičkové audio. Změnily se i přístroje, tachometr byl cejchován do stošedesátky.
A exteriér? Nijak půvabné, hlavně přísně účelové hranaté tvary samozřejmě zůstaly. Přesto se je podařilo do značné míry zcivilizovat. Příď dostala mřížku v laku a dvojité kulaté světlomety, nechyběl ani aerodynamický bodykit: nárazníky s decentními spoilery a boční nástavce prahů. Okna byla tónovaná dozelena. Patnáctipalcová litá kola s pěticí širokých paprsků, upevněná taktéž každé pěti šrouby se stala součástí firemního katalogu příslušenství Daimler-Benzu hned poté, co kapitálově do AMG vstoupil. Tady byla obuta do pneumatik rozměrů 225/70, nebo 255/60.
Rychlé přepravníky
Premiéru si vskutku netradiční MB 100 D AMG odbyla ve Frankfurtu 1987, v letech 1988-89 vzniklo určitě alespoň několik kusů. Showcar byl vyveden v kombinaci modročerné a šedostříbrné perleti na části včetně vytažených lemů blatníků, existoval ale i stříbrný kousek. Nebyly samozřejmě vůbec levné, platil se za ně trojnásobek oproti obyčejným busům 100 D s atmosférickým dieselem 2,4 l/52 kW (72 k). Většina jich ale sloužila jako rychlé přepravníky zaměstnanců a pilotů týmů DTM, kde Mercedes, potažmo AMG úřadovaly s evolučními 190 E 2.5-16. Dnes jsou z nich rarity.
Není pravdou, že jediným dieselem z Affalterbachu je C 30 CDI AMG na základě řady W203 z let 2001-2004, poháněný třílitrovým naftovým pětiválcem OM 612, už s common-railem a turbem. Osobním ano, ale celkově nebyl ani první, i když vše donedávna tvrdila i samotná automobilka. Možná proto, že ladičskou firmu začala postupně skupovat až od pozdních devadesátých let... Do méně okázalého tuningu MB 100 se ale pouštěl třeba i Brabus, u AMG rozhodně nebyli jediní. Ladění dodávek není nijak novou záležitostí.