Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

TEST Mini John Cooper Works: Jízdní dojmy z Mallorky (+video)

Michal Fokt
Diskuze (1)

Okruhová naháněčka s legendou rallye Monte Carlo Rauno Aaltonenem a ostré svezení po klikatých okreskách ostrova Mallorka. O čem si chcete přečíst dříve?

Mini nám umožnilo opravdu důkladně prověřit nejostřejší model John Cooper Works, jenž v nové generaci přináší dost zásadní změny – čekalo mě téměř 80 kilometrů pekelně zakroucených okresek a bonus navíc představovalo pár kol na závodním okruhu ve vskutku vybrané společnosti.

Jak co nejlépe vystihnout nový malý britský hot-hatch? Pokud se o takovýchto autech s oblibou hovoří jako o malorážkách, pak Mini JCW na bázi aktuální generace Mini asi nejlépe vystihuje brokovnice s upilovanou hlavní. Není totiž moc aut, v nichž byste přišli o řidičák rychleji.

Tím hlavním důvodem je nový motor. John Cooper Works poprvé dostává čtyřválec o objemu 2,0 litru a to rovnou přeplňovaný dvěma turbodmychadly a osazený systémy proměnného časování a zdvihu ventilů. Asi tušíte, odkud vítr fouká, nicméně v Mini tvrdí, že je to „jejich“ pohonná jednotka, připravená speciálně pro potřeby nesportovnějšího vozu značky. Na papíře se nezdá, že by se mezigeneračně jednalo o nějaký drastický rozdíl – maximální výkon vzrostl o 10 %, dost zásadní je však nárůst točivého momentu skoro o čtvrtinu – konkrétně hovoříme o 231 koních v rozmezí 5200-6000 otáček a 320 newtonmetrech ve spektru 1250-4800/min. Tak trošku lokomotiva…

Poručit si ho můžete se šestistupňovou převodovkou, přičemž lze volit z manuálu a automatu Steptronic. V tom druhém případě auto zvládne stovku za 6,1 s, manuálu totéž trvá o dvě desetinky déle a miník by měl přestat zrychlovat po dosažení údaje 246 km/h. Jenže popravdě řečeno ani tahle čísla nevypovídají úplně přesně o tom, jak za to 1,2 tuny vážící JCW umí vzít. Ale popořadě…

Auta, připravená pro okreskové radovánky, nadchla speciálním lakem Rebel Green, jenž určitě představuje jednu z nejlepších barev, jaké si na tohle auto s klasickými tvary můžete vybrat a nezklamal ani interiér – sportovní sedadla jsou naprosto famózní – chybí sice vedení v ramenní oblasti, ale zbytek trupu podrží excelentně, aniž by se řidič nebo spolujezdec cítil nekomfortně, podle mě se jedná o výborný kompromis pro sportovní vůz na každodenní ježdění. Díky velkému rozsahu seřízení volantu pak není sebemenší problém ani s nalezením optimální pozice. Tvarování volantu de facto vylučuje držení v jiné pozici, než „tři čtvrtě na tři“, což je ovšem v naprostém pořádku. Všechny exempláře jsou však bohužel vybaveny pádly pod volantem. Moment, říkal jsem bohužel?

Ještě než zarazím pedál plynu do podlahy, měli byste vědět, že ovladačem, lemujícím volič Steptroniku, lze nastavit ve třech krocích odezvu plynu. Proč má JCW mód Eco jsem nepochopil, nicméně je vám asi jasné, že jakmile mi pod chodidlem po přepnutí do Race auto pěkně ožilo a z výfuku se ozval pořádný baryton, po zbytek cesty nebyl důvod na tom cokoli měnit.

Tu výše zmíněnou brokovnici pochopíte, jakmile poprvé pořádně sešlápnete plyn. John Cooper Works ze silnice sestřelí téměř cokoli a to v opravdu širokém rozptylu otáček. Motor táhne jako šílený od dvou do šesti tisíc, ovšem jen málokdy jsem měl potřebu točit přes 5000/min, poté totiž dynamika už stagnovala, jakkoli bylo v případě potřeby možné atakovat 6,5 tisíce. To nejlepší ze sebe prostě dvoulitr vydá ve středním pásmu a to s takovou razancí, že nebudete mít čas zalitovat absence atmosférického charakteru.

Důsledkem toho je, že Mini JCW je „autem trojky“. Stále mám atmosférický „zlozvyk“ v ostrých zatáčkách, jakých byly na trase stovky, dávat dvojku, v tomto případě je to ale nejen zbytečné, ba dokonce kvůli nepříliš libozvučnému projevu v horní části spektra protivné. To ale neznamená, že by byla jízda bez řazení úplně nudná. Při polevení tlaku na plynový pedál miník střelbou do výfuku děsí cyklisty (těch jsou na Mallorce také stovky) a následná akcelerace doprovázená řevem motoru a výfuku je spolehlivým katalyzátorem neslušných gest. Ovšem když už na řazení přece jen dojde, převodovka tam kvalty pod plynem sází s razancí a rychlostí sekvence, včetně nezbytného lehkého škubnutí. Velmi potěšilo zobrazování aktuálního zařazeného kvaltu na head-up displeji, indikace v kapličce je bohužel stále titěrná. Ačkoli nejsem „automatář“, musím říct, že nespokojen jsem opravdu nebyl. A pochopitelně Následně se už můžete zase oddávat akceleračnímu přetížení.














Mini John Cooper Works - Technická data a ceny na českém trhu
Motor JCW JCW Automatic
Převodovka 6M 6A
Zdvihový objem [cm3] 1998 1998
Válce/ventily 4/4 4/4
Největší výkon [kW/min-1] 170/5200-6000 170/5200-6000
Největší toč. mom. [N.m/min-1] 320/1250-4800 320/1250-4800
Max. rychlost [km/h] 246 246
Zrychlení 0-100 km/h [s] 6,3 6,1
Komb. spotřeba [l/100 km] 6,7 5,7
Pohotovostní hmotnost [kg] 1205 1220
Cena [Kč] 796.900 846.300

Na silničkách v kopcích byl při úterku pořádný provoz a pokud jste tam někdy jezdili, jistě víte, že Fernando Alonso není zrovna prototypem španělského řidiče. Za běžných okolností by se zkušební jízda stala nervy drásajícím ploužením za čoudící dieselovou Ibizou, schopnost JCW předjíždět je ovšem bez přehánění fenomenální. A brzdy naštěstí také… Soustava od Bremba s kotouči o velikosti talíře na pizzu je k neutahání, má rychlý nástup a prvotřídní účinek. S dávkováním je to kvůli ostrému nástupu horší, ale zvyknete si.

Jenže jak říká slogan jisté pneumatikářské firmy, která shodou okolností obouvá i miňase – výkon není to, co vás drží na silnici. To nejlepší na JCW je, že i přes jeho působivou dynamiku je podvozek ještě o něco rychlejší. Britský hot-hatch, obutý do pirellek P Zero má (na zahřátém středomořském asfaltu) přilnavost, téměř se vzpírající fyzice, nedotáčivost přichází jen při vyložené řidičské chybě a s volantem by se mohlo operovat namísto skalpelu. Skvěle vyvážený posilovač s přiměřeným účinkem a příjemně strmé řízení. Famózní, famózní, famózní.

Bohužel se obávám, že zatímco na kvalitním baleárském asfaltu šasi zvládalo drobné nedostatky povrchu se ctí, u nás bude majitel Worksu svému fyzioterapeutovi brzy tykat. Ale nepředbíhejme…

Jak jsem v úvodu slíbil, teď je na řadě zlatý hřeb. Jak jinak označit možnost nechat si předvést ideální stopu na okruhu Circuit de Mallorca od slavného závodního jezdce, spjatého s historickým úspěchem Mini na Rallye Monte Carlo – Rauno Aaltonena, ba co víc, v jednom ostrém kole se ho pokusit stíhat!

Pro okruhové jízdy byly vyhrazeny JCW s manuálem a jezdilo se podle klasického, už mockrát vyzkoušeného schématu – vláček aut, vedený instruktorem si nejprve přečte stopu a pak se mění pořadí za vedoucím vozem tak, aby měl každý možnost na instruktora zatlačit, přičemž ten se přizpůsobí jeho tempu. Organizátoři tak minimalizují riziko havárie při bezhlavém ježdění a účastníci mají před sebou neustále návod, jak se po trati pohybovat tím nejefektivnějším způsobem.

Každopádně klobouk dolů – ačkoli Aaltonenovo auto nebylo úplně sériové, bylo poznat, že ze svého umění mnoho nezapomněl. V rychlých zatáčkách jel lehce za hranou adheze, kde ho nebrzdil systém jízdní stability (ten jsem, zaměstnán instalací kamery, zapomněl vypnout) a apexy trefoval perfektně. Když uvážíme, že vedoucí jezdec musí část pozornosti věnovat zpětnému zrcátku, skvělá práce. Na brzdy šel sice zbytečně brzo, nicméně s ohledem na to, že má za sebou řidiče, o nichž neví vůbec nic, je to pochopitelné. Alespoň byla nějaká šance držet zvolené tempo. :)

A co Mini John Cooper Works při ostrém okruhovém testu? Ačkoli jsem jel v poslední skupině, brzdy stále fungovaly znamenitě, jestli to na počátku bylo o něco lepší, sice těžko soudit, nicméně proti účinku nebylo co namítat a to hned tak o nějakém sériovém autě, jezdícím s malými pauzami půl odpoledne po okruhu, říci nelze. I v tomto případě musím ocenit přilnavost obou náprav, zejména pak to přední, na výjezdech ze zatáček si kontrola trakce blikla jen sporadicky, překvapivě malý byl i torque steer.

Musím se přiznat, že jsem se v tom tempu ani příliš nesoustředil na to, jak JCW vlastně řadí, ale to je vlastně dobrá zpráva, protože pokud by v tomto ohledu byl nějaký problém, rozhodně bych si všiml…

Naopak si nešlo nevšimnout asi jediného neduhu jinak impozantního motoru s téměř okamžitými reakcemi na pohyby plynového pedálu – nafoukané turbo má určitou setrvačnost a auto tak při polevení tlaku na plyn ještě chvíli akceleruje. S tím souvisí do jisté míry i fakt, že mini nevyvedlo z klidu ani prudké ubrání plynu v zatáčce, ovšem nepochybuji, že extrémně stabilní záď auta by takovou situaci ustála i bez tohoto „cheatu“. Oproti minulé generaci JCW, které na mě působilo poněkud nervózně, nevypočitatelně a přemotorovaně, je to citelný rozdíl.

Mini John Cooper Works je bezpochyby vynikající hot-hatch. Má motor se zdrcující silou ve středním pásmu a i přesto naddimenzovaný podvozek, perfektní řízení, brzdy, ale i sedadla a pozici za volantem. Navíc do řidiče auto pumpuje emoce prostřednictvím zvukových efektů sání a výfuku. Největším nedostatkem tak paradoxně je, že je až příliš dobré. Abyste se za jeho volantem opravdu bavili, musíte se po silnicích řítit rychlostmi, které gentleman ani nenaznačuje. A to je v kategorii (kdysi) hravých subkompaktů na pováženou. Druhým problémem je, že má poněkud sebevědomou cenu.

Michal Fokt
Diskuze (1)
Avatar - TeeJay
13. 5. 2015 19:48
Paráda
Jak za starých časů na Autofunu. :-) :yes: Věřím, že to bude parádní stroj a současně rozumím té obavě z jeho dokonalosti, tenhle typ aut v sobě musí mít něco, co zasáhne srdce, určitou řekněme nedokonalost, která mu dá jiskru. Nevím, jestli všechno, co by řidičí měl dát malý HH, je opojení rychlostí v přímce a neutrhnutelný podvozek. :-|