Prohlédněte si slavné i neznámé motocykly s automobilovými motory
Historie motocyklů nabízí velmi pestrou paletu více či méně netradičních kategorií konstrukcí, z nichž bezpochyby jednu z nejvýjimečnějších tvoří skupina, kterou spojuje využití motorů vyvinutých a vyráběných původně pro použití v automobilech.
První použitelné motocykly s automobilovými motory se objevily již v první polovině dvacátého století. Většinou se ovšem jednalo o projekty, které byly poměrně rychle zapomenuty.
To se do jisté míry týká i série deseti strojů Brough Superior Austin Four, uváděných i jako BS4, za jejichž vznikem stál výrobce nejluxusnějších britských motocyklů dvacátých a třicátých let. K jejich pohonu posloužil čtyřválec Austin 7, který roztáčel dvojici těsně u sebe posazených zadních kol, takže se vlastně jednalo o tříkolku.
Mnohem více se použití automobilových motorů v motocyklech rozšířilo ve druhé polovině dvacátého století a nejednalo se pouze o vznik jednotlivých exemplářů, ale velmi často o sériovou výrobu.
Münch patří dodnes k nejpopulárnějším značkám motocyklů s automobilovými motory. Za jejím vznikem stál německý konstruktér Friedel Münch, který nejprve založil svou vlastní firmu na opravy motocyklů, následně díky svým kvalitám pracoval pro výrobce motocyklů značky Horex, kterou v roce 1960 odkoupil, protože původní firmu získal tehdejší Daimler-Benz a produkci zastavil.
Friedel Münch se pak v první polovině šedesátých let pustil do vývoje vlastního cestovního motocyklu a výsledkem se stal Münch-4 TT 1000. Tento motocykl se v roce 1966 stal zakladatelem rodiny modelů, jímž se s ohledem na jejich rozměry přezdívalo Mammut. Dárce pohonné jednotky v podobě vzduchem chlazeného řadového čtyřválce se stalo NSU TT.
Münch-4 TT 1000 byl podle dostupných údajů vyráběn pouze dva roky a vznikl v počtu 13 exemplářů. Nástupce v podobě TTS 1100 z let 1967 a 1968 má na svém kontě 30 strojů a sesterské modely TTS 1200 a TTS-E 1200 byly v letech 1968 až 1979 vyrobeny v počtu 478 motocyklů. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let byly pod značkou Horex vyrobeny údajně ještě tři stroje s přeplňovaným motorem o objemu 1,4 l.
Nejrozšířenější modely TTS 1200 a TTS-E 1200 vynikaly podobně jako jejich předchůdci svými rozměry, k nimž přidávaly za pozornost stojící dynamické schopnosti. Jejich vzduchem chlazené čtyřválce o objemu 1177 cm3 původem z automobilů značky NSU byly laděny na nejvyšší výkon 65 kW (88 k) a 74 kW (100 k). Tyto hodnoty pak umožňovaly motocyklům o hmotnosti těsně pod 300 kg dosáhnout maximální rychlosti 210 resp. až kolem 240 km/h. Kapitolu samu pro sebe měla představovat akcelerace z 0 na 100 km/h, kterou méně výkonná verze zvládla údajně za 4,9 s.
Někdejší slávu značky Münch se na počátku jednadvacátého století pokusil navázat zcela nově vyvinutý model Mammut 2000. Kapalinou chlazený dvoulitrový řadový čtyřválec se čtyřventilovou hlavou válců od společnosti Cosworth a přeplňováním disponoval nejvyšším výkonem 191 kW (260 k). Motocykl při svém představení přitahoval pozornost, ale obchodní úspěch se nekonal v letech 2001 a 2002 vzniklo jen 15 exemplářů. Důvodem byla údajně příliš vysoká cena.
VanVeen patří v současnosti k téměř zapomenutým motocyklovým značkám, ale v sedmdesátých letech dvacátého století byla situace poněkud odlišná. Za vznikem této značky stojí Holanďan Henk van Veen, který vlastnil úspěšný závodní tým silničních motocyklů a chtěl vytvořit nejexkluzivnější jednostopý stroj své doby.
Na počátku sedmdesátých let se proto pustil do vývoje motocyklu, k jehož pohonu měl sloužit motor Wankel. První prototyp s motorem značky Mazda byl veřejnosti představen v roce 1974, ale moc krásy nepobral a zákazníky nezaujal. Henk van Veen se ovšem nevzdal a ve vývoji pokračoval.
Van Veen OCR 1000 uvedený v roce 1976 se nakonec stal vyvrcholením vývoje a na rozdíl od původního prototypu působil elegantním a dynamickým dojmem zároveň. Holanďanům se povedlo vytvořit tento atraktivní stroj za využití rámu motocyklů značky Moto Guzzi ve spojení s dvoukomorovým motorem Wankel určeným pro Citroën GS Birotor.
Motocykl, jehož motor o objemu 2 x 497,5 cm3 disponoval podle propagačních materiálů značky nejvyšším výkonem 73,5 kW (100 k), se vedle svých relativně ladných linií mohl pochlubit akcelerací z 0 na 100 km/h za 3,8 s, z 0 na 200 km/h za 16 s a maximální rychlostí kolem 220 km/h. Podle dobových testů měl Van Veen OCR 1000 velmi dobře naladěný podvozek a i přes svou hmotnost kolem 300 kg vynikal svou ovladatelností.
Van Veen OCR 1000 v letech 1978 až 1981 vznikl v počtu pouhých 38 exemplářů. Za tak nízkým počtem stojí několik skutečností, od téměř ruční produkce zaměřené na vysokou kvalitu přes s ní související extrémně vysokou cenu až po ukončení výroby motorů. Těch dostala holandská značka k dispozici pouhých 50 kusů. V roce 2011 pak bylo právě za využíti zbývajících motorů postaveno ještě deset motocyklů OCR 1000 a rozprodáno sběratelům za cenu kolem 2,5 milionu korun.
BFG je francouzskou značkou, kterou na založili Louis Boccardo, Dominique Favario a Thierry Grange ve druhé polovině sedmdesátých let dvacátého století. V roce 1978 s projektem motocyklu osazeného automobilovým motorem zvítězili v soutěži vyhlášené francouzským ministerstvem průmyslu.
BFG 1300 působil v době svého vzniku relativně moderním dojmem, za což vděčil především tvarům svých kapot, ale svými jízdními vlastnostmi příliš nezaujal, za což vděčil vysoké hmotnosti naladění podvozku i charakteristice motoru, jímž byl plochý vzduchem chlazený čtyřválec o objemu 1299 cm3, který byl původně určen pro Citroën GSA.
Motocykl, který využíval vedle motoru o výkonu 48 kW (65 k) řadu dalších komponentů z produkce francouzských automobilek, se začal vyrábět v na počátku osmdesátých let, ale obchodním úspěchem se nestal.
V letech 1982 a 1983 vzniklo v závodě v La Ravoire, podílejícím se na výrobě letadel Concorde, prvních 400 exemplářů, z nichž mělo 70 zamířit do služeb francouzského ministerstva vnitra. V roce 1984 došlo k přemístění výroby do podniku MBK v Saint Quentin, ale produkce zde nebyla nijak závratná a do roku 1988 vzniklo jen 150 motocyklů.
V roce 1989 získala všechny rozpracované motocykly i sklad náhradních dílů společnost Atelier Précision, která sestavila pár dalších motocyklů a následně využívala komponenty, které měla skladem k výrobě motorek s postranními vozíky. V roce 1996 pak pozůstatky výroby i zásoby dílů odkoupil klub majitelů strojů značky BFG.
EVA z Nizozemska se pokoušela uspět koncem prvního desetiletí jednadvacátého století na trhu s cestovním endurem Track T-800CDI, jehož pohonnou jednotkou byl přeplňovaný vznětový tříválec z produkce automobilové značky Smart.
Za základ tohoto motocyklu posloužila KTM 950 Adventure, která se stala dárcem rámu a komponentů podvozku. Srdcem se stal již zmiňovaný turbodiesel, který z objemu 799 cm3 poskytoval nejvyšší výkon 33 kW (45 k) a umožňoval motocyklu údajně dosahovat spotřeby paliva kolem 2,5 l nafty na 100 km.
EVA Track T-800CDI měl být k dispozici s řadou moderních prvků výbavy od elektronického plynu, přes poloautomatickou převodovku až po ABS a na přání dodávaný hydraulický pohon předního kola. Podobně jako v případě starších projektů motocyklů poháněných automobilovým motorem i zde se negativně projevila konečná cena, která se v roce 2010 pohybovala kolem 500.000 Kč.
Amazonas je mimo jiné i značka motocyklů vyráběných v letech 1978 až 1989 v Brazílii a využívající ve druhé polovině dvacátého století téměř všudypřítomný vzduchem chlazený plochý čtyřválec značky Volkswagen.
Společnost Amazonas Motos Especiais pro své motocykly využívala motory o objemu 1,6 litru, které disponovaly výkonem kolem 36 až 44 kW (50 – 60 k). Vedle samotných čtyřválců pak z produkce značky Volkswagen využívala i čtyřstupňové manuální převodovky, což znamená, že Amazonas 1600 je jedním z mála motocyklů, které mají skutečnou zpátečku.
Mohutný stroj, jehož hmotnost se pohybovala těsně pod 400 kg, byl údajně schopen vyvinout maximální rychlost až 160 km/h, i když oficiální materiály výrobce většinou zmiňují kolem 145 km/h. V nabídce byl tento jihoamerický mastodont v několika provedení a do svého vozového parku jej zařadila i brazilská policie. Ohledně počtu vyrobených exemplářů se prameny rozcházejí od 450 do 700 kusů.
Na počátku devadesátých let dvacátého století navázaly na stroje značky Amazonas motocykly Kahena s moderně řešenou konstrukcí rámu, pojmenovanou Tecbox a stojící za relativně přijatelnou hmotností kolem 300 kg.
Tyto brazilské stroje s designem odpovídajícím motocyklové módě přelomu osmdesátých a devadesátých let byly rovněž poháněny vzduchem chlazeným plochým čtyřválcem Volkswagen o objemu 1,6 l, ale naladěným na nejvyšší výkon 48 kW (65 k). Převodovka byla i zde čtyřstupňová se zpátečkou.
Boss Hoss představuje jednu z nejslavnějších severoamerických značek motocyklů, k jejichž pohonu slouží vidlicové osmiválce. Společnost založil Monte Warne ve městě Dyersburg ve státě Tennessee v roce 1990. V současnosti má tato firma ve své nabídce dvě základní řady motocyklů, které doplňují stylové tříkolky.
Základ v nabídce motocyklů značky Boss Hoss v současnosti představuje tzv. Standard Bike, který doplňuje Super Sport Bike. V obou případech se jedná o velké cruisery, které se odlišují detaily ve vzhledu blatníků, řídítek a povrchové úpravě.
Obě provedení mohou být osazena osmiválcem z produkce koncernu General Motors, resp. jeho značky Chevrolet, poskytujícím z objemu 6,2 l výkon 327 kW (445 k) nebo z objemu 6,3 l výkon 316 kW (430 k). V obou případech je použita dvoustupňová poloautomatická převodovka se zpátečkou.
Majitelé těchto strojů pak mají na jízdu na motocyklu poněkud odlišný pohled než většina ostatních motorkářů, protože si při jízdě užívají především masivní točivý moment, který se u současných modelů pohybuje kolem 600 N.m.
Vedle pohonné jednotky mají aktuální modely značky Boss Hoss i shodnou konstrukci podvozku s rozvorem 2032 mm a celkovou délkou 2692 mm. Extrémní hodnoty produkované velkoobjemovými osmiválci pak míří na zadní kolo obuté do pneumatiky o rozměru 300/35-18.
Dodge je sice automobilkou, ale v roce 2003 ohromil celý svět konceptem čtyřkolového motocyklu Tomahawk, k jehož pohonu sloužil desetiválec o objemu 8,3 l z Dodge Viper. S pohonnou jednotkou o výkonu 380 kW (517 k) měl tento stroj údajně dosahovat rychlost přes 300 mph (480 km/h).
Studie, která zazářila na detroitském autosalonu v roce 2003, se ve stejném roce objevila také v prestižním vánočním katalogu firmy Neiman Marcus. Ručně sestavená „reprodukce“ Tomahawku však byla určena pouze pro „výstavní účely“, nebyla plně funkční a už vůbec ne na veřejných komunikacích. Cena tohoto kusu byla tehdy stanovena na 555.000 amerických dolarů.
Foto: Wheelsage.org, TopSpeed, Boss Hoss, Dodge, Archív
Škoda
Volkswagen
Cupra
Mercedes-Benz
Ford
BMW
Audi
Opel
Renault
Toyota
Mazda
Fiat