Motorka na vodu: Jak zrychlit z klidu na 256 km/h za 4 sekundy?

„Auto na vodu, teplo ze zemi, city v pilulkách,“ zpíval v 80. letech píseň o budoucnosti Dalibor Janda. Teplo ze země dnes skutečně umíme využívat. Příkladem je tzv. geotermální vyhřívání budov využívané třeba na Islandu. City v pilulkách máme také (pokud tedy za city považujete zvýšený zájem o sex). Jen to auto na vodu se pořád nedaří zkonstruovat. I když občas nějaké zprávy tiskem proběhnou.

Tohle je však něco naprosto speciálního. Na první pohled zajímavě řešená tříkolka, byť s podezřelým „sudem“ naležato na podvozku, na kterém jezdec, v tomto případě vynálezce François Gissy, při jízdě doslova leží. Tenhle chlápek z Francie dokáže s minimem investic postavit neuvěřitelné věci. Před časem svůj neobvyklý talent prokázal při stavbě raketového kola s maximální rychlostí 207 mil za hodinu, tedy 331,2 km/h.

Vodík kontra akumulátor: Proč je vodík na ústupu?

Co umí jeho nejnovější výtvor, nejlépe ukazuje přiložené video. Stroj s vynálezcem za řídítky doslova odletí. Nejlepší na celé věci ale je, že je poháněn pouze vodou. Jakým způsobem? O podrobnostech konstrukce není samozřejmě nic známo, avšak jedno je jisté, Gissy v pohonu svého super sprintujícího stroje využívá principu zákonu akce a reakce, podobně, jako reaktivní (proudové) motory letadel, případně raket. U reaktivního motoru hovoříme nikoliv o výkonu, ale tahu. Tah je síla, kterou reaktivní motor vyvíjí.

Jak by to celé mohlo fungovat? Jistě z fyziky víte, že kapaliny jsou v zásadě nestlačitelné. Jenže Francouz Gissy údajně vodu v nádrži stlačil až na hodnotu 6000 psi, což je 41,37 MPa. V přírodě se voda pod takto vysokým tlakem nachází v oceánech ve hloubce lehce přes 4000 metrů. Jde o takzvaný hydrostatický tlak. V takové hloubce spočívá na dně třeba Titanic. Když jej v 70. letech na dně Atlantiku zkoumal tým Dr. Ballarda, potřebovali k tomu speciální miniponorku Alvin, která tak vysokému tlaku dokázala odolat.

Jenže když jsou kapaliny nestlačitelné, tak jak mohl vodu sympatický Francouz takto stlačit? V diskusi pod svým videem sám mluví o využití kompresoru. Ten navíc jistě nestlačoval vodu v kapalném stavu, ale v plynném, neboť v tomto již stlačitelná je. Do plynného skupenství se voda mohla dostat jejím zahříváním.

TEST Poprvé za volantem vodíkové Toyoty Mirai. Je tohle budoucnost?

Do válce tak kompresor stlačoval sice vodu, ale jistě už v plynném skupenství. Po dosažení udávaného tlaku 41,37 MPa stačilo otevřít v zadní části nádoby ventil a prudký únik páry vytvořil tah, který tříkolku nemilosrdně urychlil.

Samozřejmě může to celé být i jinak. Jak přesně, se pochopitelně nikde nedočtete. Jde o „know-how“ autora, technicky velice nadaného Francouze Françoise Gissyho.