Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

TEST Nissan GT-R 2017: Jízdní dojmy ze Spa-Francorchamps

Michal Fokt
Diskuze (26)
Na zmoklém obávaném oldschoolovém belgickém okruhu s jedním z nejrychlejších aut na planetě? Jak tohle může dopadnout…

Miluju německé dálnice. Tam, kde je neomezená rychlost (a že úseků postupně ubývá), je ucpáno a ploužím se devadesátkou a jakmile se doprava rozptýlí, objeví se omezení na 120. A dneska to fakt nepotěší, protože je naprosto jasné, že můj osobáček 328 km/h s 911 Turbo Cabrio nepadne, i když by mohl. Sedím totiž právě za volantem nejnovější verze Nissanu GT-R (MY2017) a ženu (no, ženu…) si to z Düsseldorfu hádejte kam – na asi druhý nejslavnější okruh na světě nebo minimálně v Evropě – Spa-Francorchamps.

Vzhledem k hustotě dopravy mám dost času přemýšlet o tom, jestli byla předpověď počasí správná a ve Spa bude, jak je dobrým zvykem, pršet. Černé myšlenky pak umocňuje pohled doprava, kde se na horizontu opravdu začíná slušně mračit. Ale zatím je sucho a tak není od věci si auto trošku osahat, alespoň v rámci toho, co umožňuje jízda rovně.

Nissan se chlubí velkou spoustou inovací, tentokrát ale nikoli s cílem urvat zpátky rekord na Ringu, ale udělat GT-R… použitelnější. Asi nemá cenu na tomto místě opakovat, co víme z dřívějška, tak se věnujme spíše řízení. Nelze ovšem nezmínit rozdíl, který na mě před chvílí čekal po otevření dveří. Ohavné plasty jsou (až na čestné výjimky na středovém panelu a před volantem) pryč a kam oko dohlédne, je kůže, popřípadě koženka a kde není, nacházím karbonový dekor.

nissan jizdnidojmy sportovni kupe supersport nissan jizdnidojmy sportovni kupe supersport

Za dvouose stavitelným volantem se najde perfektní posaz, nelíbí se mi ale sedadla. Jsou sice lepší, než bývala, ale stejně – opěradla jsou úzká a bočnice mi neobejmou celý trup, ale končí zhruba v polovině toho, co bych potřeboval. To je nějaký podivný kolorit superaut, stejně nanicovatě se cítím i sedadlech Ferrari, Lamba a Porsche. Nechápu – kdejaký hot-hatch má lepší…

Jinak ale stěží nacházím něco, co by mě vadilo. Motor je překvapivě dobře odhlučněný a slušně je na tom GT-R i co se týče aerodynamického hluku a izolace kol, Nissan si pomáhá mimo jiné i systémem aktivního potlačování hluku ANC. Se spolujezdcem se tak mohu bavit bez nutnosti zvyšovat hlas a říkám si, že vylepšení opravdu funguje a GT-R už lze považovat za plnohodnotné gétéčko. Jen kdyby se na kvalitní německé silnici tak nenatřásalo, ve vysokých rychlostech působí trošku toporně a nestabilně…

Problém GT-R byl od začátku v tom, že Nissan vlastně nevěděl, co vlastně chce vyvinout. Na granturismo bylo příliš hlučné a na supersport zase poněkud těžkopádné. Postupem času se zapracovalo spíš na těch jízdních schopnostech a auto jsem tak řadil spíše mezi supersporty, mimořádně schopné na okruhu, ale nepříliš použitelné v běžném životě.

To pérování mi vadí, má jít o standardní mód. Naštěstí je tu jeden z trojice ovladačů, jenž má v horní poloze písmeno R a ve spodní Comfort. Stlačením dolů se nápis rozsvítí a dostavuje se kýžený efekt – natřásání se výrazně omezuje, auto o poznání zvláční a objevuje se jistá plavnost. Řekl bych, že je v tomto režimu o chloupek uvolněnější, než 911 Turbo, ale je to spíše hrubý odhad. Jinými slovy – šasi by mohlo být i poddajnější, nevím, co by GT-R řeklo na naší D1, ale naladění je rozhodně snesitelné. Ano, v rychlostech kolem 200 km/h po všech stránkách dokazuje, že je připraveno na Velké Cestování. A to se počítá, že je rychlé, už totiž dokázalo dříve.

Stejně ale další věc, která potěší, je monstrózní síla motoru. Že někde ucítíte těch skoro 1800 kg? Ani náhodou… Auto má takovou sílu, že si na dálnici vystačí se šestkou, víceméně lhostejno, jakou rychlostí právě jedu. Stačí jen chviličku počkat, než se roztočí turbo a auto drtivě zrychluje, i když pochopitelně čím vyšší otáčky, tím lépe, při 130 má motor zhruba 3000/min. To se hodí, když jedete na pohodu, jenže je všeho nejlepší je si za tím troubou, co jede už pět minut v levém pruhu osmdesát, podřadit tak o tři kvalty níž a v okamžiku, kdy se uráčí doprava, zadupnout plyn do podlahy. Ozve se něco naprosto neskutečného - zvuk tornáda, nasávajícího sršní hnízdo, zkombinovaný s pilkou na železo, krájející kalený hřebík a auto vyrazí vpřed jak vystřelené z praku. Mám pro to jistou teorii – motor musí z prostoru před autem vysávat vzduch takovým tempem, že se před čumákem vytváří podtlak, umožňující autu lépe si prorážet cestu. ;-) Zrychlení skoro 600koňového auta ze stovky na 200+ je naprosto brutální.

Ostatně brzdy stejně tak. Při deceleraci se destičky zahryznou do kotoučů s takovou razancí, že ani v této situaci nemám pocit, že řídím těžkotonážní monstrum. Účinek je famózní, přitom je dobře dávkovatelný a nástup měkký a plynulý, jak se na gétéčko sluší. Auto se zdá být klidné a stabilní. Ale to zjistím na okruhu, na okno dopadají první kapky a oblohu v dálce prořízl blesk…

Sjíždím z dálnice na proslulé úzké a klikaté okresky Eifelu. Drobně prší, což je ideální situace pro vznik exkluzivního „oslizla“, které zajistí kombinace vody a ještě nespláchnutého prachu. Jestli začíná jít do tuhého? Respekt je rozhodně namístě, ale z dvojice Fokt a GT-R má nahnáno očividně jen ten prvně jmenovaný.

nissan jizdnidojmy sportovni kupe supersport nissan jizdnidojmy sportovni kupe supersport

Začíná se totiž potvrzovat to, co jsem si myslel už na dálnici. Řízení GT-R je po mechanické stránce naprosto v pořádku – lehká, opravdu lehká apatie kolem přímého směru je spíše výhodou, než nedostatkem, zejména při rychlé jízdě, převod je příjemně strmý, posilovač řízení dobře vyvážený a přirozený, ale zcela postrádá zpětnou vazbu. Současně si tuhý podvozek, fungující víceméně bez náklonů, nechává dost informací pro sebe a výsledkem je, že vlastně nevím, co se vlastně pod koly děje.

Jenže ať už se tam děje cokoli, funguje to. Před zatáčkou ostře na brzdy, nájezd do oblouku s respektem k adhezním podmínkám a váze auta a jakmile se zatáčka začne otvírat, pomalu, ale důrazně sešlápnout plyn. Šestiválec zahučí a okamžitě mě katapultuje na rychlost, o které by němečtí policajti rozhodně neslyšeli rádi. Cvaknu pádlem vyšší kvalt, motor se krátce nadechne a nissan pekelným tempem sežere další rovinku. Předjíždění? Snad s ničím jiným, co jsem doposud řídil, se nepředjíždělo snadněji, pomalejší auta spíš přeskakuji, než objíždím. Nejedu rozhodně pomalu, vlastně dost pochybuji o tom, že bych s nějakým jiným autem v těchto podmínkách jel rychleji, na druhou stranu si nechávám určitou rezervu, je ovšem naprosto zřejmé, že GT-R zívá nudou a počítá patníky.

Ať je zatáčka sebezakroucenější nebo sebeutaženější, GT-R to dává s prstem v nose, vůbec nechápu, kam se poděla ta váha a nemám ani pocit nedotáčivosti, jako při svezení z předešlou verzí na Silverstone. Osměluji se čím dál víc, stabilizaci sice nechávám i nadále ve střehu, ale jdu na výjezdech na plyn dříve a důrazněji. V tu chvíli jako by auto přitlačilo čumák k asfaltu a cítím, jak se začíná o slovo hlásit lehkými náznaky zadní náprava. Tohle je přesně ten moment, kdy je ideální jít od toho, jsem právě na nejlepší cestě se někde zrakvit. Značky na(ne)štěstí nekompromisně zmenšují čísla, nacházející se vedle nápisů Spa-Francorchamps. Okreskové intermezzo končí, jsme na místě, Godzilla-san.

nissan jizdnidojmy sportovni kupe supersport nissan jizdnidojmy sportovni kupe supersport

Vypadá to slibně, mrholení téměř ustalo. Zahodil jsem GT-R na parkovišti před hotelem a jdu se pár desítek metrů podívat, co je původcem povědomého zvuku. Vjezdová brána ústí do známé zatáčky La Source a voda nevoda si to na ní dává několik aut; ve vodní mlze si všímám pár devetsetjedenáctek a Méganů RS. Prima, neprší a tihle nám alespoň vysuší stopu, bude to dobré. Jenže když o pár desítek minut později vylezu ze sprchy, za oknem leje jako z konve. Tohle se může stát jenom mně – japonský supersport ve Spa a místo ostrého testu budeme kroužit.

„Máte dneska neuvěřitelné štěstí“, dí šéf závodnické školy na briefingu před jízdou, “máte možnost vyzkoušet slavný okruh ve vší jeho syrovosti na vodě a k dispozici pravděpodobně nejlepší auto na světě, které v těchto podmínkách může obstát“. No nevím, ale co naděláme. Každopádně program je jasný. Tři kola za volantem v doprovodu chůvy, krátká pauza, další tři kola a nakonec prohození sedadel s instruktorem.

Je super, že Nissan myslel na to, že by v GT-R mohl normálně vzrostlý člověk občas sedět i v helmě, se svými 183 cm se pod strop vejdu tak akorát. Takže volič pěkně na manuál, na displej měřáky teplot a tlaku a jdeme na to.

Na trať vjíždím ve vrcholu zatáčky La Source a rozjíždím se dolů z kopečka a proti mně se v protisvahu blíží šikana, na jejímž konci je legendární zatáčka Eau Rouge. Motor hučí a já instruktora v helmě dost špatně slyším. Cože? Brzdy? Kdy? Teď? Nemám šanci, brzdím odhadem (až teprve při jeho jízdě zjišťuji, že můj brzdný bod byl zhruba stejný. Trošku se bojím mokrých obrubníků, šikanu tedy beru trošku zeširoka. „Za apexem vlevo“, napůl tuším ze sedadla spolujezdce. A opravdu, byl jsem málo vlevo a rázem se za horizontem ocitám uprostřed Eau Rouge.

Následuje dlouhá rovinka lehce doprava, končící moc pěknou šikanou Les Combes, dá se projet na trojku a já zkouším obrubníky. Prima, kloužou o dost méně, než jsem se bál. Zhruba ve stejnou chvíli zjišťuji, že při čisté a plynulé jízdě vlastně vůbec nemám pocit, že bych jel na mokru, pohon všech kol si dělá svoje a já prostě jen točím volantem, šlapu na plyn a brzdím. Následuje zatáčka Rivage. Ne že by byla nebezpečná, ale téměř celá se jede prostředkem, utahuje až na samém konci oblouku a to mi vůbec nesedí.

Další zatáčku vlevo krásně trefuji a plynulé přišlápnutí plynu v pravý čas mě efektním způsobem vystřelí na následující krátkou rovinku. Přichází zatáčka Pouhon, ani tady jsem za celých šest kol nedokázal trefit stopu přesně, je totiž třeba se vyvézt na vnějšek a v pravý okamžik zase zpět na vnitřek, jak jsem později viděl, dá se to celé projet na jedno natočení volantu. Budu na sobě ještě muset zamakat…

Fagnes se mi do paměti ničím nezaryla, jen vím, že před ní stačí lehce ťuknout do brzdy, ovšem přede mnou je rovinka s extrémně rychlou zatáčkou Blanchimont, z níž mám na mokru opravdu respekt a dávám si na jistotu trošku brzd. Ty jsou ostatně hodně potřeba na konci rovinky, kde je šikana, vyžadující druhý rychlostní stupeň a už jsem na krátké cílovce. Ale Spa má ještě jedno překvapení, La Source s téměř 180stupňovou otočkou je také docela náročná na stopu. Prima, tak přitlačíme na pilu!

Za apexem dávám na dvojku plný plyn, motor zahučí a ručička otáčkoměru se podívá až chloupek za sedmitisícovou hranici, přičemž od 5500/min má šestiválec nádhernou gradaci výkonu. Cvaknutí pádlem, kvalt se změní okamžitě, ale poměrně měkce, nikoli razantně a okázale jako u dvouspojek Porsche nebo Ferrari. Už ani nevím, jakou rychlost tam mám, když jdu na brzdy. Každopádně začínám zatáčet dle rady už na úrovni budky komisaře, beru to přes obrubník vlevo a hned tvrdě vpravo na protější obrubník a následně už točím vlevo k Eau Rouge. Točím, točím, když tu náhle přede mnou asfalt mizí! Horizont přichází náhle a já jedu několik okamžiků naslepo – tak tohle je ta proslulá Eau Rouge! Je to naprosto fascinující pocit… a já v ní byl zase zbytečně široký. Ovšem následující rovinka je šancí pořádně přišlápnout plyn.

nissan jizdnidojmy sportovni kupe supersport nissan jizdnidojmy sportovni kupe supersport

Mokro nemokro, GT-R zrychluje jako šílené a bez náznaku neklidu. „Pozor na bílou čáru!“, slyším od vedle – a opravdu, cítím, jak na barvě každé jednotlivé kolo proklouzne. Protože v tu chvíli mám už volant lehce natočený, kdoví, co by se stalo, kdybych řídil nějakou zadokolku. Nejspíš nic, ale je to docela adrenalin.

Divím se, že instruktor vedle mě má kamennou tvář, na konci rovinky máme zhruba 200 km/h a únikové zóny de facto žádné. Musí mít nervy minimálně z karbonu. Brzdím trochu později a tvrdě, auto se trošku vlní, jak spíná ABS za asistence EBD, ale důležité je nevšímat si toho a držet volant rovně.

Les Combes se mi líbí, Rivage jsem zase najel a projel blbě a na výjezdu navíc dal plyn moc brzo. Auto okamžitě nastoupilo do přetáčivého smyku, dávám kontra a o zlomek vteřiny později přichází na pomoc stabilizace. Vůbec poprvé – na mokrém okruhu, v ostrém tempu s 600koňovou bestií!

Pouhon mi vychází docela dobře a na výjezdu si opět užíváme plné akcelerace gétéerka. Do Fagnes trošku přibrzdím a už je tu rovinka s Blanchimontem. Rychlost a stabilita auta je neuvěřitelná a pocit jistoty získávám i já. Do zatáčky už nepřibrzďuji, jen trošku povolím plyn, trošku důrazněji zatočím s lehkou obavou o nedotáčivost, ale zbytečnou, nissan si ani nevšiml.

V La Source mám stále rezervy, ale nebudu vás unavovat popisem dalšího kola, nic zásadního se neudálo a já mířím do boxů, rozhodnutý ve druhé sérii jízd trošku přitlačit. Ta nastala velmi brzy a už se zase ženu na volant. Jenže teprve když přitlačím, zjišťuji, že zdánlivě na učení lehké Spa zase tak snadné nebude.

V Eau Rouge bych stále mohl být ještě více vlevo a když jdu tvrdě na brzdy, auto zpomaluje tak efektivně, že dosavadní brake points jsou na nic, takže do Les Combes vjíždím skoro krokem. Současně cítím, že není třeba se bát nedotáčivosti, byl jsem zbytečně opatrný, mohu, ba dokonce musím se trochu opřít o vnější přední kolo, v tu chvíli si teprve auto lehce zaklekne a já začínám i na vodě cítit, jak si se mnou japonské, elektronikou nabité šasi povídá.

Na výjezdu schválně přidávám plyn dříve a zkouším, jak se s tím počítač vyrovná, ale stejně kontruji, to je prostě podvědomá reakce. V Pouhonu zkouším další čuňačinku – do druhé poloviny jedu více zeširoka a zkouším to tam narvat nedotáčivě. V tu chvíli už cítím, že GT-R není zrovna pírko, ale o okamžik později už auto ví, že je něco špatně a co konkrétně to je a se špetkou neochoty se rovná. Už zbývá vyzkoušet jen poslední věc – do Fagnes vletím rychleji a s natočenými předními koly šlápnu na brzdu.

GT-R se začne přetáčet, ale stabilizace zase ví, co má dělat. Nissan se trochu zavlní, být elektronika v módu R, asi bych předvedl aplaudujícím tribunám efektní drift a opět vrací auto do směru, požadovaného volantem. Na cílovce si ještě dám sérií prokluzů na startovním roštu. Zbylá dvě kola uběhla hrozně rychle a já doteď nevycházím z úžasu nad tím, co GT-R za těchto podmínek dokáže. Jeho výkonům na Severní smyčce Nürburgringu se už nedivím ani v nejmenším a musím dát za pravdu tomu, co zaznělo na briefingu – snad poprvé v životě jsem opravdu rád, že mi na prezentaci pršelo…

Po absolvování 12 kol v podání dvou novinářů pro mě má GT-R ještě jedno překvapení – prázdnou nádrž. Po ujetí necelých 90 km!!! Kolik by asi zvládlo na suchu? Ke GT-R tedy doporučuji pořídit i vlastní ropné pole…

Asi si umíte představit, že druhý den cestou zpět do Düsseldorfu bylo třeba využít získané zkušenosti a cesta byla ještě svižnější, tentokráte už ale s vědomím, že jsme stále na hony vzdálení nějaké krizové situaci. Jak se postupně obloha protrhává, přemýšlím, že v Nissanu opravdu nejsou žádné trubky, které prodělaly na hurá akci se superautem gatě a teď se jen snaží ho udržet jakž-takž konkurenceschopné. Když vezmeme v úvahu, že předchozí Skyline GT-R vlastně tři generace vycházelo z podobného základu a aktuální GT-R už vlastně končí druhý cyklus běžného auta, je to naopak geniální nápad.

Tak jako Honda před lety patnáct roků piplala k dokonalosti NSX, stejným způsobem teď Nissan už devátým rokem hýčká GT-R a dotáhl ho už téměř k dokonalosti. Ještě předešlá verze mi na Silverstone přišla trošku těžkopádná a nedotáčivá, MY2017 ji ale jízdními schopnostmi posunul o kus blíže variantě Nismo, přičemž současně dramaticky zlepšil kvalitu jízdy a celkový komfort jízdy. Z auta, které nebylo ani GT, ani supersport, je špičkové Gran Turismo se schopnostmi supersportu. Když si vzpomenu, že jsem nedávno psal, že tohle auto s MY2017 vyměkne, tak to abych si teď (ne)jednu vrazil. :) Určitě seženete gétéčkovatější gétéčka, ale žádné z nich vás na okruhu ani jinde tak děsivě efektivně nepovozí a majitelé třikrát dražších superaut se budou raději držet v povzdálí. A to je to, co dělá Nissan GT-R jedinečným. Čert vem sedadla, nechal bych si udělat zakázková… Jestli tedy hledíte k ohlášené hybridní budoucnosti GT-R s nejistotou, bez váhání kupte tohle, ještě pár let prý v nabídce vydrží.

Michal Fokt
Diskuze (26)
Avatar - iudex
13. 6. 2016 08:43
Pochvala (autora i auta)
Pochvala autorovi za pekný test, konečne viac ako párriadkový text, na rozdiel od mojita som si ho prečítal celý a s chuťou.
Oceňujem hlbší ponor a skúmanie vlastností auta, takto sa mi to páči, žiadna (na ACZ bohužiaľ dosť častá) povrchnosť. Takže dnes (z mojej strany pomerne výnimočný a o to zaslúženejší) palec hore autorovi. :-)
K autu samotnému mám taký ambivalentý vzťah: tiež sa mi extra nepáči (čo by športové auto malo), ale na druhej strane bez výhrad uznávam jeho schopnosti, nemal som to šťastie ho šoférovať, ale na okruhu som ho stretol viackrát a videl tie šialené rýchlosti, v akých zvláda zákruty; tiež je mi sympatický ten poctivý prístup výrobcu s neustálym zdokonaľovaním a v neposlednom rade value for money, keď za cenu bežnej 911 ponúka dynamiku 911 Turbo (a ako sa z textu zdá, aj jeho univerzálnosť).
Takže tiež bravo GT-R!
:yes:
Avatar - Mojito (s Feferonkou)(RSKa)
Re: Test Godzilly
M-Fokt - jezdil jsem první generací, nepřipadalo mi přehnaně tvdé, samozřejmě při měkčím nastavení podvozku, navíc, co pro někoho může připadat tvrdé, je pro jiného měkké ;-)
Avatar - Mojito (s Feferonkou)(RSKa)
Re: Test Godzilly
Asi mi tam chyběl ten spád, ale uznávám, že Spa je legenda a nedá se okecat dvěma větami ;-)
Avatar - AUDIRS6
12. 6. 2016 14:25
Re: Hmm...
Miso, ale ja hovorim fakt o tych mechanickych: Torsen, Kronenrad.
Tie totiz svoju svornost menia fakt mechanicky. Ich elektronicke uzamknutie je mozne len do rychlosti 40 kmh, potom uz pracuje ich mechanicka svornost, ktoru viem "citat".
No a vdaka tomu viem, ako sa to dane auto zachova zakazdym podla toho, ako som s nim zžitý / vytrenovany. Elektronika tieto 2 neriadi. Precitaj si clanok od T. Dusila, alebo ja neviem..., ale to co popisujes maju vozy, ktore pouzivaju diferencialy inej konstrukcie, a ich svornost fakt riadi elektronika. O tych ale ja nepisem.
Zadny Audi-SportDiferencial ma zase pomerne jednoduchy "algoritmus", kde v momente natocenia volantu vie hned, ktore koleso je vonkajsie a "prepne" v nom na neho rychlejsi prevod. A tiez ma svoju vlastnu svornost. Takze aj tu som v klude.

Elektronikou obchadzat mechaniku sa snazia skor ti "lacnejsi". Ale to by si mal vediet. ;-)
Avatar - Michal Fokt
12. 6. 2016 14:14
Re: Hmm...
Souhlas :-)

Jen k tomu závěru - i ty tři diferenciály už dneska mají elektronické řízení a reagují na aktuální situaci. Doba, kdy to bylo natvrdo 50:50 nebo 60:40/40:60 už je také dávno pryč. Možná bychom se divili, kdybychom si sestavili seznam aut, které mají na podvozku nějakou tu elektroniku (vyjma ESP). Můžeme více věřit "mechaničtějšímu" technickému řešení, ale nejsem si jistý, jestli to nebude placebo. ;-)