Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Porsche 911 GT1 číslo 104: Německá bestie může do provozu a je na prodej

Aleš Dragoun
Diskuze (0)
Kategorie GT1 dominovala vytrvalostním závodům ve druhé polovině 90. let minulého věku. Nejúspěšnějšími automobilkami byly Mercedes-Benz a Porsche. Jedna placatá 911 je teď ke koupi.

Kategorie GT1 nahradila monstra skupiny C po zániku vytrvalostního MS, pravidla platila pro léta 1995-1997. Přilákala malé, ale i větší výrobce včetně těch skutečně velkých a Porsche, symbol vytrvalostních závodů, u toho pochopitelně nemohlo chybět.

Mix prototypu a 911

911 GT1 patří do generace 993, i když toho s výchozím modelem neměla moc společného, vlastně jen světla a zčásti i palubní desku. Spíše vychází ze starší 962. Čtyřventilový plochý šestiválec DOHC 3,16 l chladila kapalina a nikoli vzduch. Přeplňovala jej dvě turba a nacházel se před zadní nápravou, tedy uprostřed, ne až vzadu. V závodní verzi dával maximálně 441 kW (600 koní) a byl spojen se šestistupňovou převodovkou. V Le Mans se auta dostala na 330 km/h.

Zuffenhausen postavil předpisovou pětadvacítku „Straßenversion“ včetně evoluce s prvky 996. Plnokrevník, kterého nyní prodává dealerství Marka Donaldsona v britském Hampshire, však původně také závodil. Jedná se o jeden z pěti vozů, které německá automobilka dodala v březnu 1997 na testování italského Mugella, konkrétně ten s číslem podvozku 104. Původním zákazníkem byl stockholmský tým Julius Racing Carla Roselblada. Dle dohody jej ovšem nasazoval slavný Kremer, kromě Rosenblada a Christopha Bouchuta si jej vyzkoušel veterán Klaus Ludwig. Auto stálo nové přes 1,5 milionu marek. Bez daně!

Třetí v Daytoně

Debutovalo v dubnu téhož roku na Hockenheimringu, v závodě šampionátu FIA GT, kde dojelo osmé a v červnu stálo na startu vytrvalostního závodu na Circuit de la Sarthe: slavné vyčerpávající čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans. Tam neslo startovní číslo 30 a opět barvy Kremerova týmu. Jela s ním trojice Christophe Bouchut/Andy Evans/Bertrand Gachot, ale po 207 kolech odpadla pro potíže s motorem. Agregát byl vyměněn pro následující klání na Nürburgringu o dva týdny později, kde vůz cílem projel jako devátý, v sezóně 1997 absolvoval celkem sedm závodů.

Největšího úspěchu ale dosáhl v prestižních 24 hodinách Daytony 1998, tam v rukách Bouchuta a Rosenblada a v kabátku francouzské stáje Larbre Compétition dorazil pod šachovnicovou vlajku jako třetí absolutně! Spolu s nimi na něm dodnes najdeme i jmenovky Patrice Goueslarda a Andrého Ahrlého, kteří se v posádce také střídali a spolu s výše zmíněnými muži vystoupili na nejnižší stupínek vítězů. Pak se vůz přesunul do Británie, v místním mistrovství GT střídal týmy i piloty (z těch známějších jej vodil John Nielsen a esa „cesťáků“ BTCC David Leslie a Matt Neal), ale v roce 1998 jednou vyhrál, v další sezóně byl taktéž jednou druhý.

Silniční přestavba

Poté už nemohl legálně závodit a zmizel v garáži. V polovině minulé dekády se vrátil do Švédska k Rosenbladovi, který jej zrepasoval včetně motoru, o návratu nejslavnější podoby včetně startovního čísla 00, log FAT Turbo - Express a amerického zastoupení Brumos Porsche bylo rozhodnuto v roce 2010. Pak jej koupil švýcarský sběratel. Monstrum je ovšem nyní registrováno znovu na Ostrovech, na začátku minulého roku se přesunulo právě k Donaldsonovi. Tam se zrodil poměrně bláznivý nápad a firma pověřila Alda Ritiho z Riverside Performance Engineering, aby jej zkonvertoval pro použití na silnici. Změn provedl hodně, volant vlevo mu však zůstal.

Dva ventilátory pro chlazení motoru s termostatickou i manuální regulací pocházejí ze silniční verze. Agregát posílila elektronika Motec a turba bez pro FIA GT předepsaných restriktorů, šestiválec je tedy určitě silnější. Změny se odehrály také na palivovém systému a hlavně podvozku. Ten dostal tlumiče Bilstein a měkčí pružiny, aby auto snášelo i nějaké ty nerovnosti veřejných komunikací, nikoli jen hladký asfalt okruhů.

Originální brzdy z uhlíkových kompozitů nahradily ocelové kotouče s repasovanými třmeny. Sada lesklých kol BBS je obuta do pneumatik Michelin Pilot Sport. Aby šlo devětsetjedenáctku skutečně provozovat na běžných komunikacích, musela dostat klasickou ruční brzdu a nehomologované výfukové potrubí vystřídala zakázková ručně vyrobená jednotka opatřená uvnitř katalyzátory.

Pro dva

911 GT1 samozřejmě není autem pro každodenní provoz, předním kolům zůstal závodní rejd, není kam si odložit zavazadla a o situaci za vozem informují pouze vnější zpětná zrcátka. U supermarketu vzbudíte určitě pozornost, ale na nákup si vezměte přece jen něco praktičtějšího. Nabízený kousek má posuvná okna a uzamykatelná víčka nádrže. Kokpitu zůstala ochranná klec i závodní strohost, sedačky Recaro s pásy Willans jsou tu dvě, také pro případného spolujezdce či spolujezdkyni. Nahrazené díly ovšem existují a k vozu je současný vlastník dodá, kdyby jej chtěl někdo předělat zpátky na čistě okruhové použití, třeba při track days.

Nechybí ani kompletní dokumentace včetně kopií korespondence s továrnou během první závodní sezóny. Poslední inspekci vozu dělal v roce 2014, tedy ještě před přestavbou bývalý závodník Jürgen Barth. Prodejce požadovanou cenu nezveřejnil, určitě ji však sdělí zájemci na požádání. O tom, že tahle vzácná 993 s prvky 962 přijde na desítky milionů korun, však netřeba pochybovat. Šasi číslo 104 má navíc bohatou závodní historii...

Aleš Dragoun
Diskuze (0)