Rozhovor s Petrem Čtvrtníčkem: Policajti nejsou hlupáci

Na velké rychlosti si Petr Čtvrtníček nepotrpí, protože tvrdí, že není kumšt jezdit rychle a rovně. Rád si řízení užívá a nedělá mu problém občas se jen tak povozit ve svých miláčcích.

Vzpomenete si na řidičské začátky?

Pocházím z Řeže u Prahy, kde mi naši půjčovali rodinnou tisícovku. Jezdil jsem s ní na zastávku k vlaku a později si občas troufl i sám do Prahy.

Spočítal byste automobily, které jste dosud vlastnil?

Nedávno jsem si dělal přehled a došel k číslu pětadvacet. Teď už jsem hezkých několik let věrný subaru a Focusu RS, který je starý deset dvanáct let.

Proč právě tyhle vozy?

Subaru Impreza je ikona sama o sobě, navíc podpořená úspěchy v rallye. Focus RS byl stavěný pro homologaci do soutěžního mistrovství světa i v tehdejších továrních barvách týmu Ford v počtu 4500 kusů. Tuším, že v Česku jich je v současné době jen několik.

Jak se vám ho podařilo získat?

Dlouho jsem se o něj pokoušel. Když už to vypadalo, že mám smůlu, kamarád mi ho přivezl ze Švýcarska. Auto mělo málo najeto, protože s tím lidé nejezdí pro rohlíky. I když já si pro ně tímhle krasavcem klidně zajedu a manželka s ním vozila holku do školky.

Mělo pořizování těchto aut nějakou souvislost s tím, že máte rád rallye?

Automobilovým soutěžím fandím odjakživa, ještě než jsem se poznal s českým závodníkem Vojtou Štajfem. Byl to on, kdo mi nabídl, abych s ním jel v prosinci 2007 Pražský rallyesprint. A později jsme si to ještě dvakrát zopakovali.

Nebál jste se?

Když sedíte vedle člověka, který to s volantem umí, a začnete mu důvěřovat, zmizí pocit strachu a dostaví se adrenalin. I když letíte skoro dvě stě těsně kolem stromů, jízdu si užíváte.

Vyjmenoval byste další skvosty, které vám patřily?

Alfa 1750 GTV po zpěvákovi Petru Spáleném. Dával jsem tohle autíčko dohromady tři roky a pak s ním všude jezdil. Srdcové zastánce téhle značky to pohoršovalo a vyčítali mi, jak s takovým vozem můžu jezdit. Odpovídal jsem jim: K čemu by mi asi bylo, kdybych s ním nejezdil. Navíc jsem se v něm jako mladý kluk samozřejmě rád ukazoval před holkami.

A tím výčet čtyřkolových zázraků končí?

Rád bych připomněl ještě Fiat 124 Sport Coupé z roku 1974. Nezapomínám ani na Fiat Spider, který jsem restauroval, ale nedodělal. Našli se totiž lidé, kteří nabídli pětinásobek toho, co přestavba stála. Řekl jsem si proč ne a auto šlo do světa.

Co od vozu vyžadujete jako samozřejmost?

Musí mít duši, být trochu kamarád, sportovec a nějakým způsobem zajímavé. Nikdy jsem si nepotrpěl na konfekci, přestože jsem se takovým typům

jako svého času unu nebo Mazdě 626 nevyhnul.

Jste šofér labužník, nebo pouze konzument?

Řídím rád, někdy dokonce hodně rád. Když se mi chce, musím jet třeba jen tři ulice k divadlu. Ale také si ráno vytáhnu svého modrého draka (Subaru Impreza STi) a proháním se kolem Strahova.

Máte nějakou automobilovou historku z natáčení?

Jednu, která opravdu stála za to. Ve filmu Doblba! jsem měl vyjet efektně z podzemní garáže. Jenomže já si po třech zkouškách zatáhl během pauzy ruční brzdu a zapomněl na to. Když se rozjela kamera, auto se mi postavilo na předek a já urazil o sloup celý předek mégane.

Jak to dopadlo?

Samozřejmě jsem to dohrál. Vylezl jsem z auta, kopal do něj i do nárazníku. Kameraman Petr Hojda si pochvaloval pěkný záběr, ale režisér a producent v jedné osobě Petr Vachler řval, jaká vznikla škoda. Záběr ve filmu nakonec zůstal, ale nechali mě v garážích čekat tři hodiny, než přijeli policajti sepsat protokol pro pojišťovnu.

Když je řeč o příslušnících, jaký k nim máte vztah?

Zachovávám respekt. Vždyť to nejsou hlupáci, jak často rádi vyprávíme v anekdotách. A kdo z nás si umí představit, jak by se choval, kdyby musel

dělat jejich práci?

Kolik jste jel v autě nejvíce?

Z STi jsem vytáhl 240 km/h. Ale to bylo výjimečně, protože podle mého názoru není problém jezdit rovně a rychle. Kumšt řidiče spočívá v něčem

jiném.

V čem?

Zvládnout výjezdy ze zatáček. V takovém pravoúhlém vinglu poznáte, k čemu vám poslouží silné auto, navíc s pohonem 4x4.

Takže nejezdíte moc rychle?

Vždyť na to nemám ruce a jako řidič znám své limity. Stane se ovšem, že se nabídne rychlá a přehledná zatáčka, tak si ji vychutnám. Ale to bývá

výjimečně.

Co se vám na současném provozu na českých silnicích (ne)líbí?

Když projedete autem Indii nebo Bangladéš, začnete milovat způsob, jakým se jezdí u nás. Člověk by se měl přizpůsobit tomu, kde žije. Ano, občas

si zanadávám, ale rozhodně nemám pocit, že bych se měl věšet.

Jste řidič, který musí řídit, nebo se také nechává vozit?

Rád sedím za volantem, ale někdy bývá pohodlné nechat se odvézt na natáčení. Myslím, že člověk snadno pozná, zda řidiči může věřit. Stačí se podívat, jak si posune sedačku, sáhne na šaltpáku nebo chytí volant. To už víte, s kým máte čest.

Může se herec za volantem učit nebo si opakovat texty?

Řízení musíte mít zažité a nepřemýšlet o něm, jinak jste do deseti minut mrtvý. Takže pokud je to nutné, určitě to jde. Účinkuji nyní v Letních shakespearovských slavnostech. Svou roli jsem si namluvil jako divadelní hru a v autě si ji pouštím neustále dokola.

Existuje něco, co by se dalo nazvat jako řidičský sen?

Nemám žádné přehnané představy o nějakých supersportovních vozech. Rád bych si pořídil britskou klasiku Triumph TR4. Kdo viděl film Tichá dohoda, určitě mě pochopí.

Petr Čtvrtníček

• Narozen: 5. 4. 1964
• Studium: Střední uměleckoprůmyslová škola
• Povolání: herec a reklamní režisér
• Stav: ženatý, dcera
• Televize: Česká soda (1993)
• Film: Kouř (1991), Pastu, pasti, pastičky (1998), Česká soda, Eliška má ráda divočinu (1999), Mazaný Filip (2003), Čert ví proč (2003), Doblba! (2005), Kráska v nesnázích (2006), Experti (2006), Rafťáci (2006), Obsluhoval jsem anglického krále (2006), Poslední plavky (2007), František je děvkař (2007)

Foto: Petr Frýba, Ivo Nesrovnal a archiv