Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

TEST S Jaguarem F-Type SVR do Le Mans: Jak jsme si vyčekali jízdu na slavném okruhu

David Bureš
Diskuze (16)
Jaguar F-Type ve verzi SVR nabízí vyváženou kombinaci každodenní použitelnosti se schopnostmi na okruhu. Potvrdili jsme si to v Le Mans.

V minulém článku jsme vás informovali o tom, že jsme letos vyrazili do Le Mans, ne však na slavnou čtyřiadvacetihodinovku, ale na akci Le Mans Classic určenou pro historická závodní auta tohoto vytrvalostního závodu. Vedle sledování historických závodních speciálů jsme měli i slíbenou jízdu přímo na trati. A právě o ní to dnes bude.

Po 1.208 kilometrech jsme dojeli do Le Mans. Během této vzdálenosti jsme zjistili, že je jaguar pekelně rychlý, zároveň ale dokázal, že jezdit často a dlouho rychlostmi přes 200 km/h už dnes není snadné. Velký provoz, různá zúžení kvůli opravám nebo omezená rychlost, to všechno nás omezovalo. I proto mnozí majitelé se sporťáky vyrážejí na okruh, aby vyzkoušeli všechno umění svého miláčka. A jeden takový okruh máme v Le Mans hned za rohem...

Než si přímo na okruhu La Sarthe auto vyzkoušíme sami, dostali jsme možnost svézt se po okruhu se zkušenějšími jezdci za volantem. Díky tomu jsme si okruh mohli detailně prohlédnout přímo z trati a sledovat potenciál F-Typu SVR. A navíc se budeme moci svézt jak v kupé, tak v kabrioletu, F-Type SVR je totiž nabízen ve dvou karosářských variantách.

Za volant místo nás usedli profesionální jezdci. V prvním případě se jednalo o španělského instruktora Abada, který prezentuje F-Type SVR i na jiných okruzích. V druhém případě pak o Finku Mimu, instruktorku Land Roveru a jezdkyni v rallye, která se skromně přiznala, že před lety učila na jedné novinářské akci řídit Chrise Harrise. Třetím pilotem byl Portugalec Jorge závodící okruhové závody cestovních aut. Ani jeden francouzskou trať moc neznali, potenciál a schopnosti auta ale měli do detailu prozkoumané, což zaručovalo, že to rozhodně nebude jen vyhlídková jízda.

V noci to stojí za to!

První dvě jízdy probíhají za denního světla, a tak je vedle vychutnávání si auta i prostor na prohlédnutí si okolí trati. Přestože je okruh La Sarthe dlouhý celkem 13,6 kilometru, jízda po něm rychle ubíhá. Jeho dominantou jsou totiž dlouhé rovné úseky, na nichž auta plně akcelerují.

Rovinka Mulsanne je sice kvůli bezpečnosti od začátku devadesátých let přehrazena dvěma zpomalujícími šikanami, ty ale ve finále tolik nevadí. Alespoň je možné víckrát zažít akceleraci auta na plný plyn z nízké rychlosti, navíc šikany opravdu účinně otestují schopnosti brzd. Spolujízda ihned dokazuje oblibu Le Mans mezi mnohými jezdci, zdejší trať opravdu stojí za to.

Jaguar se v zatáčkách pod rukama zkušených jezdců jeví velice stabilně, což potvrzuje i Abad tvrdící, že s tímhle autem zvládne jezdit rychle (a stále bezpečně) každý, kdo aspoň trochu přemýšlí. Druhá jízda a velkolepý taneček jednoho z kolegů (částečně zachycený na přiloženém videu) sice naznačují opak, z pozdějšího hovoru s jezdcem ale vyplývá, že důvodem smyku byly málo zahřáté pneumatiky, nikoliv kousavost auta. Z pozice spolujezdce si pak všímám ještě jedné věci – jestliže kupé působí za normálních podmínek prostorně, s helmou na hlavě už se dotýkám stropu.

Video se připravuje ...

Při třetí jízdě jsme do jaguaru usedli dlouho po půlnoci, abychom trať exkluzivně poznali i za tmy, která je tradiční součástí čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans. Jízda ve tmě je navíc součástí i Le Mans Classic, ani staré závoďáky se jí totiž nevyhýbají a bojují o pozice i za tmy.

Přestože v Le Mans během naší návštěvy vládla horka, Jorge si všímá, že helma položené v kabriu je vlhká, což krátce okomentuje slovy: „Asi to bude klouzat.“ Ta se následně ukazují jako prorocká, po krátkém výjezdu z boxové uličky projíždíme první dvě v lehkém smyku, což Jorge lakonicky glosuje: „Klouže to!“ Navzdory občasnému podklouznutí se zdá, že SVR není nijak kousavé, ale jezdci dává citlivě najevo, co se děje.

Jestliže předchozí jízdy po Le Sarthe byly ohromným zážitkem, jízda za tmy s nimi nemá srovnání. Všechna čest jezdcům, že na jen částečně osvětlené trati jezdí takovou pilu. Snaží se i Jorge, který jede čistou závodní stopu a snaží se „zavěsit se“ za auta před sebou, což je obzvlášť při prudkém brzdění na konci dlouhých rovinek až děsivý zážitek. Na konci jízdy, která se zpětně jevila jako velice krátká, se portugalského jezdce ptám, jak se při řízení orientuje. Vysvětluje, že především reaguje na brzdová světla aut před sebou, zároveň si ale více než jindy všímá orientačních cedulí před zatáčkami a dalších detailů podél trati, dle kterých se orientuje.

Video se připravuje ...

Jorge navíc potvrzuje mé dojmy ze sedadla spolujezdce, že SVR navzdory své skvělé univerzálnosti je přece jen spíš autem pro běžné silnice než pro hrátky na okruhu. Při opravdu tvrdém zacházení se jeho karoserie začíná v oblouku výrazně naklánět, není to ale nic, co by mě mělo od jízdy s SVR na okruh odradit. F-Type SVR je totiž zkrátka skvělý kompromis mezi gran turismem pro každý den a sporťákem pro víkendy.

A teď už za volant!

Možnost projet se sami přímo na trati jsme dostali v rámci průvodního kola jaguarů, během něhož se na trati měla objevit asi stovka vozů s šelmou ve znaku. To sice zprvu naznačovalo nudnou jízdu v koloně, zkušenosti z předcházejícího dne ale ukázaly, že na těchto průvodech se nejezdí nijak pomalu. A tak jsme tajně doufali, že se aspoň chvilku svezeme rychle i my.

Tak jednoduché to ale není. Program celé akce Le Mans Classic je pěkně nabitý, a tak do aut stejně jako v předchozích případech nasedáme s bohatým předstihem, abychom na okruh vyrazili včas. Na místo spolujezdce usedá místo avizovaného instruktora od Jaguaru zklamaný francouzský kolega, který by rád seděl na mém místě. No smůla, říkám si v duchu.

Moje škodolibá radost je ale ihned „odměněna.“ Před samotným vjezdem na trať totiž následuje úmorné čekání, které si mnozí zpestřujeme polechtáním plynu, na což mnozí okolostojící reagují zdviženými palci, úsměvy, ale také leknutím... Od výfuků SVR se linou opravdu lahodné burácivé tóny, které si neznalý může splést s hudbou z pekla.

Po dlouhém čekání naše chvíle konečně přichází. Nejdříve se dostáváme do boxové uličky a pak po opětovné chvilce vyčkávání je to konečně tady. Cítím se doslova jak Steve McQueen ve filmu Le Mans a nemůžu se dočkat až na Le Sarthe vypustím všech 575 koní, které pracují v útrobách SVR. Počkám, až jiný F-Type přede mnou poodjede. Dávám plný plyn. Chvíle napětí. Nirvána? Jen krátká, protože jí střídá zklamání.

Ouha! Musím zase rychle na brzdy, protože trať už je zaplněná dalšími jaguary. Tohle průvodní kolo je opravdu velkolepé. Majitelé i sám Jaguar do Le Mans přivezli spoustu opravdu krásných skvostů, kterým teď trať patří. Postupně míjíme F-Type Project 7 nebo D-Type, ale také třeba E-Type na českých veteránských značkách. Nechybí ani moderní provenience jako XF nebo nejnovější F-Pace. Mnozí si jízdu vychutnávají, ostatně kdy jindy se svezou na tak slavném okruhu, a tak fotí, natáčí a jedou pomalu. Jasně, je to úžasný zážitek být přímo na trati v Le Mans. S ohledem na to, že sedím v takovém stroji jako F-Type SVR bych však místo než kochání zvolil rychlejší tempo, abych vyzkoušel schopnosti auta. Prosím, moc prosím, aspoň jednu zatáčku, říkám si v duchu.

A nakonec se jí přece jen dočkám. Kolona se totiž postupně ředí a přede mnou zůstává volnější prostor. Zároveň ale vím, že už se okruh blíží ke konci, a očekávám, že už budeme muset zajet zpět do boxů. Jenže opak je pravdou! Jaguary přede mnou totiž neodbočují z trati, ale jedou dál! Nedočkal jsem se tak jednoho kola, ale rovnou dvou!

Chvála bohu, přichází cílová rovinka a konečně můžu na plný plyn. La Sarthe je velice rychlá trať, moje dosavadní maximálka z předchozího kola je ale kvůli koloně slabých 150 km/h. A to je oproti spolujízdě při maximálních 280 km/h opravdu málo.

Cílová rovinka ale táhlým obloukem a prudkou zatáčkou rychle končí a následují dojmy, podobně těm jako z předcházejícího kola. Trať je sice prázdnější, stále ale dost plná. Akceleraci si vychutnám na rovinkách dostatečně, v zatáčkách ale jsou ostatní vozy opatrné, a tak na rychlé průjezdy oblouky není prostor. Ono ale není divu, že jsou okolní řidiči tak opatrní. Trať La Sarthe je pověstná svým střídáním dlouhých rovinek s prudkými zatáčkami, což je něco, co závodní auta opravdu dosyta prověří. Navíc odhadnout po dlouhém rovném úseku správný bod k brzdění není nic snadného, a tak mnozí raději brzdí předčasně než pozdě.

Druhé kolo se opět chýlí ke konci a já opět vidím, že jaguary přede mnou nezabočují, ale jedou dál. Ba co víc, zní to sice jako to největší klišé, ale opravdu se tak stalo, trať přede mnou se náhle otevírá prázdnotou a já konečně můžu projet dvěma zatáčkami rychlejším tempem. SVR se sice při ostřejším průjezdu trochu zachvěje, drží se ale statečně a já tak než na těžké chvilky kolegy myslím na slova jezdce Abada, tvrdícího, že je SVR snadno řiditelný.

Jak pohádka začala, tak ale rychle končí. Naše jízda totiž není ukončena na konci trati, ale na začátku. Jakmile projedeme cílovou rovinku a první zatáčky, objeví se maršálové s mávajícími žlutými vlajkami, kteří si nás už rovnají do dvou řad, abychom ve dvojstupu postupně opustili trať.

Jenže to by byla chyba ukončit naše dojmy v tuto chvíli. Po vyjetí z trati se totiž dostaneme na začátek zdejšího parkoviště návštěvníků, které je doslova nacpané prasknutí jedinečnými auty. Při průjezdu postupně míjíme jeden skvost za druhým a já nyní poprvé dostávám chuť přenechat místo řidiče svému francouzskému kolegovi. Nevím totiž, kam dřív s očima, zda dávat pozor na kolonu před sebou a stále hustější dav diváků, nebo raději sledovat auta kolem sebe. Lamborghini Diablo, Iso Grifo, Ford GT, Aston Martin Vanquish, to všechno tady je. A ne v jednou exempláři, ale hned v několika kopiích. Prostě pastva pro oči.

A pak už na to naše parkovací místo vyhrazené jaguarům dojíždím. Zhasínám motor a už jen tiše vzpomínám. Tahle jízda zkrátka stála za to, a to přestože byla krátká. Každopádně je jisté, že i na trati je F-Type SVR hodně rychlý. A tak jen smutně koukám a prosím: můžu se svézt znovu?

David Bureš
Diskuze (16)
15. 7. 2016 13:02
Re: F-type je hodně rychlý
Abarth byl "zajímavou" volbou. Jednou nám dělali SC v RR S/C s 510HP a to překvapivě jelo jako z praku >:-[]
15. 7. 2016 13:01
Re: F-type je hodně rychlý
Jestli i z reportáže Chvaly bylo něco jasné, tak na QV ujeli sotva pár km ;-) . Řídit karbonovou novinku s +500HP znamená soustředit se na jízdu, chceš z toho dostat co nejvíc a pakliže se ti nedostane info o dvoustupňovém plynu je to vina hlavně prezentérů :-)
15. 7. 2016 12:48
Re: F-type je hodně rychlý
To máš asi pravdu. Nicméně pokud by mě něco zarazilo takovýmto způsobem, hned bych se těch představujících ptal a zjišťoval. To patří k práci novináře.
15. 7. 2016 12:39
Re: F-type je hodně rychlý
Není to spíš věc těch, kteří auto představují? Už jsem taky několikrát zažil to, že přednáška o tom co se nesmí byla na 10min a jak si auto užít nula.
Naopak málokdy slova o tom, že si máme hlavně užít a není větší zábavy než krotit našvihanou bestii v přetáčivém smyku ;-)
15. 7. 2016 12:33
Re: F-type je hodně rychlý
Tak to ať se na mě pan Bureš nezlobí, ale to je pak stejné, jako kdybych testoval auto a řekl, že v interiéru toho auta je strašná zima. A bylo by to tím, že jsem nevěděl, že se ta klimatizace dá i vypnout. :-!