Sedmá generace Hondy Accord dorazila na náš trh

Japonská automobilka záměrně nejmenuje prestižní německé výrobce, aby předešla nepřiměřeným reakcím. Nejčastěji však bude tento sportovní sedan pravděpodobně srovnáván s obdobně pojatou Mazdou6.

Popravdě řečeno, podobných sebevědomých prohlášení o útoku na elitu třídy bylo ze strany všech možných výrobců v minulosti nepočítaně, dotyčný model však v drtivé většině případů nedokázal vytyčených cílů dosáhnout, o to více jsme byli na nový model zvědaví.

Na první pohled naše oči potěšily atraktivní ostře řezané tvary karoserie, která vypadá dobře nejen z boku a zezadu, ale zejména zepředu. V souvislosti s přídí je třeba zmínit fakt, že Honda byla první značkou, která použila pětiúhelníkový tvar masky chladiče, a tedy nikoliv Mazda, jak se všeobecně myslí. Četné poznámky o tom, že Accord kopíruje Mazdu6 v tomto světle tedy vypadají trochu jinak. Pro zvídavé - bylo to v roce 1996 u modelu Civic a ve stejném roce též u modernizovaného Accordu, přičemž americká divize Hondy, Acura, používala tento prvek údajně ještě o nějaký ten rok dříve. Pokud jde o vzhled, má tedy Accord zcela jistě mezi prémiovými značkami předpoklady k úspěchu. Na jeho dosud bezkonkurenční hodnotě součinitelu odporu vzduchu c_x=0,26 má podíl kromě tvaru též pečlivé slícování všech karosářských dílů, vyznačující se extrémně malými sparami mezi díly karoserie. Pokud jde o kombi, zde se již budou pravděpodobně názory na dlouhý profil vozu lišit, mnohým se líbí její výrazně klínovitý profil, pro jiné jde o "pohřebák".

Interiér je zcela osobitý, opticky lehký a nikoliv německy těžkopádný, jak je v současnosti zvykem i u neněmeckých výrobců, zajímavý je pětiúhelníkový tvar středového panelu. Accord se neuchýlil k laciným sportovním efektům v podobě kulatých výdechů ventilace, vpravdě sportovní jsou však sedadla s velmi dobrým bočním vedením, a to i v oblasti ramen, dále pak tříramenný volant a kulatá hlavice řadicí páky. Špičkové jsou použité materiály i kvalita slícování plastů, příjemné je podsvícení přístrojového štítu diodami LED. Téměř dokonalé je řazení pěti- i šestistupňové převodovky s přímým řazením, dráhy jsou krátké, extrémně přesné a změna rychlostí je velmi hladká. U provedení kombi stojí za zmínku systém sklápění sedadel, která lze jediným pohybem sklopit (tedy vlastně dvěma, to samé je třeba zopakovat i na druhé straně) a vytvořit rovnou ložnou plochu bezmála 190 cm dlouhou. Zavazadlový prostor tak lze zvětšit z 576 až na 921 l (měřeno po spodní hranu oken), sedan disponuje solidními 459 l.

Vyzkoušeli jsme obě pohonné jednotky, kterými jsou čtyřválce 2.0 a 2.4 i-VTEC o výkonu 114, respektive 140 kW. Oba jsou výtečně odhlučněné, nečekaně pružné již od nízkých otáček (díky systému VTC) a v těch vysokých tradičně jejich dynamika nezapře značku Honda, o což se postará klasický VTEC.

Největší překvapení však přinesla samotná jízda s vozy Accord. I přes klasicky tvrdší naladění s přehledem filtrují zoufalý stav našich vozovek, ale především jejich jízdní vlastnosti lze hodnotit jako vynikající, zejména pak v kombinaci se šestnáctipalcovými koly. Když k tomu přidáme ještě velmi přesné řízení a bohatou výbavu (zejména u verze 2.4 Executive) zahrnující mimo jiné dvouzónovou klimatizaci, okenní airbagy, dešťový senzor, systém jízdní stability (pouze u motoru 2,4 l) a elektricky ovládané páté dveře (u Toureru 2.4) výsledkem je automobil, který má skutečně na to, aby byl považován za vůz prémiové sekce střední třídy.

Základní verze Basic s motorem 2,0/114 kW přijde na 679 000 korun, oproti lépe vybaveným verzím však postrádá klimatizaci a okenní airbagy. Plně vybavené provedení 2.0 Comfort stojí 749 000 Kč a špičková verze 2.4 Executive přijde na 899 000 korun. Kombík 2.0 Comfort je o 40 tisíc dražší než obdobný sedan, stojí tedy 789 000 korun, špičková verze Tourer 2.4 Executive stojí 949 000 korun.

Dlouho očekávaný turbodiesel Honda i-CTDi s výkonem kolem 103 kW a s točivým momentem cca 340 N.m se objeví na českém trhu zhruba za rok a bude se montovat též do SUV CR-V.