Seriál: Evropské Automobily roku. Peugeot 405 (1988): Pininfarina, Vatanen a Afrika...

Když chcete mít hezké auto, nechte si jej navrhnout v Itálii. Klišé? Dnes to už tak docela neplatí, ale před třiceti lety tomu tak bylo. Francouzská automobilka se lvem ve znaku spolupracovala dlouhá léta se studiem Pininfarina a na čtyřistapětce to bylo rozhodně vidět. Necelých 4,41 m dlouhé sedany vynikaly úhlednými a moderními, byť stále hranatými tvary a nízkým součinitelem odporu vzduchu 0,29. Velikostně spadaly mezi řady 305 a 505, které také postupně vystřídaly, jen větší 505 pokračovala dál s vyššími výbavami a šestiválcovými motory, které 405 nikdy nedostala. Novinka se představila v červenci 1987.

Motory z BX

Motory OHC byly shodné se starším koncernovým sourozencem a zároveň soupeřem v segmentu střední třídy, avantgardním Citroënem BX. Paleta začínala zážehovým dvoukarburátorovým agregátem s objemem 1560 cm³ a výkonem 68 kW, který jezdil v průměru za lehce nad sedm litrů benzinu, stejně jako pohonná jednotka s objemem 1905 cm³. Ta se chlubila 81, se vstřikováním dokonce 92 kW. Nejvýkonnější verze Mi16 měla, jak už název napovídal, šestnáctiventilovou techniku ve stejném motoru, ovšem s dvojicí vaček a 116 kW, se kterými dokázala pokořit metu 220 km/h a stovku za 8,6 s.

Průměrná konzumace paliva, reprezentovaná stejným číslem v litrech na 100 km, byla v běžném provozu legálními rychlostmi snadno dosažitelná, jen při štědrém využívání dynamických parametrů na ni mohli majitelé zapomenout. Základním čtrnáctistovkám (1360 cm³/48 kW), které přišly na podzim, musela stačit jen čtyřstupňová přímo řazená převodovka, ostatní měly pětistupňovou. Peugeot 405 měl pochopitelně pohon předních kol, alespoň zpočátku své kariéry, zatímco pětsetpětka ctila klasickou koncepci.

Podvozek s rozvorem 2,67 m vyznával vpředu vzpěry McPherson, spodní příčná ramena a vinuté pružiny, vzadu používal klikovou nápravu, tedy s rameny vlečenými a torzní tyče. Samozřejmostí byly teleskopické tlumiče a stabilizátory, Peugeot hydropneumatiku běžně nevyužíval. Běžným verzím musely stačit zadní bubnové brzdy, Mi16 disponovala kotouči a dokonce ABS. Hřebenové řízené mělo výškově stavitelný volant, ale v naprostém základu bylo bez posilovače. Čtyřistapětky vážily 1020-1410 kg podle provedení. Do čtyřdveřových tříprostorových vozů se vešlo velmi slušných 470 l nákladu, palivová nádrž byla sedmdesátilitrová.

Výbavy

Prodej 405 automobilka spustila v říjnu 1987, výroba běžela v hlavním závodě v Sochaux. Motorističtí novináři ji v prosinci zvolili evropským Automobilem roku 1988. Veškerou konkurenci v anketě doslova převálcovala a ze všech vítězů získala nejvíce bodů v historii. Základní výbavu GL doplňovaly střední GR a komfortní SR.

Už nejlevnější stupeň nabídl dvourychlostní přední stěrače, vyhřívané zadní okno, mlhovky, zevnitř nastavitelná zrcátka, autorádio, sedačky s opěrkami hlav a palubní desku s analogovými hodinami, kromě obvyklých ukazatelů na ní nechyběly kontrolky stavu oleje, vody, baterie a opotřebení brzdového obložení. GR měl přední okna elektrická, už digitální hodiny, stěrače s cyklovačem, centrální zamykání a loketní opěrky vpředu. U SR s litými koly se dalo regulovat osvětlení přístrojů, elektromotorky ovládaly také zadní okna, řidič měl výškově nastavitelnou sedačku a čalounění bylo sametové.

Break, diesely a čtyřkolky

V březnu osmdesátého osmého se objevily dva diesely, ten s turbem a mezichladičem v modelech GRD a SRD měl 1769 cm³ a 68 kW, slabší nesmrtelná devatenáctistovka (opět 1905 cm³) bez dopingu coby GLD a GRD jen 52 kW. V květnu přišlo na řadu neméně elegantní kombi Break, které bylo dokonce o centimetr kratší, ale chyběly mu nejslabší i nejvýkonnější pohonné jednotky: 1,4 l a čtyřventilová 1,9 l. Zase mělo standardní stěrač zadního okna.

Zmíněná nádrž atmosférickým naftovým verzím umožňovala dojezd skoro 1170 km, protože se spokojily v průměru se šesti litry nafty. V reálném provozu! Turbodiesel ale nežádal o moc více, spíše naopak. A jel mnohem lépe, bez turba šlo o auto pro hodně klidné řidiče, obzvláště když jste naložili kombík.... Jenomže zase vydržel s pravidelným servisem bez problémů 400.000 km. Zážehové devatenáctistovky byly od té doby k dostání i se čtyřstupňovým automatem a katalyzátor srazil výkon Mi16 ke 108 kW.

V Ženevě 1989 měly premiéru verze X4 se stálým pohonem všech kol a mechanickou uzávěrkou coby GR a SR s motorem 1,9 l/81 kW. Vpředu a uprostřed se nacházely běžné planetové diferenciály, vzadu Torsen. Od října byla tato alternativa k mání i v případě Mi16, její zadní nápravu navíc konstruktéři vybavili samočinným udržováním světlosti. Přece jen slaboučká karburátorová čtrnáctistovka posílila alespoň na 52 kW.

Dvě modernizace za sebou

Úvod roku 1991 přinesl první větší modernizaci. Vnější vzhled zůstal zachován, ale lehce se proměnila palubní deska s novým volantem a auta se dočkala nové protihlukové izolace. To ale nebylo všechno, revizí prošly rovněž motory, u nich se mírně snížily výkony, protože přibyly katalyzátory. A to i přesto, že benzinová šestnáctistovka dostala konečně vstřikování, ale měla jen 65 kW. Dala se nově kombinovat se samočinnou skříní Ještě rok pokračovala karburátorová „devatenáctka“, nyní se 79 kW, vstřikovací dávala 91 kW. Hodnota u turbodieselu 1,77 l spadla na 66 kW. Luxusní výbava ST se od Ženevy honosila kromě ABS také čalouněním černou kůží a elektricky nastavitelnými předními sedačkami s vyhříváním.

Karburátory zmizely z Evropy v srpnu 1992, kdy následovala další vlna změn techniky kvůli normě Euro 1, která vstoupila v platnost 1. ledna 1993. Hlavně šlo o nové litinové čtyřválce: osmnáctistovku (1761 cm³/74 kW, také s automatem) a dvoulitr (1998 cm³) místo agregátu 1,9 l. Ten měl v případě krotších verzí 89 kW, u Mi16, ale už pouze s předním pohonem, pak 112 kW. U ní stojí za pozornost i tisícikusová edice Le Mans v červené barvě. Vstřikovací benzinová čtrnáctistovka dávala 55 kW, konečně se takto malý motor dostal i do kombi. Stále pokračovala naftová devatenáctistovka, kromě atmosférického provedení (51 kW) nově také s turbem a 68 kW coby náhrada agregátu 1,8 l. Tehdy také došlo k nejvýraznějšímu faceliftu, který poznáme hlavně zezadu: nové koncové reflektory už nedělil u sedanů plastový pás se žebry a víko zavazadelníku bylo v jejich případě protaženo až k nárazníku. U Breaků se tyto partie výrazně měnit nemusely. Kabinu vždy zdobila palubní deska z měkčených materiálů.

Závody

Čtyřistapětka byla také posledním vozem značky, který se prodával v USA a Kanadě, a to do roku 1991, kdy Peugeot ze Severní Ameriky odešel. Nabízela se coby DL a S (1,9 l/82 kW), také kombi pojmenované Sportswagen (ano, s písmenkem e). Mi16 měla ve zdejší specifikaci 110 kW. Příliš úspěšný „lev“ nebyl. Bohužel se nikdy nedostal do sériové výroby ve dvoudveřové verzi, dnes již neexistující Heuliez jedno „kupé“ v roce 1987 postavil. Uvozovky jsou namístě, protože šlo spíše o tudor. A v tomto ohledu nezapomínejme na čtveřici soutěžních a závodních speciálů Turbo 16 GR (Grand Raid) pro Dakar a Pikes Peak.

Vycházely z ďábelských 205, přeplňované motory 1905 cm³ byly umístěny také napříč před zadní nápravou v trubkovém rámu a dávaly 400 koní (294 kW), pohon všech kol s elektronicky nastavitelným středovým diferenciálem byl samozřejmostí. Okřídlené stroje dosahovaly maximální rychlosti 230 km/h, verze pro Pikes Peak dávala až 600 koní (441 kW), všechny disponovaly šestistupňovou převodovkou. Zaměření vozů odpovídaly také trojúhelníkové závěsy, vinuté pružiny, teleskopické tlumiče a větrané kotoučové brzdy na všech kolech. Auta zhubla na zhruba 800 kg a na asfaltu zrychlovala z klidu na 210 km/h za 8 s!

Slavný pouštní podnik z francouzské do senegalské metropole vyhrál Ari Vatanen dvakrát, v letech 1989 a 1990. V ročníku 1989 se s kolegou Jackym Ickxem doslova prali takovým způsobem, že šéf továrního týmu Jean Todt nakonec rozhodl, ať si hodí mincí, aby se náhodou oba kohouti navzájem nevyřadili... O vítězství při debutu (1988) Vatanen přišel, když mu speciál ukradli zloději z uzavřeného parkoviště! Našel se druhý den ráno na skládce, jenže Fin nestihl start do další etapy v časovém limitu a byl podle regulí vyloučen. Triumfoval ovšem v Tunisku, Rallye de l’Atlas, a také v egyptských „Faraónech“, kde se mu dařilo i o rok později. Severská megastar byla absolutně nejrychlejší na coloradském Pikes Peaku (1988), režisér Jean-Louis Mourey tam tenkrát natočil slavný krátký, zhruba pětiminutový film Climb Dance. Další sezónu už patřily vavříny muži ze závodnické rodiny Unserů: Robbymu. Je zajímavé, že mu tehdy bylo pouze 21 let!

T16

V roce 1993 se objevila nejvýkonnější prodejní verze s kratičkým označením T16. Právě tady vzniklo nesprávné pojmenování starších závodních dvěstěpětek i čtyřistapětek. Vlastně šlo o homologační speciál, protože Peugeot plánoval účast v závodech dvoulitrových cestovních vozů třídy Superturismo. Nabušený přeplňovaný dvoulitr se chlubil 147 kW, tedy rovnými 200 koňmi, s overboostem (zvýšením plnicího tlaku na 1,3 baru) jich bylo krátkodobě (45 sekund) k dispozici až 220 (162 kW). Turbo Garrett VAT25 dostalo proměnnou geometrii a mezichladič, elektroniku včetně sekvenčního vstřikování dodávalo Magnetti-Marelli.

O udržování světlé výšky zadní nápravy se starala hydraulika stejně jako u Mi16 X4, stálý pohon všech kol byl vybaven diferenciálem Torsen a viskózní spojkou a točivý moment rozděloval v poměru 53:47. Sedadla pokrývala kůže a Alcantara. Dnes jsou „rakety“ T16 s maximálkou 235 km/h a všechny Mi16 velmi vyhledávané sběrateli youngtimerů. T16 také bylo postaveno jen 1.046 kusů! Se závodní verzí Procar získal Laurent Aiello dva tituly francouzského mistra cestovních vozů (1994 a 1995). Dvoulitrové turbomotory okruhových speciálů s obřími devatenáctipalcovými koly dávaly 290 koní (213 kW) a byly spojeny se šestistupňovou sekvenční skříní. Odtučňovací kůra srazila hmotnost na 975 kg.

Na podzim 1993 se začal do sériových modelů montovat airbag řidiče, pro rok 1995 byly ještě upraveny výbavy běžných modelů, místo písmen GL, GR a SR se ve Francii používaly názvy Sillage, Style a Signature, v Británii kromě Style zase LX, GLX, GTX a Executive. Stupeň ST skončil ve čtyřiadevadesátém, stejně jako nejslabší zážehový motor 1,4 l.

Dodnes v Asii a Africe

Peugeot 405 začala postupně nahrazovat od září roku 1995 modernější 406. Kombi vydrželo až do podzimu 1996. V první etapě životního cyklu vzniklo asi 2,5 milionu vozů včetně těch z britského Rytonu, existovala samozřejmě řada limitovaných edic (Chamonix, luxusní Roland Garros v zelené metalíze s béžovým koženým čalouněním, Hunter, Quasar a další). Podvozek s prodlouženým rozvorem posloužil ke stavbě několika šestidveřových limuzín. Nejen ve Francii, ale třeba i v Německu a Maďarsku sloužily standardní sedany u policie.

Montáž ze stavebnic, případně kompletní výroba, se přesunuly, nebo pokračovaly jinde. Čtyřistapětky se rodily v chilském Los Andes (Franco-Chilena), Indonésii (Gaya), Malajsii (OASB), na Tchaj-wanu (Yu-Tien Motors však zkrachoval...), dokonce i v polském Lublinu u FSC! U našich severních sousedů vznikly konkrétně čtyři tisícovky vozů (1993-1995). Z bran továrny argentinského Sevelu ve Villa Bosch vyjížděly ještě na přelomu milénia, v této zemi se prodalo na půl milionu aut! Quest je v Zimbabwe montoval do roku 2002, v Egyptě kromě Arab American Vehicles (AAV) také Waigh Abazar, a to až do předloňska!

Dodnes širokou paletu nabízí Iran Khodro (IKCO). Jejich Peugeot Pars (dříve Persia a Safir) je modernizací původního vozu z roku 1999. S benzinovými čtyřválci PSA 1,8 a 1,9 l se opět vyváží coby CKD kit do Egypta a také senegalského Thiés, kde jej kompletuje společnost Senitran. Peugeot Roa vyráběný od listopadu 2006 je designem blíže originálnímu francouzskému modelu po faceliftu. Má však pohon zadních kol, protože využívá šasi a zážehové motory 1,6 a 1,7 l (včetně CNG verze) z prehistorického Paykanu, licence série Arrow britského koncernu Rootes! Ještě levnější RD se už pět let nevyrábí. Odvozené pick-upy, které začaly vznikat teprve loni, se jmenují Arisun. Nezmizela ale ani 405 samotná, poháněná francouzskou šestnáctistovkou.

Celková produkce před čtyřmi lety dosáhla 4,63 milionu vozů. Jak to tak vypadá, francouzský elegán ani po takřka třech dekádách od debutu nehodlá z Asie a Afriky vyklidit své pozice...