Technika: 6 tipů jak si spolehlivě zničit auto (2. díl)

Auto dnes řídí takřka každý, kdo má na to správný věk a je k tomu zdravotně způsobilý. A naprostá většina řidičů z ryze nezbytných pohnutek. Jistě, stále se najdou tací, které točení volantem prostě a jednoduše baví (hrdě se k takové skupině hlásíme), ale ruku na srdce – občas je také potřeba si za volantem trochu odpočinout. V současné době proto stále více roste zájem o samočinnou převodovku, nicméně i s ní je potřeba se naučit zacházet. Proto si dnes mimo jiné řekneme, co škodí klasickému automatu s měničem momentu.

Zabiják auta č. 1: Vyřazování na neutrál u samočinné převodovky

Mnozí uživatelé automobilů se samočinnými převodovka s měničem momentu mají ve zvyku po dojetí na křižovatku a zastavení vozidla vyřadit do neutrálu. Tím ovšem tak trochu popírají smysl samotné skříně. Ta je v autě proto, aby se řidič nemusel jejím ovládáním nikterak zatěžovat. Ve skutečnosti vyřazením do neutrálu převodovce asi neublížíte, nicméně jí to zároveň ani neprospívá.

Když zařadíme „kvalt“, tedy přesuneme volič z polohy „N“ do polohy „D“ ještě před rozjetím, nic se neděje. Něco jiného ale nastane, když zapomeneme, že máme vyřazeno a sešlápnete plyn. Otáčky motoru vyletí vzhůru, leč žádný pohyb vpřed se nekoná. Pokud navíc ještě za námi někdo zatroubí, často zbrkle zařadíme „déčko“ co možná nejrychleji, většinou naneštěstí ještě v okamžiku, kdy je motor roztočený. A toto už převodovku poškozuje. Máme-li být konkrétní, trpí třecí spojky a brzdové pásy.

Zajímavé je to s tažením nepojízdného vozidla se samočinnou převodovkou s měničem momentu. Pokud motor neběží, netočí se ani olejové čerpadlo v převodovce. Kdo auto takto potáhne, riskuje zničení převodovky. Jiný případ nastává, pokud má vůz například přední pohon a táhnete jej tak, že zvednete přední část do vzduchu (u zadního pohonu je tomu právě naopak). Jistě jste si někdy všimli, jak v amerických filmech, tahají nepojízdná auta - důvodem je právě samočinná převodovka.

Pozor také na vyprošťování zapadlého vozidla například ze sněhové závěje. Zatímco u manuální převodovky jej můžete vytáhnout rytmickým střídáním jedničky a zpátečky, u automatu brání tomuto manévru prodleva reakce elektrohydraulického bloku ventilů, takzvané mechatroniky. Některé automaty, zejména ty z asijské produkce, mají kontrolku kritické teploty oleje. Evropské skříně ale bohužel nic takového běžně nenabízejí, takže u nich v nejhorším případě spálíte lamely třecích spojek.

Zabiják auta č. 2: Noha na pedálu spojky, pokud neřadíme

Jsou řidiči, kteří najedou na jednu sadu spojky i 200.000 kilometrů, bohužel jsou ale i tací, kterým spojka odejde sotva po čtyřiceti tisících. Samozřejmě hodně rozhoduje, o jaký vůz se jedná, jaký motor má pod kapotou a také kde se nejčastěji pohybuje. Dálnice je kupříkladu pro životnost spojky mnohem příznivějším teritoriem než neustálé poskakování v zácpách velkoměsta, protože se jednoduše tak často nerozjíždíte.

Přesto existuje způsob, kterým spojku spolehlivě zničíte, i když jezdíte jen po dálnici a prakticky neřadíte. To když je řidič líný po přeřazení odložit levou nohu vedle pedálu spojky a místo toho ji má stále opřenou o spojkový pedál. O něco lépe jsou na tom systémy, u nichž je přítlačný kotouč ovládán mechanicky lanovodem. Jsou totiž méně citlivé z důvodu hysterezní křivky, kterou vykazuje lanko pohybující se v bovdenu. Horší je, pokud je vozidly vybaveno hydraulickým ovládáním spojky.

Při popsaném chování si řidiči lidově řečeno „vozí nohu“, přičemž kvůli následkům se mnohdy nestačí divit. Často je popsaný jízdní styl důvodem k neuznání reklamce spojky u vozidla v záruce. To si pak přijímací technik sedne vedle řidiče, který spojku reklamuje, a kousek se s ním projede. Přitom bedlivě sleduje práci jeho levé nohy, pokud zrovna nepotřebuje řadit. Odkládejte levou nohu vždy vedle pedálu spojky, i pokud víte, že za pár sekund budete muset opět řadit. Vyplatí se to.

Technika: 5 tipů, jak si spolehlivě zničit auto

Zabiják auta č. 3: Náhlé zhasnutí motoru po jízdě pod vysokou zátěží

Že se má turbodmychadlo nechat dochladit po dojezdu pod vysokou zátěží, ví dnes už asi každý. Některé zážehové motory, třeba čtyřválce 1.8 TSI a 2.0 TSI koncernu Volkswagen či šestnáctistovky THP (PSA, BMW Group), mají nejen vodou chlazené turbodmychadlo, ale i jeho dodatečné dochlazování přídavným elektrickým čerpadlem, které poznáte podle bzučení po vypnutí motoru. Tím účinně odvádí teplo z ložiskového uzle turbodmychadla.

Tak či tak se ale v každém případě vyplatí nechat motor po zastavení vozu ještě chvíli běžet. Drahá repase turbodmychadla (nepřirozeným chladnutím dochází k deformaci lopatek), případně koupě zcela nového dílu, totiž za těch pár ušetřených minut rozhodně nestojí.

Dochlazování ale vyžadují i leckteré atmosférické motory. Zejména ty, které pracují s vyšší teplotou chladicí kapaliny a navíc jsou celohliníkové. Jistě to ocení nejen motory BMW či Rover série K či KV6, ale také třeba šestiválce Mazda série K. Například malinké vidlicové osmnáctistovce v kupé MX-3 praskal při špatném zacházení dokonce i blok. Zmíněné starší motory BMW (třeba M50 či M52) a Rover mají chladicí systém řešený tak, že termostat následuje hned za vodní pumpou.

Zabiják auta č. 4: Nevyužívání klimatizace v zimních měsících

Léto bez klimatizace si už řada řidičů snad ani nedokáže představit. V zimě ale klimatizovat není třeba, neboť topíme. Zejména u manuálních systémů tak mnozí deaktivují kompresor klimatizace tím, že prostě nezmáčknou tlačítko „AC“ či „sněhová vločka“, nebo naopak aktivují ekonomický režim.

I přes zimu se ale doporučuje klimatizaci občas zapnout. A to nejenom, když se snažíme rychle zbavit zamlžených oken. Jde o to, že současně s chladivem cirkuluje okruhem klimatizace také strojní olej, který je nezbytný k delšímu přežití kompresoru. Tím, že klimatizaci zapneme, se kompresor promaže. U některých vozů, kde je použit kompresor s proměnným výkonem regulovaným naklápěcí deskou (třeba Opel Astra či nové vozy koncernu PSA) běží kompresor stále. Mírou naklopení desky se mění tlak chladiva v systému klimatizace.

Zabiják auta č. 5: Neklekejte na vyhřívané sedačky

U celé řady ojetin registrujeme nefunkční vyhřívání sedadel, případně výrazně snížený topný účinek. Příčin může být povícero, k poškození vyhřívací dečky ale zpravidla dojde, pokud si někdo na sedák klekne. Zejména ženy mají „špičatá” kolena, jimž dečku snadno poškodí třeba při usazování dítěte do dětské sedačky. Stejným způsobem lze poškodit i zátěžové čidlo, prostřednictvím kterého vůz pozná, jestli je dané sedadlo obsazené. V krajním případě by při nehodě nemuselo dojít k aktivaci airbagu.

Zabiják auta č. 6: Starý olej ničí automat

Automobilky dnes ve snaze stlačit fixní náklady na dlouhodobý provoz vozidla nepředepisují výměny oleje v samočinné měničové převodovce. Olej však také stárne a tedy degraduje. Třeba tím, že se do něj s léty a ujetými kilometry dostává otěr z lamel třecích spojek. V převodovce navíc kondenzuje vzdušná vlhkost, která mazivo znehodnocuje, což se děje pokaždé, když zastavíte a převodovka začne chladnout. Naopak při vysokých teplotách náplň oleje oxiduje.

Je-li olejová náplň nová, je barva oleje většinou červená nebo žlutá. Jak stárne, mění se v hnědou. A právě to je jasný signál k tomu, že by se měla vyměnit. Auta, která mají najeto 200.000 kilometrů, mívají olej zpravidla už černý.

Dle specialistů je dobré provést první výměnu oleje po ujetí 80.000 kilometrů a následně tento interval postupně zkracovat vždy o 20.000 kilometrech. Tedy další výměnu provést po 60.000 kilometrech a dále po 40.000 ujetých kilometrech. Pokud budete o samočinnou převodovku takto starat, vydrží vám sloužit bez problémů i 300.000 kilometrů.