Test: Iveco Eurocargo - Italský nosič

Iveco s modelem Eurocargo hraje hlavní roli v kategorii nákladních vozidel střední hmotnostní kategorie. Rozmezí šesti a osmnácti tun ovládá díky jednoduché a robustní konstrukci a příznivé ceně.

Krátká kabina

Eurocargo se nabízí s denní nebo spací budkou s jedním či dvěma lůžky, nezískat lze i dvojkabinu pro 6+1 cestujícího. Do testu jsme vybrali tu denní, která je vzhledem k hmotnostnímu zařazení modelu jednoznačně nejžádanější. Podvozek vozidla s celkovou hmotností 11 990 kg byl upraven pro montáž nosiče kontejnerů s nosností 6 tun. Automobil tedy disponoval zesíleným odpružením, pomocným pohonem PTO a pro vjezd na staveniště nutnou uzávěrkou diferenciálu.

Nosič kontejnerů 06-39 pocházel od firmy CTS Okřínky. Mezi kabinou a kontejnerem se nacházel nakládací jeřáb Fassi F80A.22 se zdvihovým momentem 7,7 tm. Při zcela vysunutém rameni (7,25 m) unesl 1010 kg, během rozvinutí na 2 metry zvládl 3650 kg.

Střední motor

Dvanáctitunové Eurocargo můžou pohánět motory Tector, a to čtyřválec o výkonu 134 kW nebo šestiválec ve verzích 160 a 185 kW. Testované vozidlo bylo osazeno slabším šestiválcem, přestože pohotovostní hmotnost automobilu činila nemalých 6380 kg (samotný podvozek připravený k nástavbě váží 4305 kg).

Nejprve jsme „pouze“ střední motorizaci pro dvanáctitunovou verzi podezřívali, že naložený úkol nezvládne a staneme se brzdou provozu.

Příjemné změny v kabině

Po usednutí na místo řidiče jsme hned zaznamenali mírně zvětšený průměr věnce volantu, než jaký známe z předchozího vydání Eurocarga. Sedadlo se štědrou výškou opěradla a bohatým bočním vedením nám poskytlo výbornou úroveň komfortu. Ergonomické tvarování sedadel umožnily tuhé výplně, které zajišťovaly nejen pohodlný posaz, ale i kvalitní boční vedení v zatáčkách. Rovněž jsme si pochvalovali posun páky parkovací brzdy směrem blíž k pravé ruce řidiče. Zejména při popojíždění v pražských zácpách jsme na tento modernizační prvek pěli chválu.

Tři v pohodlí

Třímístná krátká denní kabina nabídla dostatek místa i pro tři urostlé chlapy, což přijde vhod zejména při delších cestách. Faktem zůstává, že testované vozidlo s nosičem kontejnerů nemělo v plánu jezdit stokilometrové trasy pro suť a zpět na skládku. Ovšem nakládací jeřáb Fassi výrazně umocňoval pracovní schopnosti eurocarga, které mohly vozidlo nasměrovat i na delší vzdálenosti.

Inovace uvnitř

Kabina dostala novou přístrojovou desku, která i přes jednobarevné provedení působí celistvým dojmem a ovládací prvky na ní jsou ergonomicky rozmístěné. Přístrojový štít poskytoval základní informace v přehledném seskupení, řada tlačítek nad ovladači ventilační soustavy působila efektně. Škoda jen, že výrobce neobsadil tlačítka nejčastějších funkcí co nejvíce vlevo směrem k řidiči.

Denní kabina dostala nové odkládací prostory. Ocenili jsme zejména ten ve stropě nad čelním sklem, vhod přišel i úložný box za prostředním opěradlem a volné místo za opěradlem řidiče a pravého krajního pasažéra.

Jako volitelná výbava je v novém Eurocargu dostupný modernizovaný protiprokluzový systém ASR, novinku tvoří také možnost přikoupení stabilizačního systému ESP. Testované vozidlo však tyto elektronické pomocníky nemělo, ale proti standardní výbavě disponovalo například uzávěrkou zadního diferenciálu.

Zkouška

My jsme nosič kontejnerů prověřili zejména po silnicích třetí třídy, na nichž tento druh nákladních automobilů nejčastěji potkáváme. Po hladkém nastartování šestiválce v nejméně výkonné verzi 160 kW jsme do práce zapojili šestistupňovou manuální převodovku. Řadicí páka se přestěhovala z podlahy na výstupek středové konzoly, takže se ocitla blíže řidiči. Na druhou stranu toto nové umístění zvětšilo příčnou průchodnost kabiny.

Plně synchronizovaná převodovka pracovala hladce a jemně, jako bychom neseděli v nákladním, ale spíše osobním vozidle. Upravená synchronizace spolu s lanovody, které nahradily tyče, způsobila příjemnou změnu. Potěšil fakt, že za volantem jsme se necítili unavení ani po dvouhodinové jízdě s častým řazením. Silnice první třídy jsme totiž zcela vynechali a celou trasu o několika stech kilometrech strávili na silnicích druhé a třetí třídy. Utrpení znamenal pouze žalostný stav těchto komunikací, který se snažily utlumit listové pružiny na přední i zadní nápravě. Volitelné vzduchové odpružení by jistě přineslo větší míru komfortu pro posádku. Toto vybavení však pro nosič kontejneru nemá z hlediska přepravy nákladu valný smysl.

Zdařilý šestiválec

Vozidlo s motorem Tector zvládalo okamžitou hmotnost kolem 11 tun s přehledem. K dynamice napomáhalo udržení otáček motoru kolem 2200, protože při nich šestiválec podává největší točivý moment i maximální výkon. Kromě předjíždění na krátkých rovných úsecích okresních silnic jsme udržovali ručku otáčkoměru v zeleném ekonomickém poli, které nabízí skvělý rozsah. Jednotka totiž podává největší točivý moment 680 N.m v širokém rozmezí 1100-2100 otáček. Šestistupňové přímo řazené ústrojí dovolovalo využívat menší pole 1200-1900 ot. za min., což přinášelo úsporu paliva. Příjemný zvuk šestiválce provázel pěkný zátah. Testovaná jednotka byla v provedení Euro 4, zájemci o ekologicky přísnější verzi mohou na přání volit i Euro 5.

Jednotka Tector však dlouhodobě sloužila ve specifikaci Euro 3, tudíž můžeme předpokládat dlouhou životnost. Náklady snižuje rovněž dlouhý servisní interval motoru, který se podle druhu využití pohybuje v širokém rozmezí 40 až 80 tisíc kilometrů.

Snižování výdajů

Náklady na údržbu brzdové soustavy také šetří standardně dodávaná motorová brzda (ke čtyřválcům o výkonu 103 kW – 140 k a 118 kW - 160 k tvoří součást volitelné výbavy). S naloženým vozidlem jsme ji hojně využívali pro sjezd kopců. V rámci modernizace se ovladač motorové brzdy přesunul na páčku vpravo pod volantem, jak to známe například z největšího modelu Stralis. Tato inovace nám přinesla snazší řízení vozidla. Motorovou brzdu bylo samozřejmě také možno aktivovat automaticky při uvolnění plynového pedálu či po sešlápnutí brzdového.

K příjemným doplňkům testovaného eurocarga patřil tempomat, který nám přišel vhod při průjezdu dlouhých obcí. Nastavení nejvyšší dovolené rychlosti v obci nám přineslo další ulehčení řízení.

Testovací trasu, při níž jsme přibližně třetinu vzdálenosti jeli na menší než šestý převodový stupeň, jsme ukončili se spotřebou 13,4 l/100 km. Přibližně polovinu cesty se vozidlo nacházelo v nenaloženém stavu (okamžitá hmotnost cca 6,4 tuny), druhou část šestiválec poháněl přibližně jedenáctitunový automobil.