TEST Mazda 2 1,6 MCD GTA – Šetřílek se svalíky

Divoká zrzavá barva, šestnáctipalcová kola a sportovní bodykit napovídají mnohé – rozhodně ale malou Mazdu 2 vydělují ze stáda více či méně podobných malých vozů.

Už tak povedený design vozu snesl drobná vylepšení bez problémů a ač je názor na design subjektivní, takhle nějak bychom si představovali dobrý decentní tovární tuning. Abychom byli přesní – verze GTA zahrnuje odvážnější mřížku chladiče, sportovní přední nárazník, efektní projektorové halogeny, sportovní prahy, spoiler nad zadním oknem a zatmavené 16“ ráfky extrémní 45% profilem pneumatik.

mazda testy malevozy
 

Uvnitř se toho proti běžnějším stupňům výbavy mnoho nezměnilo – na jedné straně velmi dobrá ergonomie a překvapivý dostatek prostoru, na druhé straně tvrdé tmavé plasty. Tříramenný volant by mohl mít menší průměr a podélné nastavení, i tak ale i díky dostatečně posuvným předním sedadlům pohodlí ve voze nesnižuje. Ani užší zadní dveře nebrání přístupu k zadním sedadlům více než očekávatelně, po usednutí je vzadu překvapivě dost místa i pro kolena. Zavazadlový prostor o základním objemu 250 litrů má vysokou nakládací hranu, je ale dobře využitelný a víko se vyklápí dostatečně vysoko.

Naftové srdce francouzského původu, rozeznatelné podle zahnuté koncovky výfuku, je dvojsečnou zbraní. Maximální výkon 66 kW je i přes vyspělou techniku common-rail v exteriéru i v kabině dost slyšet, dunění nafty by se na tomto voze dalo vyučovat, bohužel. Což není prvoplánová kritika – specifický zvuk s tomuto palivu prostě patří a zástupy kupujících potvrzují, že jde o zbytnou nevýhodu.

mazda testy malevozy
 

Dynamika, podporovaná kombinací 200 Nm točivého momentu a 1100 kg pohotovostní hmotnosti je velmi solidní, ale hot-hatch to pochopitelně není.

Do 1900 otáček je plynový pedál jen lechtacím nástrojem bez výraznějšího vlivu na jízdu, nejlépe je motoru mezi 2000-3500 otáčkami. Pocit z jízdy je kromě zmíněného hluku podporován špičkovým podvozkem, který ve spolupráci se širokými koly umožňuje protahovat zatáčky s gustem, hodným špičkových hatchbacků nižší střední třídy.

mazda testy malevozy Jinak lehké auto sice s naftovým pohonem poněkud přibralo, tlak na přední nápravu ale stále nevzrostl do nepříjemna. Nedotáčivý smyk je sice blízko a příď má občas tendenci hryzat asfalt, zkušený řidič ale limity vozu záhy pozná a pomůže mu se z nich vylízat i bez zásahu ESP. Brzdy viditelně nevadnou ani při opakovaném použití, jejich dávkování však vyžaduje lékárnický cit – jsou ostré jako daňový úřad.

Hluk, vibrace a jen lehce nadprůměrná dynamika – to vše ale v očích mnoha kupujících vybledne před hlavní výhodou tohoto agregátu – spotřebou. Takže famfáry: mimo město s polovičním zatížením jsme jen obtížně přelézali přes 4,5 l /100 km ve městě jsme museli na 6,5 l/100 km jezdit skutečně brutálně. Dálniční přesuny se pohybují někde málo nad pětilitrovou hranicí. Že by právě tady by zákazníci hledali naplnění svého snu?

Abychom nezapomněli – malé vnější rozměry spolu s velkým rejdem a přehlednými vnějšími zrcátky pomáhají Mazdě ve svižném pohybu ve městě. Absence zadních parkovacích čidel je přežitelná, zadním oknem je výhled uspokojivý.

Vše pozitivní i negativní, co jsme až do tohoto řádku napsali, ale bledne před pohledem do ceníku. Chtít 514 tisíc korun za bezesporu atraktivní, nicméně stále malý hatchback je od značky projevem velké důvěry v trh. Testovaný motor se sice dá pořídit u výbavové verze TE Pro za 448 tisíc, ale pořád ještě jde o hodnoty, které jsme zvyklí vídat u jiných tříd.

Takže: skvělé auto, dost veselá cena.

mazda testy malevozy
 

Plusy

• Úsporný motor
• Jistý podvozek
• Nízká hmotnost
• Vnitřní prostornost
• Design exteriéru
• Precizní řazení, velmi dobré brzdy, přímé řízení s optimálním posilovačem
• Bohatá výbava testovaného provedení

Minusy

• Cena testovaného provedení
• Nemožnost individualizace
• Hlučnost motoru
• Absence podélného nastavení volantu