Mercedes-Benz SLK byl nedílnou součástí palety stuttgartského výrobce 20 let. Letos se to však změnilo, v rámci modernizace třetí generace se z SLK stalo SLC. A to je vlastně největší změna, která se po faceliftu změnila.
Změna jména je součástí mohutného přejmenování nabídky mercedesu, kdy jednotlivé modely nově odkazují svým názvem na svůj charakter a velikost. To už platilo u SLK, které bylo „sportovní, lehké a krátké,“ tedy německy Sport, Leicht a Kurz, novinka se však písmenem C sjednocuje s ostatními modely značky, konkrétně se třídou C. Jestliže GLC je „SUV třídy C,“ SLC je roadsterem třídy C, byť s C-Klasse v tuto chvíli nemá vlastně nic společného. Ať už technikou, vzhledem nebo velikostí.
Nízký posaz
A ona je změna názvu vlastně tou nejpodstatnější změnou tohoto modernizovaného kupé-roadsteru. Vzhled SLC je sice na první pohled jasně svěžejší než u předchůdce, tvary ale vlastně prošly jen jemnými retušemi, které obrousily dřívější hrany. Poznávacím znakem SLC je maska chladiče, jejíž okraj je zakulacený, mřížku pak zdobí diamantový motiv známý třeba z třídy S. Tvarovou proměnou prošly i hlavní světlomety, které jsou nově za příplatek 40.103 korun diodové, zatímco dosud se připlácelo za bi-xenony.
Ani vzadu nějaké radikální proměny nenajdeme, jiná je jen grafika koncových světel nebo zadní nárazník. Stejně jako u dosavadního SLK je i u SLC standardem tzv. linie AMG, která zvyšuje atraktivitu auta díky pětipaprskovým 18palcovým kolům nebo koženému sportovnímu volantu.
Nástup dovnitř navozuje dojem typického sporťáku. Sedí se velice nízko, záda posádky jsou pak doslova u zadní nápravy, což při jízdě znamená netradiční pocit téměř celého auta před sebou. Sedadla opravdu výtečně podrží tělo, přitom jsou stále naprosto pohodlná, sedák je navíc dostatečně dlouhý a opěradlo vysoké. Volant se pak skvěle drží, a tak řidič prakticky ihned zaujme ideální pozici.
Porozhlédnutí se po interiéru ale dokazuje, že SLC není novým, ale jen modernizovaným autem, jehož historie se datuje do roku 2011. Množství prvků už dnes působí zastarale. Základní koncepce je sice nadčasová, detaily jako obrazovka multimediálního systému s nízkým rozlišením už ale v dnešní době působí jak z jiného století. Některé zvolené materiály pak nejsou z nejvybranějších. Když se ale přes to přenesete, zjistíte, že uvnitř nic nevrže a že i ta navigace se zastaralou grafikou vás spolehlivě zavede do cíle.
Roadstery jsou ale hlavně o jízdě bez střechy nad hlavou, a tak šup s ní dolů. Po chvilce hledání zjistíte, že ovladač střechy se nachází ve speciální schránce u loketní opěrky. Střecha se ovládá automaticky pomocí tlačítka, které je nutné po celou dobu asi 20sekundového procesu držet. SLC podobně jako jiná kabria, umí střechu ovládat i při jízdě, jenže pozor, při zahájení procesu roadster musí skoro stát (může jet jen do 5 km/h) a až poté se může rozjet třeba až na 40 km/h.
Specialitou je však nově na přání dodávaná poloautomatická dělicí příčka zavazadelníku, která se sama sklopí při stahování střechy. Jen pokud je zavazadelník už plný, upozorní řidiče, že střecha za zády posádky složit nelze. A to se snadno stane, pevná skládací střecha totiž přece jen zabírá nějaké to místo, a tak se objem zavazadelníku v závislosti na její poloze pohybuje od 225 do 335 litrů.
Design, interiér 1/3 Motor, jízdní vlastnosti Vrátit se zpět Pokračovat ve čtení
Zobrazit celý článek