TEST Škoda Octavia 1.8 TSI – Závodník v utajení
Od pohledu vypadá skoro jako obyčejná Škoda Octavia, pod kapotou má ale 132 kW a vzadu víceprvkovou nápravu. Jak jezdí?
Silný turbomotor v kompaktním autě je vzácným úkazem. Řada výrobců končí někde okolo 100 kW, málokterý pokračuje výrazněji výše. Výjimkou je například Ford, který ve Focusu nabízí až 132 kW. Stejný je také výkon aktuálně nejsilnější Škody Octavia, tu pohání turbomotor 1.8 TSI. Taková varianta nerozhoduje o úspěchu či neúspěchu daného modelu, jistě si ale najde pár příznivců, kteří si raději připlatí za výkonnější motor než za větší automobil.
Jedním ze zajímavých rysů přitom je, že takovou Octavii vlastně nepoznáte. Žádné zdvojené výfuky, žádné výrazné nadpisy, jenom červené „es“ a „í“ v nápise TSI na zádi. A to ještě jenom tehdy, pokud majitel nezvolí možnost „bez označení modelu“. K tomu Octavia 1.8 TSI přidává ještě jednu stejně neviditelnou specialitu, která se už ale prodiskutovala snad v každé české hospodě. Mimo variant 4x4 je tento motor jediným, který má víceprvkovou zadní nápravu, zatímco všechny ostatní dostaly jednodušší (a lehčí) vlečená ramena s torzní příčkou.
A pojďme se rovnou podívat na tento nejkontroverznější aspekt nové Octavie. Teorie je jasná: víceprvková náprava by měla za cenu větší složitosti a poněkud vyšší hmotnosti zlepšit ovladatelnost i komfort na palubě – až by se chtělo říct „to přece musím mít!“ Jenže praxe tak jednoznačná není. Jízda je sice tišší a celkově klidnější, platí to ale hlavně pro rychlý přejezd větších nerovností. Drobné nedokonalosti na vozovce coby typický rys českých silnic totiž nestačí pořádně stlačit tlumič a posádka musí poslouchat „bubnování“ zadního zavěšení. Mechanických vibrací je přitom minimum, stejně jako u levnějších verzí Octavie.
Ani ovladatelnosti multilink v této konfiguraci nijak výrazně neprospěl. Octavia je už s vlečenou nápravou dobrá, u testovaného kusu ji naopak uškodily „ekologické“ pneumatiky Pirelli P7 Cinturato. Lehkou nervozitu přídě v rychlostech nad 160 km/h víceprvkové zavěšení definitivně nevyřešilo, jenom o něco zlepšilo – tady by spíše pomohlo větší zatížení předních kol. Lepší náprava v podstatě stačí hlavně vyrovnat zvýšené nároky silnějšího motoru.
Kdo by si chtěl připlácet 52.000 korun za osmnáctistovku hlavně kvůli zadnímu zavěšení, ten nejspíše bude zklamán. Tato investice totiž z pohledu využití složitější zadní nápravy začne opravdu dávat smysl až u kombi (dalších 30.000 korun), kde se mohou tlumiče opřít o tužší karoserii. Liftback si situaci komplikuje zkrácenou střechou a velkým otvorem v zádi, který omezuje odolnost skeletu vůči kroucení.
Motor dvou tváří
Osmnáctistovka s turbodmychadlem patří k Octavii od nepaměti. Pětiventilový motor o výkonu 110 kW si získal popularitu již v první generaci, druhá Octavia přišla s novým přímovstřikovým 1.8 TSI/118 kW – ovšem až v roce 2007, kdy nahradil atmosférické 2.0 FSI/110 kW. Aktuální model na předchůdce navazuje, posílil ale na 132 kilowattů.
Jako jediný motor v nové Octavii není 1.8 TSI zcela nový, jenom je výrazně modernizovaný. Více či méně se změnilo téměř všechno, v zájmu snížení hmotnosti a zvýšení účinnosti, tedy i s ohledem na nižší spotřebu a větší výkon. K technickým specialitám patří například zdvojené vstřikování, toto TSI používá přímý i nepřímý vstřik benzinu. Jediná věc zůstává stejná – maximum točivého momentu se i nadále drží na 250 N.m. Sám motor má přitom na víc, v Audi dává až 320 Newtonmetrů, jenže Škodovka použila slabší převodovku, která víc dlouhodobě přenášet nemůže. Kompenzací je alespoň široké pásmo maxima – sahá od 1250 až do 5000 min-1.
Jak se s takovým motorem jezdí? Na první seznámení nikterak zvláštně. Osmnáctistovka překvapí tím, že v nízkých otáčkách svůj potenciál nedává příliš najevo. Tento motor, že je o 14 kW silnější než předchozí, má 250 N.m skoro na volnoběhu a umí zrychlit na stovku za něco málo přes sedm sekund? No ona je to pravda, jenom je potřeba se do pedálu plynu více opřít.
Nejsilnější z Octavií není žádným downsizingovým motorem, který ze sebe okamžitě vydá maximum a pak už nemá žádnou rezervu výkonu. Naopak, 1.8 TSI si chce s řidičem trochu hrát, pak ale dokáže předvést slušné divadlo. Ve srovnání s předchozí generací je výrazně živější, dychtivější po otáčkách a se zřetelně vyšším maximálním výkonem. Zvolené naladění navíc umožňuje i běžnou plynulou jízdu. I díky tomu můžete jezdit po městě snadno za 8 litrů (výrobce přitom udává 7,8 l na 100 km). Za městem apetit klesne k šesti litrům, přičemž dálniční průměr činí rozumných 6,7 l na 100 km a otáčky motoru 2900 min-1. Kultura běhu motoru a spotřeba je silným protiargumentem volby turbodieselového motoru.
V kontextu s nedávným testem Fordu Mondeo se ovšem sluší dodat, že motor 1.6 EcoBoost působí v běžném provozu ještě o něco živěji a i přes menší výkon není ve vysokých dálničních rychlostech o mnoho pomalejší.
Závěr
Jako to nejlepší, co umí Škoda Octavia nabídnout, působí turbomotor 1.8 TSI poněkud rozpačitým dojmem. Problém není v samotné pohonné jednotce, ale v chování vozu na silnici, které nedokáže využít technický potenciál této konkrétní verze. Raději doporučujeme zvolit kombi se stejným motorem, případně rovnou verzi 4x4, nebo počkat, jak se předvede chystaná Octavia RS. Ta dorazí už doslova za pár týdnů...

První cena vozu | 334.900 Kč (1.2 TSI/63 kW Active) |
První cena vozu s testovanou motorizací | 511.900 Kč (1.8 TSI/132 kW Ambition) |
Základní cena testovaného vozu | 561.900 Kč (1.8 TSI/132 kW Elegance) |
Cena testovaného vozu vč. příplatků | 835.900 Kč (1.8 TSI/132 kW Elegance) |
Plusy
- Nízká spotřeba, málo závislá na stylu jízdy
- Lepší stabilita ve vysokých rychlostech než u 1.6 TDI
- Prostorný interiér, pohodlná přední sedadla
- Objemný a dobře přístupný zavazadelník
- Možnosti dovybavení (například vyhřívání zadních sedadel)
- Vysoké užitečné zatížení
Minusy
- Valivý hluk v nízkých rychlostech (17” kola)
- Hluk zadní nápravy při přejezdu větších nerovností
- Tvrdší podvozek než u 1.2 TSI snižuje komfort na rozbité silnici
- Kratší naměřená délka zadního sedáku
- Velká, avšak nízko umístěná obrazovka navigace
Foto: Petr Homolka