TEST Volkswagen Amarok Dark Label – Stejný, a přesto jiný
Na první pohled je to Amarok jako každý jiný, akorát v edici Dark Label přináší jiné designové doplňky. Má černá osmnáctipalcová kola, černý rám, zatmavené svítilny či kontrastní stříbrný spodek předního nárazníku. Černé jsou sloupky B karoserie, vnější zpětná zrcátka a další věci. Jednoduše je zcela zřejmé, která barva na tomto voze vládne. Specialitou edice je pak uzamykatelný kryt ložné plochy v - hádejte jaké - barvě, což je vítaná pomoc proti vodě, nečistotám a rukám nenechavců, byť samotné provedení nepůsobí zrovna sofistikovaně – otevírání jde ztěžka a při zavírání není slyšet ani cítit zřetelné zaklapnutí, takže budete zpočátku kontrolovat, jestli je kryt opravdu uzavřen.
Uvnitř Amaroku Dark Label najdete velmi příjemná sedadla potažená alcantarou či velurové koberce. Součástí této edice je i multifunkční volant, ve výbavě nechybí ani palubní počítač, klimatizace či autorádio RCD 310. Interiér může na poměry Volkswagenů, zejména těch s cenou přes jeden milion korun, působit lacině, ale oproti ostatním podobným vozům vyniká kvalitou zpracování. Pětimístná verze Double Cab pak poslouží výtečně i jako rodinné vozidlo, zejména když je kultivovanost Amaroku na velmi vysoké úrovni.
Až doposud je Volkswagen Amarok Dark Label pořád tím stejným pick-upem, kterého již dobře známe.
Motor a převodovka – Nové možnosti
V útrobách vozu se ukrýval známý čtyřválcový turbodiesel se dvěma turbodmychadly označovaný jako 2.0 BiTDI. Jedná se o motor s výkonem 132 kW a točivým momentem 420 N.m, který může spolupracovat buďto se šestistupňovým manuálem, nebo osmistupňovou automatickou převodovkou. My jsme měli tentokrát k dispozici první možnost, což je jen a pouze dobře, protože manuální řazení s sebou přináší další pozitiva.
O čem to mluvíme? Volkswagen Amarok je automobil, který může mít hned dva systémy pohonu všech kol. Tím prvním je stálý systém 4x4, námi testovaný model měl ale více terénně zaměřený pohon, kdy se dá přední náprava k té zadní přiřadit a nechybí ani redukční převodovka a závěry diferenciálů.
Funguje to naprosto přirozeně – ve většině případů je tento Dark Label jen a pouze zadokolka. Báli jsme se snížené trakce kvůli lehké zádi auta, ale minimálně se silničními pneumatikami se rozhodně nemáte čeho bát, prokluz kol nastává i při prudké akceleraci jen výjimečně, záď nemá v zatáčkách tendenci ustřelovat a celé auto je na poměry této třídy nebývalé stabilní. Nejvíce nás však překvapilo, že nepříjemnosti nenastávají ani v mírnějším terénu - výjezd po kamenité cestě do kopce opět neznamenal ztrátu trakce, byť ze zkušenosti víme, že jiní již mají problémy.
Pokud se však toužíte podívat do větší divočiny a přiřadíte pohon všech kol tlačítky vedle řadicí páky, rázem máte stroj, jehož největším limitem jsou jen a pouze pneumatiky spolu s bočními nášlapy edice Dark Label a vaším pudem sebezáchovy. Díky redukci a závěrům diferenciálů se nemusíte bát téměř ničeho, v tomto ohledu je takto vybavený Amarok plnohodnotným autem mimo cestu. Až se nabízí otázka, kdo za tímto pohonem všech kol vlastně stojí, když jej Volkswagen nepoužívá v žádném jiném voze a před Amarokem se značka do terénu nijak zvlášť nehrnula.
A jak si vlastně rozumí motor s manuálem? Rozhodně nikterak zle, samotné řazení sice působí více zemědělsky, než u jiných aut značky, ale stále je v tom ve srovnání s konkurencí cítit větší sofistikovanost. Na silnici tak nemáte v tomto ohledu téměř žádné omezení, řazení jde relativně hladce, přesně a rychle.
Horší je to s motorem, který jakožto vrchol nabídky nepůsobí adekvátně. Dvakrát přeplňovaný dvoulitr se sice snaží, seč mu síly stačí a papírové hodnoty vypadají slibně, v praxi však motor nemá dostatečný výkon ani vhodný průběh, a to zejména pro jízdu v terénu. Přesto nejde o špatný agregát – čtyřválec je kultivovaný a pro běžnou jízdu úplně dostačuje. Jeho limity se ale ukazují pod zatížením.
Tady je potřeba si přiznat, že osmistupňový automat testovaný v jiných exemplářích jednoduše zvládá využít potenciálu motoru lépe než manuál - krátce poskládané převodové stupně se totiž postarají o lepší pružné zrychlení auta. V manuálu o to více vynikne skutečnost, že relativně malý motor ve velkém autě musíte ždímat, aby poskytoval adekvátní dynamiku. Proto se jakákoliv jiná, než zcela klidná jízda nese v duchu udržování motoru ve vyšších otáčkách. A přes to všechno jsou brzdy Amaroku, vpředu kotoučové, vzadu bubnové, poddimenzované.
Možná ale autu jen křivdíme, možná za to vše může překvapivá kultivovanost a každodenní použitelnost, která nás u tohohle Volkswagenu vždy překvapí. Vždyť to přece není auto na ovládnutí levého pruhu dálnice, ale lehce stylovější pracant, který by měl díky svému rámovému podvozku přežít snad vše. Přesto by se ale k autu velmi hodil třílitrový naftový šestiválec, klidně podladěný, což říká hodně jak o dobrých jízdních vlastnostech, tak o nevhodnosti dvoulitru do tak velkého stroje.
A jak je na tom spotřeba? Ve městě si Amarok bere okolo jedenácti litrů na sto kilometrů, na dálnici počítejte s deseti. Pokud pojedete klidně mimo město, dostanete se i pod sedm, reálný průměr ale odhadujeme někde kolem desíti, zatímco my jsme v testovacím režimu jezdili za 11 na 100 km. Tyto hodnoty byly naměřeny při jízdě s poháněnými zadními koly.
Velkou výhodou pick-upu od Volkswagenu oproti konkurenci je chování na silnici. Tam automobil exceluje, alespoň tedy na poměry dané třídy. Samozřejmě poznáte, že má rámový podvozek – vůz umí lehce „nakopávat“ a záď je občas neklidná. Přesto je komfort lepší, než u konkurentů. Výhodou pak je dojem nezničitelnosti, kdy auto jakékoliv nerovnosti překonává velmi tiše, jako by se nic nedělo. A nemá problém ani s obrubníky či podobnými věcmi, které přehlíží až neskutečným způsobem.
Závěr
Ve výsledku zde tedy máme poctivě působícího pracanta, který ale nějakým záhadným způsobem nabízí i přívětivost vůči posádce. Auto se na silnici chová předvídatelně a má slušnou trakci i přilnavost a tiše filtruje nerovnosti. V terénu pak v této verzi s redukcí působí nezastavitelně a dojíždí jen na silniční obutí.
Manuální převodovka je na poměry třídy velmi dobrá – hladká a přesná. Je ale potřeba říci, že skvělý osmistupňový automat se zvládá poprat s charakteristikou dvoulitrového motoru lépe, což se podepíše na živějším projevu vozu i lepších vlastnostech v terénu. Automat s „off-roadovějším“ systémem 4x4 ovšem spojit nelze. Přesto se ale jedná o asi nejlepšího Amaroka, se kterým jsme zatím jeli. Doplňky Dark Label pak jsou hlavně o stylu a zvýšení atraktivity vozu, byť uzamykatelný kryt ložné plochy rozhodně oceňujeme.
Nejlevnější verze modelu | 615.653 Kč (2.0 TDI SingleCab/103 kW) |
Základ s testovaným motorem | 679.433 Kč (2.0 BiTDI SingleCab/132 kW) |
Testovaný vůz s výbavou | 1.074.907 Kč (2.0 BiTDI DoubleCab/132 kW) |
Plusy
- Tiše a komfortně pracující podvozek
- Dobré řazení
- Skvělá trakce zadních kol
- Kultivovaný projev vozu
- Robustní stavba auta
Minusy
- Motoru občas chybí výkon
- Poddimenzovaná brzdová soustava
Foto: Petr Homolka