TEST Volkswagen Amarok Canyon 2.0 BiTDI – Chlapská záležitost
Pokud toužíte po nejcivilizovanějším z naftových pick-upů, doporučíme vám zcela jistě Volkswagen Amarok. Je nejpříjemnější ze skupiny užitkových vozů, co se týče každodenního použití. Jenže nyní zde máme verzi Canyon, která přidává křiklavou oranžovou barvu, sedmnáctipalcová kola Roca obutá do terénních pneumatik, zatmavené zadní svítilny, trubky na ochranu prahů a jako designový doplněk také rám na korbě. V interiéru pak bílá kožená sedadla obšitá oranžovou nití. Za tento více stylingový než funkční balíček zaplatíte 126.848 korun.
Objednat si můžete ještě světelnou rampu na střeše, která supluje funkci dálkových světel. Je to velmi chlapská, testosteronem nabitá záležitost, svítit těmito účinnými světlomety. Příplatek 37.440 Kč s sebou ale nese i řadu úskalí. V prvé řadě musíte dávat pozor v podzemích garážích, v druhé jde o hluk a zvýšenou spotřebu paliva při jízdě mimo město. Světlomety na střeše narušují jinak nebývalý klid v kabině a při jízdě vyjí jako vlk na měsíc. Ovšem nikdo vás nenutí si za ně připlácet - ocení je hlavně dobrodružní zákazníci, kteří se často vydávají mimo cesty a líbí se jim tento styl osvětlení. V automatické myčce vozů nemusíte mít strach, senzory si s rampou poradí a i maximální výška vozu se vejde do limitu. Horší je to se šířkou, protože zrcátka nejsou sklopná, a proto o ně můžete snadno přijít – rozhodují centimetry.
Na pohled drsňák, uvnitř elegán
Je třeba uznat, že vnější vzhled Amaroku Canyon je docela atraktivní. Automobil působí trendy a zároveň mužně, ačkoliv křiklavá oranžová barva může u konzervativců evokovat jistou metrosexuálnost. Sedmnáctipalcová kola s terénními pneumatikami, světelná rampa i další detaily značí, že tenhle vůz to s terénem myslí vážně. O to větší zklamání je například ochranný rám přišroubovaný pouze k okrajům korby – působí to dost lacině a řadí celou úpravu pouze mezi designovou záležitost.
Ostatně si nedokážeme představit ani člověka, který by do vozu zaměřeného na terén chtěl něco tak nepraktického, jako jsou sedadla čalouněná bílou kůží. Čistě z funkčního hlediska se však jedná o velmi pohodlná až luxusní křesla, což vyvažuje negativa. Přístrojová deska je vyrobená z tvrdých plastů, nezapře se ale německá pečlivost, takže celkově si připadáte, že sedíte v běžném automobilu a ne v užitkovém stroji. Podobný dojem čiší z celého auta – je to takový Passat na chůdách, akorát mnohem robustnější.
Co se týče vnitřního prostoru, nemáme žádné výtky. I zadní sedadla jsou dostatečně pohodlná, alespoň u verze Double Cab, a prostoru je přesně tolik, kolik čekáte od téměř 5,3 metru dlouhého auta – tedy nadbytek. A pokud byste se ptali, jak převézt na odkryté korbě zavazadla tak, aby neuletěla a nezmokla, pak vězte, že vám stačí nakoupit velké pytle na odpadky, do nich zavazadla zabalit, a ucha pytlů přivázat k okům na uchycení nákladu na korbě. Elegantnějším řešením je ale příplatková roletka úložného prostoru, kterou však testovaný stroj neměl.
U Volkswagenu překvapí některé nedodělky. Kupříkladu při silném dešti odvádějí stírače vodu na levé boční okno přímo do míst, kudy se řidič dívá do vnějšího zpětného zrcátka. Přes vrstvu vody těžko zjišťujete, co se děje za vámi.
Na silnici schopný, mimo ni suverén
Amarok nabízí dva systémy pohonu všech kol. Složitější má přiřaditelný pohon přední nápravy, redukční převodovku a ochranu spodku vozu, my však měli k dispozici jednodušší stálou, automaticky ovládanou 4x4 s příplatkovým závěrem zadního diferenciálu. I tento systém fungoval velmi uspokojivě. V těžším terénu je potřeba uzamknout brzy diferenciál a je vhodné také omezit zásahy stabilizačního systému, pak se však nejen díky kvalitním pneumatikám projeví Amarok Canyon jako schopný off-road. Tak jako u nedávno testovaného Isuzu D-Max platí, že auto zvládne vždy více, než na co si průměrný řidič vůbec troufne.
Přitom na silnici se Amarok chová lépe, než jeho konkurenti. Vliv tuhé zadní nápravy není tak znát, i když mírné poskakování ve stylu loďky na rozbouřeném moři stále dává tušit, že tohle auto je postaveno na rámu. I tak zaujme kultivovanost vozu - zejména to, jak tiše tlumí nerovnosti, stejně jako malý vliv terénních pneumatik na valivý hluk od kol. Tento Volkswagen má rozhodně k jízdnímu projevu běžných osobních aut blíže, než jakýkoliv z konkurentů.
Řízení je sice poměrně vláčné a ne zrovna přesné, ale nemá tak pomalý převod, jak jsme u pick-upů zvyklí, takže se dá Amarok na silnici vodit s překvapivou jistotou. Stejně tak jízdní vlastnosti jsou jisté a auto má i na pneumatikách s hrubým vzorkem dobrou přilnavost, jakkoliv se jejich pískání začne ozývat velmi brzo a na nerovnostech v zatáčce ucítíte odskakování zadní nápravy. To všechno je ale v této třídě vozů naprosto akceptovatelné a nejsou to relevantní výčitky – vždyť je to pořád robustní pracovní stroj.
Dvě turba objem nenahradí
Pod kapotou testovaného Amaroku se skrýval nejsilnější dostupný motor, dvoulitr se dvěma turbodmychadly a výkonem 132 kW ve spojení s osmistupňovou automatickou převodovkou ZF. Právě automat je to nejlepší, co můžete v téhle třídě dostat. Řadí rychle, hladce a zároveň dostatečně inteligentně – jenom výjimečně se stává, že převodovka váhá, jaký z osmi stupňů použít.
O to více zamrzí, že vrcholem nabídky je pouze dvoulitr. Jeho papírové hodnoty nevypadají vůbec špatně, pokud mu však nestojíte na krku, tedy neprošlápnete záklopku pedálu plynu, nevydá ze sebe nijak zářné výkony. Převodovka se sice snaží vždy zvolit optimální stupeň, zde však platí více než kdy jindy, že objem ničím nenahradíš. Naftový dvoulitr má sice dvě turbodmychadla, krátké převody a zabírá již z patnácti set otáček, i tak má ale s těžkým Amarokem plné válce práce, zejména v dálničních rychlostech. Tam i slabší, avšak objemnější D-Max působil hbitějším dojmem.
Takový třílitrový šestiválec by se k Amaroku hodil náramně, díky velmi krátkému zpřevodování však v terénu a nízkých rychlostech stačí i dvoulitr, zejména když je kultivovaný a snadno se vytáčí. Bohužel úměrně zátěži roste spotřeba. Takže zatímco klidnou jízdou mimo město stlačíte odběr paliva pod sedm litrů na sto kilometrů, při dálničních 130 km/h, kdy motor točí 2300 otáček za minutu, se spotřeba pohybuje okolo jedenácti litrů na sto kilometrů a ve městě či ve vyšších rychlostech snadno dále roste. Na tom má lví podíl vedle stálého pohonu všech kol a terénních pneumatik i právě příplatková světelná rampa na střeše. Plusem auta je skutečnost, že utáhne až 3200 kg těžký brzděný přívěs.
Závěr
Možná vypadá skvěle a slibuje dobrodružství, ale i tak vám paket Canyon nemůžeme vzhledem k ceně a nesourodným prvkům výbavy moc doporučit. To však neplatí pro samotný Amarok, což je velmi dobrý, na každodenní použití skvěle zaměřený pick-up, který toho v terénu hodně umí a přitom nezklame ani na silnici. Škoda, že úplným vrcholem nabídky je pouze dvoulitrové BiTDI. Po dlouhé odmlce první pick-up Volkswagenu není dokonalý, patří však mezi ty nejvypilovanější stroje ve třídě. A to se cení...
Nejlevnější verze modelu | 679.313 Kč (Basic 2.0 TDI/103 kW) |
Základ s testovaným motorem | 841.197 Kč (Basic 2.0 BiTDI/132 kW) |
Testovaný vůz s výbavou | 1.207.824 Kč (Canyon 2.0 BiTDI/132 kW) |
Plusy
- Atraktivní vnější vzhled
- Komfort tlumení
- Utáhne až 3200 kg
- Kultivovaný motor s výborným automatem
- Terénní pneumatiky
Minusy
- Zvláštně namixovaný paket Canyon
- Chybí silnější motor v nabídce
- Stírače odvádějí vodu na boční okno
Foto: Petr Homolka