TEST Toyota Auris 2,2 D-4D - Neurazí, nenadchne. Zatím
Většinou, když se hodně snažíte a soustředíte na výsledek, vytvoříte něco jedinečného, co ostatním vytře zrak. Je vlastně úplně jedno, zda chcete nakreslit obraz, napsat povídku, složit symfonii nebo postavit auto. Chcete prostě udělat něco, o čem se bude dlouho psát, čím se možná proslavíte a na čem vyděláte balík. Někdy se však můžete snažit sebevíc a vytvoříte totální brak nebo výtvor, který spadne do šedého průměru.
Nevím, jak moc se Toyota snažila, když vyvíjela nový Auris, nevím, zda chtěla vytvořit auto, kterým vypálí rybník všem ostatním, nebo si intenzivním „zbrojením“ přidělá potíže, když se bude ostatní snažit dohonit. Nevím, zda chtěla šetřit hodně nebo málo, každopádně vytvořila auto, které na nejlepší zatím nikoho příliš neoslnilo. Ale není všem dnům konec.
Yaris na třetí
Nic nového pod sluncem, chce se říci na křivky Toyoty Auris. Lehce baculatý obličej, hezky zakulacené bříško i zadek, zkrátka všechno to, co důvěrně známe z poslední generace Toyoty Yaris, jen pořádně přifouknuté (o 47 cm na délku) na úroveň nižší střední třídy. Toyota se s kabátem Aurisu asi skutečně příliš nepárala, vzala aktuální design manuál a uplácala podle něj nástupce modelu Corolla.
Nechápejte to však tím způsobem, že udělala něco špatného. Pokud máte dobrý design manuál, je velká pravděpodobnost, že se vám podaří vytvořit i dobrý design auta. Neříkám, že pohled na Auris ve mně probouzí stejnou touhu jako skotačení Liv Tayler na televizní obrazovce, ale musím uznat, že auto má něco do sebe. Přitažlivost Aurisu se pochopitelně zvyšuje s průměrem litých kol, na hezkých 17palcových kolech vypadá hatchback výborně.
Jen o malinko méně atraktivně působí pohled do zavazadlového prostoru. Pod vypouleným víkem zavazadelníku čeká 354 litrů v základním uspořádání sedadel, jednoduchým sklopením zadních sedadel objem naroste na 777 litrů.
Zpracování - prostor: nic - moc
Hrozně nerad se opakuji, ale nemám jinou možnost. Toyota zřejmě vypotřebovala většinou svému umu na karoserii, takže na vnitřek, nebo alespoň jeho viditelnou část, zbyla menší část řemeslné dovednosti. Pokud bych psal tento test v roce 1996, vynesl bych Auris do nebes, za kvalitu použitých materiálů i zpracování a možná bych sáhl po takovém kalibru, jakými jsou označení nejlepší Japonec, hatchback hatchbacků a podobné.
Píše se však rok 2007 a celé odvětví se posunulo dál. První dojem není špatný. Palubní deska se různě vlní, rovná a zase vlní, čímž vzniká dojem sympatické hravosti a útulnosti. Dokonce i druhé ohledání končí pozitivně. Povrchová úprava tradičně tvrdých plastů má velmi blízko evropské špičce. Pak ovšem přichází první zklamání. Spojnice středové konzoly a tunelu z laciného plastu má zcela evidentní sklony oblažovat posádku vrzáním.
Pojistka ruční brzdy v imitaci chromu má ke skutečnému chromu asi tak blízko jako krtek k žirafě, víko spolujezdcovy přihrádky vydává při dovírání děsivé zvuky, za nijak zvlášť vydařené nelze označit ani zpracování tlačítek. To ještě nepadla zmínka o stále marném čekání na automatické dovírání všech oken nebo ovládání palubního počítače inteligentnějším způsobem než kolíčkem vyrůstajícím z přístrojové desky.
Vzdáleny ideálu jsou i sedačky s málo prodyšnou látkou, v nichž se rychlé zpotí záda, navíc vybavena zvláštně tvarovaným opěradlem. Naštěstí rozsah nastavení vyhoví i náročným klientům, ve velkém rozmezí můžete rovněž manipulovat s volantem. K neoddiskutovatelným výhodám Toyoty Auris patří velkorysý vnitřní prostor s velkou rezervou na zadních sedadlech nad hlavou i kolem kolen.
K plusům můžeme přidat i relativně velký počet odkládacích prostor, i když některé z nich jsou kvůli nešťastnému umístění těžko využitelné. Například člověk obsluhující přihrádku pod středovým tunelem potřebuje velmi ohebné zápěstí. Co nelze Aurisu upřít, je snaha o jednoduchost a přehlednost. Středová konzola nedává příležitost k bloudění, totéž platí o přístrojové desce.
Na jedničku v Aurisu funguje elektronika. Bezklíčový vstup, startování tlačítkem či optitronové přístroje zvyšují komfort a usnadňují používání auta. Můžete si stokrát říkat, že je to samozřejmost, ale někdy umí elektronika člověka pořádně pozlobit.
Gurmán
Toyota si možná nerozumí s plasty, ale výborně si rozumí s naftou. Přeplňované vznětové motory z produkce japonského výrobce spolehlivě slouží nejen v toyotách, ale i lexusech a výborně si vedou ve srovnání s mezinárodní konkurencí. Testovaný Auris poháněl, dá se říci, osvědčený turbodiesel s objemem 2,2 l, s maximálním výkonem 130 kW při 3600 ot./min. a točivým momentem 400 Nm v pásmu 2000 – 2600 ot./min.
Nebylo to mé první setkání s tímto motorem, takže jsem dobře věděl, co mě čeká. Dobře jsem věděl, že jednotka vyniká poměrně kultivovaným chodem, dobře jsem věděl, že netrpí velkou prodlevou turbodmychadla a dobře jsem také věděl, že dokáže oslnit nízkou spotřebou. Překvapení se nekonalo. Motor skutečně klidně startoval a hezky vrněl do 3000 otáček, poté sice zvýši hlas, ale zůstal poslouchatelný až do zásahu omezovače.
Jednotka dostála své pověsti, nabírala výkon postupně (upřímně bych se nezlobil za rychlejší nárůst síly) a odpustila si pověstný „turbo kopanec.“ Motor nezklamal a zakončil test s kombinovanou spotřebou 6,3 l/100 km. Tato hodnota přitom odpovídala mixu klidného a dynamického stylu jízdu namíchaného v poměru 3:2. Radost z nízké spotřeby nezkazilo řazení s krátkými, avšak ne zcela přesně vymezenými drahami, a přesné řízení.
Vynikající motor ideálně doplnily ostré brzy s rychlým nástupem brzdného účinku a nevadnoucí charakteristikou.
Víceprvek za odměnu
Většina verzí Toyoty Auris stojí na podvozku s jednoduchou klikovou zadní nápravou. Vyznavači víceprvku nepřijdou v Aurisu zkrátka, jen musí za svého nového plechového služebníka zaplatit větší obnos. Toyota totiž nabízí podvozek s víceprkovou zadní nápravou pouze ve spojení s testovaným nejsilnějším vznětovým motorem 2,2 l. A víceprvek Aurisu sluší.
I s moderní zadní nápravou se Auris řadí mezi komfortně laděné hatchbacky s pokročilými schopnostmi účinně tlumit nerovnosti, nebo alespoň většinu z nich, a solidním chováním v zatáčkách a ve vysokých rychlostech. Ani s víceprvkem nevymizely náklony v zatáčkách, na lehce houpavou charakteristiku si ovšem brzy zvyknete, neboť schopnost držet stopu modernější zadní náprava ještě umocnila.
Podvozku bohužel stále dělají problémy krátké příčné nerovnosti slyšitelné uvnitř tu a tam v podobě hlasitých rázů. Za ideální se nedá označit odhlučnění podvozku, odskakující kamínky jsou uvnitř slyšet poměrně výrazně, naopak velmi potěší aerodynamické odhlučnění. K pozitivům testovaného Aurisu nutno připočíst rovněž fakt, že konkurence většinou nemůže nabídnout podobnou konfiguraci.
Cena Toyoty Auris s nejsilnějším vznětovým čtyřválcem sice startuje na 714.900 Kč, ovšem za tuto cenu dostanete bohatou výbavu a vynikající naftový motor. Např. nejsilnější naftový dvoulitr ve Volkswagenu Golf 2,0 TDI dává 125 kW a stojí s výbavou GT Sport 750.500 Kč. Její rozsah je podobně bohatý jako výbava LUX modelu Auris, Toyota však zrychluje z 0 na 100 km/h o desetinu sekundy rychleji.
Neurazí, nenadchne
Toyota chtěla vyrazit novým Aurisem Evropanům dech a ať se na to podívám z kterékoliv strany, svůj úkol splnila. Poprvé Evropan zalapá po dechu při pohledu na středový tunel a středovou konzolu, podruhé jakmile sešlápne plynový pedál a nechá promluvit vynikající vznětový motor. Toyota postavila dobrý hatchback nižší střední třídy. Na první pohled se sice zdá, že mohla postavit i hatchback lepší, ovšem teprve náročný provoz ukáže, v čem spočívá jedinečnost tohoto auta.
Plusy
- Silný a úsporný motor
- Prostorný interiér
- Dobré brzdy
- Přesné řízení
- Dobrý poměr výbavy a ceny
Minusy
- Zpracování interiéru
- Odhlučnění podvozku
- Ergonomické nedostatky
První cena vozu | 414.900,-Kč (1,4 VVT-i, 71 kW, Terra) |
První cena vozu s testovanou motorizací | 714.900,-Kč (2,2 D-4D, 130 kW, X LUX) |
Základní cena testovaného vozu | 714.900,-Kč (2,2 D-4D, 130 kW, X LUX ) |
Cena testovaného vozu vč. příplatků | 729.300,-Kč (2,2 D-4D, 130 kW, X LUX) |