Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Úžasné muzeum Mazda nedaleko našich hranic: Tohle neuvidíte ani v Japonsku!

Tomáš Dusil
Diskuze (7)
V Evropě naprosto unikátní sbírka historických vozů Mazda je od loňska k vidění v bavorském městečku Augsburg.

Město Augsburg, nacházející se 67 km severozápadně od Mnichova a 405 km od Prahy, je už samo o sobě zajímavé. Žije v něm přibližně 277.000 obyvatel a i kdyby zde nesídlilo muzeum Mazdy, je toto město významné hned z několika hledisek. Najdete zde Augsburgskou univerzitu a dále zde sídlí vláda Švábska. Augsburg je ovšem významný také z hlediska průmyslu a technického rozvoje, a to už od 19. století. Vždyť právě tady byla založena známá společnost MAN, výrobce užitkových automobilů, když Rudolf Diesel sestrojil jako první vznětový motor. A dále zde v 19. století sídlila společnost Messerschmitt, někdejší výrobce letadel, dnes spíše komponentů do letadel (coby součást koncernu Daimler-Benz Aerospace AG).

Tramvajové depo

Muzeum Mazdy v německém Augsburgu sice vzniklo v roce 2016, avšak rodinná firma Waltera Freye je mnohem starší. Na místě dnešního muzea stálo dříve tramvajové depo, což dodnes hala připomíná svoji vzdušností. Už v roce 1971, pouhý rok po zahájení importu vozů Mazda do Německa, byla založena firma Auto Frey se sídlem v Gersthofenu nedaleko Augsburgu. Stále existuje, přičemž od roku 1978 působí na pozici zástupce automobilky Mazda. Stala se tak jedním z prvních dealerství hirošimské značky v Německu.

Ke sbírání klasických automobilů se pan Frey starší dostal přibližně před třiceti lety. V roce 1980 si v americkém New Jersey koupil první starou Mazdu, kterou nebylo nic menšího než úžasný Cosmo Sport, na zahraničních trzích pojmenovaný 110 S z roku 1967. První Mazda s rotačním motorem dle patentu Felixe Wankela se nabízela jen na velmi omezeném počtu trhů, v Evropě se nabízela krátkou dobu třeba ve Švýcarsku. Samozřejmě s pravostranným řízením… V souvislosti s Cosmo 110 S si nelze nevzpomenout na poutavou reklamní kampaň. „Podívej! Není to pták, nebo letadlo? Ne! Je to superauto!“

Dnes sbírka vozů Mazda čítá přibližně 120 automobilů. Vytavena je však přibližně jen třetina z nich. Zbytek je uložen v depozitáři. Rodina pana Freye exponáty v muzeu pravidelně obnovuje, takže pokud sem zavítáte třeba za dva roky, s největší pravděpodobností tady nenajdete stejné exponáty jako před lety.

Jakou má takové sbírka cenu? To nám Walter Frey neprozradil. Jen lakonicky nadhodil, že „všechna moje auta nestojí více než jediný Mercedes-Benz 300SL Gullwing“. Ano, ten s dveřmi, vyklápěnými vzhůru tak, že to celé připomíná letícího racka. Proto ten název.

Podívej! Není to racek? Ne je to AZ-1!

Je to k nevíře, ale auto, které se svými vzhůru výklopnými dveřmi Mercedesu 300 SL Gullwing podobá, najdete i v muzeu Mazdy. V Japonsku jsou velmi populární drobná auta, takzvaná kei cars. Jejich výhodou je značné daňové zvýhodnění oproti větším automobilům. Je to dáno nejen drobnými rozměry, ale také použitím maloobjemových zpravidla pouze tříválcových motorů, jejichž objem byl v 90. letech omezen na 0,66 l. Mezi kei cars najdete klasické „nákupní tašky“, ale také opravdové sportovní vozy. Kromě Hondy Beat či Suzuki Capuccino je to právě AZ-1. AZ je zkratka Autozam, což byla značka pod křídly Mazdy, zaměřující se na levná auta pro masy. Opakem pak byly značky Eunos či Anfini. Levná však tady neznamená laciná. Vždyť třeba pod označením AZ-3 se ukrývá i u nás známé kupé MX-3. Ovšem v tomto případě pouze se čtyřválcem. Malý šestiválec o objemu 1,8 litru byl v Japonsku označen jako Eunos Presso.

Nejmenším Autozamem je kupé AZ-1. A to už není laciné vůbec. Vždyť kromě dveří výklopných vzhůru má motor uložený napříč před zadní nápravou a k tomu koncepci karoserie s prostorovým ocelovým rámem a krycími panely karoserie z plastů. Tedy něco ve stylu BMW Z1 či Lotusu Elan M100. A takové auto rozhodně není levné na výrobu. Právě naopak. V muzeu v Augsburgu navíc nestojí běžná AZ-1, ale hned ta v úpravě od známé firmy Mazdaspeed, neboli dvorního ladiče hirošimských vozů. K pohonu AZ-1 sloužil pouze tříválec o objemu 657 cm3. K vyššímu výkonu si kei cars pomáhaly přeplňováním turbodmychadlem a ani tady tomu není jinak. Výkon 64 koní se zdá i tak málo. Jenže AZ-1 váží pouhých 720 kg. K tomu má pětistupňovou převodovku, zcela nezávislé zavěšení všech kol a čtyři kotoučové brzdy. Moc bych si přál někdy tohle vyzkoušet…

Rotační motor Wankel nemá jen RX-7

Mazda věřila rotačnímu motoru typu Wankel v tak velké míře, že jím neváhala pohánět auta, jejichž spojení s tímto agregátem je pro lidi znalé pouze sportovních vozů Mazda mírně řečeno šokující. V muzeu Mazdy rodiny Freye najdete hned dva takové vozy.

V samém rohu na konci od vstupu se „krčí“ nejrozměrnější automobil muzea. Na první pohled byste patrně vůbec nehádali, že Mazda někdy něco takového vyráběla. Jde o Mazdu Parkway z let 1974 až 1976, malý autobus (nebo spíše mikrobus). Jenže namísto dieselového chrochtavého čtyřválce roztáčí jeho zadní kola dvourotační motor 13B o objemu 2 x 654 cm3 a výkonu 100 kW. Parkway se dle informační tabule v muzeu rozjede na rychlost 120 km/h a pojme běžně 26 sedících osob, v luxusní verzi ale pouze polovinu. Ve své době šlo o poměrně komfortní vícemístný dopravní prostředek, neboť rotační motor běží už z principu velice tiše a hladce. Tedy přesný opak tehdejších vznětových motorů. Horší to bylo s kilometrovým proběhem. Tam se karty samozřejmě obrátily.

Druhým autem, u něhož byste rotační motor pod kapotou asi nehádali, je Mazda Rotary Pick-up, vyráběná v letech 1973 až 1977. Poháněl ji stejný motor 13B jako Parkway. Kupodivu, Rotary Pick-up i přes svoji přísně hranatou karoserii s korbou se dle dostupných údajů uměl rozjet až na rychlost 160 km/h. Mazda Pick-up s rotačním motorem se oficiálně dovážela do USA, kde se podařilo prodat 16.272 kusů. Šest set z nich bylo v roli vlečného vozidla. Rotary Pick-up údajně oceňovali také američtí farmáři, řemeslníci a dokonce snad i závodníci. Rotační motor není zrovna úsporný, jenže v tomto případě to nevadilo, neboť americké pick-upy se zážehovými motory V8 na tom určitě nebyly o mnoho lépe.

S Wankelem na čerstvý vzduch

První generace Mazdy RX-7, světově nejrozšířenějšího stroje s rotačním motorem typu Wankel, se objevila v roce 1978. Po celou dobu produkce vůz poháněl v té době již starší agregát 12A. Pouze pro americký trh se objevila v roce 1984 verze GSL-SE, u níž motor 12A nahradil modernější 13B, připravený pro druhou generaci RX-7. GSL-SE dostalo dále úplně jinou palubní desku modernějších tvarů, odlišný přístrojový štít a volant či posilovač řízení. Prostě labutí píseň první generace.

O pouhý rok později, tedy v roce 1985, debutovala druhá generace. Dostala zcela nezávislé a velmi sofistikované zavěšení zadních kol, známé jako DTSS (Dynamic Tracking Suspension System) s variabilně řízenou kinematikou. Posilovač řízení byl i nadále na přání, ale již uměl omezovat svůj účinek v závislosti na rychlosti jízdy vozu (tedy něco jako ZF Servotronic). Netrvalo ani rok a přibyla přeplňovaná verze motoru 13B. Ta existovala i v první generaci, ale nikoliv pro Evropu. Záplatou na to byl pouze v Británii nabízený kit od firmy Elford (takzvaná RX-7 Elfort Turbo).

V roce 1987 debutovala první RX-7 coby kabriolet vyráběný přímo s tovární zárukou Mazdy. Sice se premiéra odehrála na autosalonu ve Frankfurtu nad Mohanem před rovnými 30 lety, avšak kupodivu prodej v Německu začal skoro až o dva roky později, v červnu 1989.

Od ledna 1992 existuje třetí vydání, které svými jízdními i dynamickými vlastnostmi již plně vstoupilo do teritoria značky Porsche. Však také RX-7 (řada FD) byla často srovnávána s Porsche 968, čtyřválcovým transaxelem. V roce 1993 začal RX-7 nabízet také někdejší český dovozce firma Auto Palace. Údajně se u nás prodalo osm těchto aut, z nich jedno bylo dokonce určené pro novináře. V roce 1996 skončil dovoz RX-7 do Evropy. V Japonsku však produkce pokračovala až do roku 2003.

RX-7 však nebyla vrcholem vozů Mazda s rotačním motorem. Tento titul náleží stroji Eunos Cosmo z let 1990 až 1996. Prodával se pouze na domácím a dále australském a novozélandském trhu a jeho tvary, technika či kabina působí dodnes přímo nadpozemsky. Prostě super kupé, pohodlné, ale dle vyjádření dobových testů anglických motoristických časopisů mistrně kombinující komfortní jízdu s ovladatelností. A kabina tohoto úžasného auta, do níž vstoupíte bezrámovými, mimořádně tlustými dveřmi vypadá jak „flightdeck“ HS-121 Tridentu kombinovaný s TU-154. Samozřejmostí byla jen samočinná převodovka a to i u verze, která měla přídomek „Type-S“, tedy jakási lehce sportovní. Vůz poháněl dvakrát přeplňovaný motor 20B-REW, jediný třírotační Wankel v automobilové produkci.

Slyší na jméno bublina

Rok 1991 a zahájení prodeje vozů Mazda v Československu. Každý si vzpomene na úžasnou kulatou 626 GE či „mrkačku“ 323F. Ale jen málo lidí si pamatuje na malinkou 121. Ta byla tak kulatá, že kulatější auto od té doby snad nikdo neudělal. Velice záhy si vůz vysloužil přezdívku „bublina“. Považte, auto segmentu A až B se čtyřdveřovou karoserií typu sedan. Kdyby někdo udělal něco takového dnes, asi by si všichni ťukali na čelo.

Jenže tehdy byla jiná doba a Mazda 121 její atmosféru alespoň v raném porevolučním Československu skvěle vystihla. „V Litvínově, kde jsem tehdy žila, měly tuhle mazdu snad všechny manželky a přítelkyně hokejistů HC Litvínov,“ nechala se u 121 slyšet Markéta Kuklová, PR manažerka českého zastoupení Mazdy.

„Bublina“ byla teprve druhou generací řady 121, kterou dnes supluje Mazda 2. K pohonu tehdy stačil jediný motor 1324 cm3 o výkonu 39 respektive 53 kW. Zejména výkonnější verze hýřila vzhledem k nízké hmotnosti temperamentem. Výroba této 121 probíhala v letech 1990 až 1994 a v muzeu pana Freye je k vidění úplně poslední verze z července 1994 v akční výbavě Ginza, vyznačující se mimo jiné světlým koženým čalouněním či vyhřívanými sedadly. A k tomu ta shrnovací plátěná střecha, což bylo další lákadlo Mazdy 121 zejména na ženy. Nebyla to krásná doba?

A co zbytek? Auto od Bertoneho a teréňák pro Barmu

Jenže v muzeu Mazdy v Augsburgu je toho k vidění mnohem více. Třeba Mazda Luce, vyráběná od roku 1963, kterou pro Mazdu ušila karosárna Bertone. Vůz tak vůbec nevypadá japonsky. Spíše italsky a velice mi připomíná někdejší Alfy Romeo a Lancie. A podobný je těmto autům i interiér s volantem, za nějž by se nemusela stydět ani někdejší Giulia či Fulvia. Mazda úchvatné tvary mistrně využila, takže na obálce prospektu pro švýcarský trh z roku se stkví kromě auta také primabalerína. A titulek uvádí „The Leading Lady“ čili „vůdčí žena“. Nebo snad manažerka?

Nechybí ani totální propadák, Mazda Roadpacer AP, o níž jsme psali nedávno, stejně jako barmský „teréňák“ Mazda Pathfinder XV-1. I on se u nás nedávno objevil. Dle slov Waltera Freye je těchto aut v Evropě pouhých pět. A ten jeho motor je skutečně vznětový…

Za pozornost stojí i první generace řady 323. Jejímu německému debutu na IAA ve Frankfurtu v roce 1977 (ano, před 40 lety přesně) předcházela 15.000 km dlouhá cesta z Hirošimy právě na autosalon. Šlo o jeden z prvních opravdu moderních asijských kompaktních vozů, který se mohl směle postavit tehdejšímu již tři roky vyráběnému německému etalonu VW Golf. Za dalších 25 let Mazda prodala v Německu téměř 800.000 aut řady 323, jejíž éra skončila v roce 2002 s výběhem šesté generace (BJ) z výroby.

A co teprve malinké kupé R360 z roku 1960, sen řady mladých Japonců v 60. letech, kdy se tahle ostrovní země teprve nadechovala k frontálnímu ekonomicko-technickému útoku na zbytek světa.

Kudy kam, kdy a za kolik

Mazda Classic – Automobilové muzeum Frey, má pro veřejnost otevřeno od úterý do pátku vždy od 10 do 12 hodin a pak od 13 do 18 hodin. V sobotu a v neděli je otevírací doba od 10 do 18 hodin nepřetržitě. Dospělí platí vstupné 5 euro (asi 125 korun), děti od 13 do 17 let 2,50 euro, malé děti do 12 let mají vstup zdarma. Senioři či studenti (s platnou, například ISIC kartou), platí rovněž 2.50 euro.

Vzdálenost z Prahy do Augsburgu je 405 km a zabere přibližně 4 hodiny jízdy, a to za předpokladu, že jedete po dálnici A3 přes Regensburg. Tím se vyhnete Mnichovu, přes který je to zbytečná zajížďka.

Tomáš Dusil
Diskuze (7)
28. 12. 2017 12:40
Mestečko
Augsburg je třetí největší město 11-milionového státu Bavorsko. Stejně, jak Ostrava je třetí největší město 11-milionového Česka. Nazvat Ostravu "městečkem" může snad jen nějaký redaktor - náplava, co po přestěhování že svého vidlákova do velké Prahy zažila totální pocit méněcennosti.
Avatar - praděda7
24. 9. 2017 13:33
Řada modelů,
které jsem znal z Austrálie tu chybí. RX100, RX2, RX3, RX4 a RX5 a RX6. Docela možné, že se některé ani nevyráběly s levostraným řízením pro Evropu. S příchodem emisních zákonů se Mazda dostala do velkých problémů, jelikož pro tuto éru neměla vhodné motory a musela se na delší čas spojit s Fordem. Ale pístové motory od Forda nebyly zrovna to pravé ořechové. Mazda později vyvíjela své vlastní pístové motory, což ji ale značně finančně vyčerpávalo. Vykoupení se od Fordů ji stálo další balík, který musela zafinancovat Sumitomo banka, která dnes technicky vlastní Mazdu. NTL nové pístové motory řady SkyActiv se povedly a Mazda je bude dodávat i Toyotě.
24. 9. 2017 13:12
Re: Pankrac
Fajn clanek. Az na ten bulvarni titulek. Augsburg rozhodne neni blizko hranic a uz vubec ne nasich :-) Nejbilz ma k Rakousku a to asi 150km!
Avatar - removed
24. 9. 2017 10:12
Re: Rez
Prosimte...
Avatar - removed
24. 9. 2017 10:12
Pankrac
Fajn clanek, nektere kousky jsou opravdu vyjimecne... bus s rotacnim motorem ;-) Fajn clanek. Mimochodem, na Pankraci v nejmenovanem OC vystavuji auta s trojzubcem ve znaku... doporucuju