10 věcí ze starších aut, které nám na těch nových zatraceně chybějí

V současnosti vyráběné automobily se při srážce s pevnými překážkami při běžných rychlostech nerozpadnou na prach, mají armádu vzduchových vaků a všemožných elektronických asistentů. Jízdní vlastnosti jsou úplně jinde než kdysi, smazaly se kvalitativní rozdíly. Obsluhu palubních systémů usnadňují dotykové obrazovky, máme komfortní prvky, o kterých se nám před dvaceti lety ani nezdálo, nebo byly v méně dokonalých verzích výsadou jen těch nejluxusnějších korábů na čtyřech kolech.

Nové osobní auto bez klimatizace už v Evropě skoro nikdo nechce. Řidič mají v tomhle ohledu život mnohem lehčí. Jenže také existují funkce a věci, které byly ještě nedávno běžné, případně doslova samozřejmé. A dnes tomu tak není. Které to jsou?

Výklopná hlavní světla

Výklopné přední reflektory, tzv „mrkačky“ definitivně vymizely na počátku nového milénia, bezpečnostní regule si vyžádaly svou daň. Přitom na sporťácích byly tak sexy! A nejen na nich, vzpomeňme si třeba na Mazdu 323 F série BG z první půlky 90. let. Vlastně obyčejný hatchback nižší střední třídy, jen trošičku ulítlý. Japonci v nich byli vůbec mistry, mělo je kdeco včetně některých kei cars.

Supersporty pomiňme, v před třiceti, ba i čtyřiceti lety prostě taková věc patřila v kategorii nejrychlejších vozů světa k dobrým mravům a slušnému vychování. Vyklápěcí světla jsou úžasná, vypadají v pohodě a ostatní účastníci provozu je nepřehlédnou. Jenže když dojde ke srážce s chodcem, jsou rizika zranění větší, aerodynamika včetně stále se snižujícího odporu vzduchu také pokročila... Jistě, vítr kolem nich sviští jako o závod a vydává větší hluk. Proto jsme se s nimi museli rozloučit.

Tenké sloupky a velká okna

Z moderních aut není vůbec vidět ven. Evropské normy z 80. let ohledně zasklené plochy by neplnila, musely být od té doby změněny. Mají mohutné přídě pro lepší ochranu chodců, zádě jsou mnohem výše než dříve, rozšířila se, ale běžné osobáky přitom měří od asfaltu nahoru pořád stejně. Na parkovištích zabírají víc místa a jen vyjetí z řady aut je s nimi pro mnohé řidiče (a řidičky) stresujícím zážitkem.

Není pořádně vidět ani dopředu a do zatáček, protože čelní okna jsou více skloněná. Ze zadních pak zbyly pouze tenké škvíry - a z těch bočních leckdy také. Máme přece parkovací senzory a kamery. Jenže to je hloupá elektronika, kterou vyvíjeli jen lidé. Proč musí člověk připlácet za něco, co dříve ani nepotřeboval?! V základních výbavách mnohých levných modelů je totiž jen tak nenajdete. Navíc absence tenkých sloupků, zejména těch předních a velkých oken není jen záležitostí bezpečnosti, nýbrž i designu. Návrháři se snaží být originální za každou cenu, vymýšlejí kudrlinky, hrany a zlomy bez užitku a funkce, na efekt. Proč dnes jezdíme v ošklivých přibližovadlech s obrovskými disproporcemi mezi pontonem karoserie a skly, která vypadají jako navržená v Číně?

Přímo řazené převodovky

Evropané si neoblíbili tolik samočinné převodovky jako klientela na druhé straně Atlantiku. Starší automaty s hydrodynamickými měniči a planetovými soukolími přinášely komfort na delších cestách, i když za cenu zvýšené spotřeby paliva a horší akcelerace. Někdo na ně nedá dopustit. Jiný si ale chce jízdu užít, tak dává přednost manuálu.

Jenže přímo řazené skříně se začínají vytrácet i v našich končinách ve prospěch, pravda, rychlých dvouspojek s páčkami pod volantem, ale hlavně všemožných robotizovaných ústrojí. Ta škubou a hlavně ve městě nepřinášejí výhody, o kterých majitelé sní. Dražší sportovní vozy a supersporty se manuálů až na pár výjimek vzdávají úplně. V případě Ferrari třeba polosamočinných skříní, ale to bylo ve formuli 1 jejich průkopníkem a má s nimi velké zkušenosti. Jenže i tady chybí klasika v podobě leštěných otevřených a obrácených kulis řazení...

T-Top (odnímatelná střecha)

T-Top, tedy odnímatelný díl střechy (nebo dva, když je středová příčka pevná) býval výsadou japonských a také některých amerických sporťáků. Dodnes se uplatňuje u některých drahých supersportů, ale to je vše. Ve střední Evropě sice nemáme tak dobré počasí, abychom jej využili, ale stejně je sexy. Majitel takto vybaveného auta má vlastně dvě v jednom: kupé a roadster.

Praktická záležitost, daleko jednodušší než dnešní složité mechanismy skládacích pevných střech, od kterých se zase začíná ustupovat. Bylo ji v mnoha případech možné uložit do vaku za sedačky. A i jinak šlo o mnohem skladnější věc než klasický hardtop nad plátno, který v létě většinou odpočívá v garáži. V Evropě se vžilo označení „targa“, ale pozor, to má oficiálně registrované Porsche. Právě u něj tahle konstrukce přežila. Generace 993 měla jako první jen posuvnou skleněnou střechu, ta vydržela překvapivě dlouho, skoro dvě dekády až do série 997. Pak se Zuffenhausen vrátil k tradici...

Jednoduché a nezahlcené interiéry

Dlouhá léta byl vstup do auta jednoduchou záležitostí. Řidič přišel, odemkl, usedl za volant, přivázal se, strčil klíček do zapalování, pustil větrání nebo topení, maximálně rádio, nastartoval, sešlápl spojku, zařadil rychlost, povolil páku ruční brzdy a mohl vyrazit. Všechno rutina. A dnes? Nejdřív pípne dálkový centrál, pak na vás auto začne poblikávat, když si elektrická soustava postaví hlavu, ani vás dovnitř nepustí (majitelé úplně prvních Mercedesů E W211 by mohli vyprávět...).

Vzhůru do sedačky a všude armáda tlačítek, kolikrát včetně startování motoru, které ale bez aktivace spojky, případně brzdy prostě nefunguje. V poslední době se sice dává přednost multimediálním systémům s dotykovými obrazovkami, takže čudlíky mizí, ale ty jsou mnohdy daleko pomalejší než váš chytrý mobil. A zase problémy, i s elektrickými parkovacími brzdami... Mimochodem, už první generace Smartů City/ForTwo se nemohla rozjet, když jste zapomněli dovřít samostatné výklopné okno v zadních dveřích... A to je skoro dvacet let zpátky! Dříve také stačilo pár analogových budíků a povinných kontrolek... Třeba posuvné ovladače ventilace, dávno považované za přežitek, byly geniální věc, titěrná kolečka je prostě nenahradila.

Současné klíče

Klíčky od aut se vlastně těm klasickým dnes už vůbec nepodobají, Mají všemožné tvary i velikosti. Nemluvě o takovém Renaultu, který začínal s nespolehlivými kartami velikosti kreditky. Buď ve slotech, nebo ji stačilo mít v kapse a vzít za kliku, dovnitř jste se dostali. Když si ji člověk nezapomene doma, vlastně ani nezjistí, jestli je auto zamčené, nebo není. Léty je vychytal... ano, ale člověk si tak nějak přijde, jako kdyby nestartoval auto, ale šel do bankomatu vybrat hotovost.

Vývoj je fajn věc. Ale někdy prostě škodí. Elektrický startér před více než sto lety představoval daleko geniálnější vynález. Odpadla nutnost mít pořádné svaly, které byly potřeba pro roztočení pohonné jednotky klikou. A její zpětný chod je pěkná potvora, když nestihnete uskočit včas... I chlapovi jako hora umí lámat kosti.

Oprava svépomocí

Opravit porouchaný vůz doma v garáži už prostě nejde, respektive je to čím dál těžší. Alespoň ne ve vyspělých motoristických zemích. Jednodušší stroje jsou vyhrazeny jen jistým částem světa, ale i ty už mají elektronické vstřikování. Potřebujeme drahá diagnostika, kterou si mohou dovolit pouze servisy, byť třeba nezávislé.

Motory jsou navíc zakrytovány plastem, takže je k nim čím dál obtížnější se vůbec dostat. Pamatujete se na Audi A2, které mělo k dispozici pro normální smrtelníky jen hrdla k nalévání provozních kapalin? Zručným domácím mechanikům nezbývá nic jiného než udržovat při životě za vydatné pomoci chytrých manuálů a kvalitního nářadí nějaký ten youngtimer nebo veterán. Což ale na druhou přináší radost, že?

Lehká auta

Snaha o zvýšení bezpečnosti si vynutila nárůst pohotovostní hmotnosti nových aut. Všichni sice nyní zase odlehčují, bavme se o těch běžných modelech, za pomoci vysokopevnostní oceli. Ale pořád jsou aktuální generace mnohem těžší než jejich předchůdci z 80. a 90. let minulého věku. A přitom klidně mohou nést stejné jméno... Jenže rovnice je jasná: čím méně váhy, tím více zábavy!

I z ostřejších hot-hatchů vymizela hravost, kterou se snaží výrobci v rámci možností simulovat elektronikou. Extrémnější sportovní sedany se tak na druhou stranu přiblížily běžným uživatelům. Ale malé nabroušené auto už prostě neváží sotva 850 kg jako svého času Fiat Uno Turbo, či Ford Fiesta XR2 Mk2. Zrovna Uno vyžadovalo opravdového řidiče, který se uměl pořádně koncentrovat. Co na tom, že italská hranatá legenda byla „papírová“ a když se něco stalo, většinou incident bohužel skončil fatálními následky?

Atraktivní volanty

Volant je jednou ze základních součástí automobilu už více než 110 let a do ovládání místo pák přinesl revoluci. Jenže atraktivní a přitom vlastně jednoduché dřevěné krasavce s hliníkovými rameny odvál čas. Dnes musí být uvnitř vzduchový vak (alespoň v civilizovaných motoristických státech) uvnitř věnce spousta tlačítek. Ne, nemám nic proti ovládání třeba rádia na volantu, je to veskrze praktické a bezpečné. Ale co když se těch čudlíků nakupí více? Tempomat, přijetí hovoru z mobilu a tak dále...?

Některé volanty jsou zploštělé na spodní straně, objevují se dokonce i na obou. Prý to vypadá sportovně. No, nevím... Vyhřívání je obzvláště v zimě fajn věc. Ale pořád jde o komfortní prvek, bez kterého by se vlastně člověk mohl obejít. Středy volantů nabývají hutných rozměrů, i když se jejich průměry zmenšily. Leckdo je vlastně vynalézá znovu, protože v současnosti zdaleka pouze neřídí přední kola...

Plnohodnotná rezerva

Defekt je hodně nepříjemná záležitost a potkal v životě určitě každého, i toho, kdo jezdí méně. Jenže moderní auta mají rezervy pouze na dojetí. Za náhradní kolo, dříve standardní součást výbavy, se v drtivé většině připlácí. Tohle je jedna z největších hloupostí za posledních několik desítek let, která se objevila. Vyměnit píchlou pneumatiku s diskem totiž zvládne i leckterá žena a nemusí mít zrovna bůhvíjakou sílu.

Někdy v kufru rezervu nenajdeme vůbec, pak musí stačit lepicí sada. Šetření váhy na nesprávném místě. Ano, pokud máte pořádné pojištění včetně asistence, tak od dealera při defektu dostanete náhradní auto a ještě vám to porouchané nechají odvézt do pneuservisu. Ale když ne, třeba u několik let starého miláčka, který má po záruce?

Pokud prorazíte pneumatiku tak, že se vypustí během několika vteřin, nezbývá vám nic jiného než si zavolat známého s „plaťákem“, nebo drahý odtah zaplatit. Ještě malá poznámka: ve většině testů aut, které mají stále ještě rezervu pod vozem, tento fakt najdete jako minus. Pravda, šrouby časem zreznou. Jenže ten, kdo musel vyndat nejdříve plný kufr na silnici, aby se pro náhradní kolo vůbec dostal, si myslí opak. Proto přežívají hlavně u dodávek včetně osobních.

Doba se prostě mění. Za třicet let možná budeme s láskou vzpomínat na to, jak jsme auta ještě mohli sami ovládat, byť od kol už nebylo skoro nic cítit kvůli elektrickým posilovačům řízení. A jezdili jsme na benzin nebo naftu, které nám prostě voněly. Ne, pevně doufám, že ropa ještě nedojde a současné ekošílenství někdo zastaví...