Zapomenuté koncepty: VW AAC. Pamatujete, co bylo před Amarokem a Touaregem?

Volkswagen Touareg se chystá již na příchod třetí generace, která se světu odhalí už příští týden. První generace se vyráběla od roku 2002, již dva roky předtím však debutoval koncept, který její podobu naznačil. Nebylo to však SUV, nýbrž pick-up. Dá se tak považovat jak za předobraz Touaregu, tak Amaroku, který přišel deset let po tomto konceptu.

Ten koncept se jmenoval Volkswagen AAC, což byla zkratka pro Advanced Activity Concept, tedy „koncept pokročilé aktivity.“ Světu se představil v lednu 2000, na detroitském autosalonu, tedy v době, kdy Volkswagen naznačoval světu, že už nechce být jen výrobcem „lidových vozů.“

Luxusně pojatý pick-up se vzduchovým podvozkem následoval půlroku po konceptu Volkswagen Concept D, který v roce 1999 debutoval jako předobraz luxusního sedanu Phaeton. Koncept však na rozdíl od Phaetonu využil pětidveřovou karoserii, jejíž kulatou zádí se později nápadně inspiroval koncept Bugatti 16C Galibier.

Podobně jako u Conceptu D se i příď AAC u pozdějšího sériového auta prakticky nezměnila. Její koncepce je z prvního Touaregu dobře známá. Zajímavější to však bylo vzadu, na poměry pick-upů AAC dostal elegantní záď s výrazným logem značky. Tohle se týmu Hartmuta Warkusse zkrátka povedlo.

Kabina se inspirovala u vozů kupé, měla sice čtyři dveře, na první pohled to však zřetelné nebylo. Druhý pár se totiž otevíral proti těm předním, což spolu s chybějícími B-sloupky zajišťovalo skvělý pohled do interiéru, jak je u konceptů zvykem. Na korbě nechyběly popruhy pro uchycení nákladu.

Oproti pozdějšímu sériovému SUV pak byl AAC ještě větší macek. Jestliže jedničkový Touareg byl dlouhý 4.754 mm s rozvorem 2.855 mm, AAC na délku měřil 5.264 mm a jeho rozvor činil dokonce 3.315 mm! Byl tak nachlup stejně dlouhý jako dnešní Amarok, jehož rozvor však činí „jen“ 3.097 mm.

Interiér byl čalouněn alcantarou a ozdoben leštěným hliníkem, přičemž odstín čalounění měl připomínat teakové dřevo. Centrálnímu panelu dominoval sedmipalcový barevný displej, který mohl zobrazit navigační systém, TV nebo palubní počítač. Zajímavostí byl i klíč, přístup do vozu zajišťovala elektronická karta, zatímco motor se startoval tlačítkem. Dnes už vlastně běžná věc, na počátku tisíciletí ale unikum.

O pohon automobilu se staral dvakrát přeplňovaný pětilitrový vidlicový desetiválec s přímým vstřikováním paliva, který spaloval naftu. Později se tento 5.0 V10 TDI objevil i v sériovém Touaregu, avšak jen s jedním turbem. V konceptu motor se systémem pumpa-tryska díky dvěma turbodmychadlům s měnitelnou geometrií lopatek dosahoval výkonu 230 kW a točivého momentu 750 N.m.

Spárován byl s šestistupňovým automatem a pohonem všech kol. K dispozici byly dva elektronicky uzavíratelné diferenciály, zatímco vzduchový podvozek uměl upravit světlost podvozku v rozsahu 110 mm. Nejnižší režim byl určen pro jízdu na dálnici, kde naladění podvozku navíc ztuhlo, zatímco v terénu mohla světlá výška vzrůst až na 390 mm. Mimo zpevněné silnice navíc podvozek chránil plát z leštěného hliníku, který měl zajistit, že se nic nestane sání vzduchu či mezichladičům.